Břetislav Štorm Pořadí knih (chronologicky)

Břetislav Štorm (1907–1960) byl znám jako vynikající grafik, kreslíř, heraldik, architekt a znalec architektury, kulturní publicista a specialista na ochranu kulturních památek a péči o ně. Patřil k duchovně založeným autorům se zájmem o středověk, heraldiku a kulturní tradici. V celém svém životním působení byl ztělesnitelem řádu, klidu a rozvážného předávání kulturních hodnot z generace na generaci. Neprávem opomíjenou součástí jeho díla bylo jeho dílo beletristické, dosud z části skryté, z části roztroušené po drobných publikacích a časopisech doby předválečné, válečné a těsně poválečné. Jeho prózy Smrt rytíře Růže, Vladařství Růže, Soví hrad, Dobrý drak, Dobrý rytíř, Stará kapitula, Strašidla, Knížka o životě rytířském, Poutník a další tvoří celek mimořádné literární hodnoty. Přítomná kniha přináší jejich souborné vydání, doplněné stejně rozsáhlým souborem Štormových prací odborných (Liturgické umění, Úvod do heraldiky a další). Vybral, uspořádal a ediční poznámku napsal Jan Šulc.

Vydáno u příležitosti výstavy Břetislav Štorm architekt – památkář – grafik, pořádané v Galerii Sklepení v Brně 16. 5. – 28. 6. 2008. Publikace přináší řadu článků, které byly vydány především ve 40. letech 20. století v časopisech, jež dnes nejsou běžně dostupné, některé stati jsou veřejně zpřístupněny poprvé. Je skutečně pozoruhodné, jak intenzivně můžeme jeho myšlenky aktualizovat i v dnešní době, pro památkovou péči rozjitřené a nejisté, plné konfliktů a nepochopení pro význam historie a spravovaného kulturního odkazu. Jak říká v doslovu Petr Štoncner: "Pro ty, kteří mají ještě čas číst a trochu se zamyslet, má Břetislav Štorm překvapivě stále co nabídnout. A ani po více jak šedesáti letech nás nemusí zarážet, jak jsou jeho myšlenky stále aktuální a živé. Dotýkají se samotného principu lidské existence a smyslu lidského konání."

Jedná se o reedici příručky památkové péče, doplněnou o průvodní slovo, studii o autorově působení v památkové péči, životopis a jeho výběrovou bibliografii.

Autor se formou filozoficko-etických rad snaží mladého rytíře vzdělávat v oblasti rytířského života z pohledu samotného ideálu. Rovněž tu jsou i zmíněny útrapy a neřesti, které mohou rytířský život doprovázet. Kniha byla vydána soukromým nákladem z autorovy pozůstalosti.

Příběh ženy, která se spřahuje se svým milencem proti vlastnímu muži a je ochotna snížit se i k zločinu, nazval autor původně „Milostnou historií“. Mnohem oprávněněji by se ovšem měla jmenovat „Historií jednoho zločinu“. Tereza Raquinová je první Zolova kniha, jež znamená spisovatelův rozchod s romantismem jeho literárních začátků. Je to vlastně čisté ztělesnění teorií naturalismu a tvoří základ celého dalšího Zolova díla. Stránky popisující vnitřek pověstné pařížské Morgue, kam každého dne míří mladé dělnice, studenti, zvědavé babky i staří penzisté, aby se povyrazili pohledem na znetvořená těla sebevrahů, jsou jakýmsi zárodkem slavného líčení pařížské tržnice v „Břichu Paříže“. V Tereze Raquinové ponechává Zola stranou přírodovědné rozbory a soustřeďuje se k prospěchu díla na vnitřní drama svých postav.

Sbírka povídek, jejichž námětem je především láska a erotika v nejrůznějších podobách.

Paříž 1885: Georgese Duroye, bývalého vojáka a toho času zaměstnance na dráze, trápí nedostatek peněz, chudoba a bezmoc. Vše se mění ze dne na den, když mu kamarád z vojny dohodí místo v novinách – z nýmanda se stane uznávaný novinář. Díky známým pozná Duroy, přezdívaný Miláček,pár zazobanců z místní smetánky a získá svou první milenku, paní de Marelle. Vzápětí se však žení z ryzího kalkulu – nebere si tu, kterou miluje, ale bohatou vdovu po kamarádovi. Se svatbou si zvolí i nové, vznešenější jméno, s postavením a penězi vzrostou i nároky. Satirický román má skvělou atmosféru, která nás vrací do doby, kdy se společenská smetánka vozila v drožkách a z venkovana se mohl stát lev salonů. Maupassant ve svém díle představuje sobeckého a sebestředného jedince, který touží po slávě, uznání, moci, penězích a úspěchu u žen. Miláček je nevyléčitelný sukničkář, prototyp průměrného člověka jdoucího přes mrtvoly.

Vykresluje obraz Francie, jak vypadala před druhou světovou válkou. Popisuje zapadlou francouzskou vesnici Maupeyrou, charakterizuje v drobných črtách její obyvatele, a odhaluje pokryteckou tvář, kterou mají pro veřejnost, i jejich tajné chyby a neřesti.

Soubor 54 erotických povídek francouzského klasika, jejichž hrdiny jsou měšťáci, úředníci a drobní lidé.

První svazek spisů velkého francouzského realisty obsahuje román Petr a Jan (1883), líčící tragédii francouzské maloměšťácké rodiny, dále výbor z Maupassantových teoretických prací o literatuře, ukázky z jeho cestopisných knih i drobných obrázků ze života a konečně výběr korespondence s Flaubertem, matkou a přáteli. Úvodem je otištěna obsáhlá studie o Maupassantově životě a díle.

Hlavní hrdinkou románu je mladičká Denisa. Prostá, upřímná dívka, která je z celého srdce zamilovaná do svého šéfa, majitele největšího obchodního podniku v Paříži. A právě způsob, jakým projevuje tato hluboce citově založená žena svou lásku v prostředí, kde koketování, flirt, svádění a chvilková milostná vzplanutí jsou všední věcí, svědčí o Zolově umění analyzovat milostné city. Pohledy do intimních hnutí lidské mysli se prolínají s popisem vývoje obchodního podniku od skromných začátků až po vrchol úspěchu a prosperity velkopodniku.

Stendhalův nejdelší román s názvem Lucien Leuwen zůstal nedokončen. Rukopis silně autobiografického románu nese na okrajích stran četné autorské poznámky: "Pročistím to později". Nejkrásnější stránky románu jsou inspirovány autorovým vztahem ke skutečné ženě - předobrazem literárnípostavy Bathilde de Chastellerové je Mathilda Dembowská - první začervenání Bathildy, prchavé odevzdání se v hostinci U zeleného lovce...

Sborník k uctění památky českého kněze. Prelát Monsg. František Bernard Vaněk, prelát pelhřimovský, zemřel koncentračním táboře Dachau v roce 1943 .

Klasická pohádka zpracovaná pro dospělého čtenáře s tragickým koncem a dějinnými souvislostmi.

Vzácné literární dílo z počátků českých dějin. Kristiánova legenda je věnovaná druhému pražskému biskupu Vojtěchovi a patří k nejvzácnějším historickým dílům české literatury. Sepsaná zprvu latinsky koncem 10. století vypráví o životě a umučení sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily

Heraldice jako zřejmě nejpopulárnější z pomocných věd historických bylo již věnováno nemálo publikací. Kniha Karla VI. ze Schwarzenbergu však mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Její autor spojil v sobě starobylou rodovou tradici s hlubokou znalostí celé řady oborů - od historie přes politické vědy až po dějiny umění, byl autorem esejů i znalcem ikonomalby. Významná byla jeho dlouholetá činnost v exilu, v němž nikdy neztratil živé spojení se situací a kulturou vlasti. Mezi díly tohoto opomíjeného představitele české kultury zaujímá ústřední místo Heraldika, fundované uvedení do vpravdě šlechtické disciplíny historie, tajuplné a současně přísné nauky o erbech a znacích. Ačkoli byla poprvé vydána již v roce 1941, kniha dodnes zůstává klasikou svého oboru. Nové vydání je doplněno unikátní obrazovou přílohou.

Fiktivní cesta do jižních Čech, na panství Rožmberků. Po cestě potkává a rozmlouvá s historickými osobnosti, prožívá dobové příběhy. Práce přibližuje památky měst a míst z historického panství.