Herma Svozilová Johnová
- 1914, Prostějov † 5. 4. 2009,
Prozaička a básnířka Její otec byl advokátem, děd Josef Svozil (1847–1931) poslancem Zemského sněmu a Říšské rady, šéfredaktorem časopisů Selské listy (Olomouc, 1898–1903) a Selská stráž (Litovel, 1903–1924). 1937 se Svozilová provdala za svého bratrance, JUDr. Oldřicha Johna (1907–1961), který byl 1937–1939 starostou Prostějova a 1948–1953 nejprve místopředsedou a později předsedou Národního shromáždění. Její sestřenice Světla Svozilová (1906–1970) byla herečkou. – Svozilová studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově, tercii a kvartu 1928–1930 na lyceu v Saint-Germain-en-Laye a pak na Francouzském reálném gymnáziu v Praze (maturovala 1934). V letech 1934–1936 navštěvovala žurnalistické oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze a zároveň pobývala dvakrát půl roku v Oxfordu a tento pobyt se tematicky zapsal i do její tvorby. Po sňatku se vrátila do Prostějova, kde po roce 1945 pracovala jako kulturní redaktorka Hlasu lidu. V roce 1948 se přestěhovala s manželem opět do Prahy. V roce 1958 byla sezonní dělnicí v komunálním zahradnictví v Jinonicích, 1959–1960 vedoucí zahraničního oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti, 1962 krátce pracovala jako brigádnice na státním statku v Žacléři, 1966–1970 pak v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů. Svozilová debutovala 1929 v časopise Našinec (Olomouc), básně a prózy publikovala v periodikách: Hlas lidu (Prostějov, Olomouc), Lidové noviny, Čin (Brno), Hanácký kalendář (Olomouc); Noviny Jablonecka, Nový život (1952 zde poema Prostými slovy), Literární noviny, Literární listy, Impuls, Plamen, Vlasta, Svět práce, Svět sovětů, Rovnost, Rudé právo, Zemědělské noviny, Listy Klubu přátel poezie, Literární měsíčník aj. Čs. rozhlas vysílal dramatizaci jejích románů Kdo byl Kyrat? (1972) a Vysoké napětí (1974, dramatizace H. Mirvaldová-Šmahelová). První dvě knihy uveřejnila pod jménem Herma Svozilová ml., následující – až po román Vysoké napětí – pod jménem Herma J. Svozilová. Užívala šifer H. J., H. S. J. Už v básnické sbírce z let okupace (Kavalkáda) a v poezii věnované autorkou „nové kráse“ socialistického budování je přítomna milostná tematika, která později, v 70. letech, nabyla nejkultivovanějšího výrazu ve sbírce Náčrtník. – Svozilová je však především prozaičkou, přičemž osou jejích novel a románů bývá zpravidla vztah mezi ženou a mužem. Za války Svozilová–Johnová vytvářela paralelní obrazy ze světa chudých a bohatých (Šička Božena, Prostřený stůl, Muž a žena). V druhé polovině 40. let začíná románem Vysoké napětí (dějově ohraničeném nocí po atentátu na Reinharda Heydricha) série jejích próz s autobiografickým, více či méně zašifrovaným základem (novely Bláznivé počasí a Z neznámých důvodů). Svozilová–Johnová se v nich pokouší o psychologizující portréty několika postav a zároveň usiluje o dějovou poutavost či přímo dramatický efekt; její vyprávění se často rozbíhá do detailních odboček a reminiscencí. Dějištěm bývá menší průmyslové město, jehož obraz je inspirován autorčiným rodištěm. V navzájem protilehlých společenských vrstvách postihuje život tohoto města její nejrozsáhlejší román Odskok z Oxfordu, zachycující rok před německou okupací, který – napsaný v 70. letech – přejímá některé motivy i postavy z autorčiných dřívějších próz. V několika románech se vrací postava spisovatelky či spisovatele, pronásledovaného údajným spiknutím nakladatelů a literárních kritiků, nejvýrazněji v románu Mořské dno, dějově situovaném na sklonek 80. let, v němž se autorka pokusila o kritický pohled na předlistopadovou společnost. – O dějové napětí usilují také autorčiny prózy pro mládež ze současnosti s chlapeckými hrdiny. Vzpomínky na prostějovské dětství a první léta manželství se svým politicky a společensky angažovaným mužem spojila s úryvky ze svých deníků a rodinné korespondence ve svazku Hanácká sága.