Herma Svozilová Johnová Pořadí knih

Skutečný příběh dívky, která zázračně přežila holocaust, vypráví o patnáctileté židovské dívce Claře, jejíž svět se v roce 1941, po příchodu nacistů do polského městečka Żołkwi, hroutí. Po letech sovětské okupace začíná pronásledování Židů, deportace do koncentračních táborů a masové vraždění. Clara s rodinou se ukrývá v malém bunkru pod domem Beckových, kde stráví téměř rok a půl v těsném prostoru s dalšími lidmi. Valentin Beck, antisemita a alkoholik, riskuje svůj život, aby zachránil tři židovské rodiny. Zajištění jídla pro osmnáct lidí v přídělovém systému je téměř nadlidský úkol. Dny v bunkru se táhnou monotónně, každý zvuk může znamenat odhalení. Utrpení se zhoršuje nečekanými událostmi, jako jsou požáry a přítomnost německých vojáků. Clara a její blízcí žijí v neustálém strachu a čekání na smrt nebo záchranu. Z přibližně 5000 Židů ve městečku přežilo jen šedesát. Po válce se Clara s rodinou dostává do Izraele a později do USA. V bunkru psala deník, který nyní uchovává Muzeum holocaustu ve Washingtonu. Tento příběh plný hrůzy a utrpení, ale také lidskosti, přináší jedinečnou výpověď o naději.

Příběh významné hanácké rodiny Svozilů, která měla na Moravě vliv politický i hospodářský, od konce 19. století do poloviny minulého století. Vyprávění spisovatelky Hermy Svozilové-Johnové o rodině svých předků, jejichž život byl spjat s úrodnou Hanou. Informace čerpala z rodových zápisků, dopisů a zejména ze svého archivu, který obsahoval četná alba fotografií a její deníky. První část vzpomínek je věnována širokému rodinnému společenství, rodičům a zástupu tet, strýců, bratranců a sestřenic včetně chůvy Andělky. V ukázkách z korespondence a výpovědích, líčí příběh vlastního života, kdy se vnuk a vnučka Josefa Svozila (zakladatele rodu) do sebe zamilují a založí rodinu. Poslední část je věnována autorčině životu po boku manžela, prostějovského starosty v letech 1937-39, vězněného účastníka odboje a exponovaného poválečného politika.