Eduard Petrů Knihy

Historické obrazy života a umučení svatého Václava, knížete českého převzaté z onoho vyobrazení, které lze vidět v jemu zasvěcené kapli v českém metropolitním chrámu na královském Hradě pražském, kde odpočívá jeho tělo, a jež jsou namalovány v týchž tvarech a barvách, v témž odění a v týchž postojích a předvedeny docela věrně / přemalováno velkou pílí a prací Matyáše Hutského od Křivoklátu

Tři staročeské památky ze 14. století: prvý český překlad Ezopových bajek, nejstarší český veršovaný překlad Katonových dvojverší a Rada otce synovi, mravoučná staročeská skladba přinášející vhled do morálních hodnot rytířství. Dosud neexistovala moderní transkribovaná edice těchto skladeb, vědecky důležitá transliterovaná vydání jsou zastaralá. Nevelký rozsah všech uvedených památek vylučuje jejich vydání v samostatných knížkách. Jejich seskupení do jediného svazku navíc dobře umožňuje i to, že jde ve všech případech o skladby s dominující didaktickou funkcí. K vydání připravil, slovníčkem, vysvětlivkami, ediční poznámkou a textově kritickými poznámkami opatřil Eduard Petrů. Latinské pasáže přeložila Jana Kolářová.

Výbor z poezie Alžběty Johany Vestonie (1582-1612), nejvýznamnější autorky starší české literatury. Ve svazku Proměny osudu vychází reprezentativní výběr autorčiných latinských textů a jejich českých překladů. K vydání připravil, z latiny přeložil a doslov napsal Eduard Petrů.

Kniha je rozdělena do dvou částí - první pojednává o literatuře, druhá o výtvarném umění.

Kniha je určena nejen vysokoškolským studentům filologických oborů, ale díky svému pojetí i širšímu okruhu zájemců o tuto problematiku. Podává výklad o podstatě krásné literatury, dějinách, metodologii, literárnímu procesu, dějinách literární vědy a soustředí se i na další otázky literárních oborů.

Veršovaná legenda Život svaté Kateřiny, datovaná do třetí čtvrtiny čtrnáctého století, se nesporně řadí k stěžejním dílům české hagiografické literatury. Překvapuje nejen promyšlenou instrumentací textu, alegoričností, obrazným viděním a barevnou symbolikou, ale též úsilím o psychologickou motivaci jednání postav. Současný čtenář tak bezprostředně vstupuje do středověkého světa křesťanských idejí upoután názorným, živým vyprávěním o touze člověka po Bohu, o kráse i bolesti hledání a nalezení boží milosti. Reeditovaný svazek mu navíc nyní umožňuje vnímat půvabný příběh duchovní lásky v původním staročeském znění, které k vydání připravil Eduard Petrů podle kritického vydání Václava Vážného, a současně ho v zrcadlovém uspořádání porovnat se zdařilým moderním překladem Jiřího Pelána. Znění legendy podle dochovaného rukopisu revidovala a doprovodné texty pro druhé vydání v České knižnici doplnila Vendula Rejzlová Zajíčková.

Poutavě napsaná studie z oboru literární medievalistiky, tj. vědy zabývající se středověkou literaturou, studie, v níž se autor snaží ukázat proces poznání v této mladé vědní oblasti, jeho úskalí i konečné výsledky, tedy mimo jiné i jaké prožitky, příběhy či dramata tato literaturapro čtenáře skýtá. Odpovídá na deset otázek, jako např.: Má medievalistova práce nějaký smysl?, Je možno dnes středověké literární dílo vůbec vyložit?, Jaká je cesta od středověkého literárního díla k životní realitě?, Jak se určují středověcí autoři?, Komu byla tedy kniha určena?, Je alegorie klíč k tajemství díla?.

Výběr studií Eduarda Petrů nabízí čtenářům texty, které vznikly převážně v posledním desetiletí autorova života (tj. v rozmezí let 1996-2006). Do výboru jsou zařazeny především studie literárněhistorické, vedle toho také autorovy eseje a úvahy o filmu, které jsou širšímu čtenářskému okruhu takřka neznámé. Edice by měla navázat na podobně koncipovaný, poněkud rozsáhlejší výbor z autorových odborných textů, jenž vyšel roku 1996 pod názvem Vzdálené hlasy v olomouckém nakladatelství Votobia.

3 epické básně: Vévoda Arnošt, O Jetřichovi Berúnském a Tandariáš a Floribella.

Historicky a umělecky cenný literární odkaz pokrokového humanistického básníka konce 16. a počátku 17. století zahrnuje sbírku mravoličných a mravoučných veršování „Prostopravdu“, která vznikla v letech 1619–1620, a kronikářské „Paměti“, sahající od r. 1278 až do r. 1626. Drobné básně i velké dramatické skladby „Prostopravdy“, první sbírky básní českého autora v naší literatuře, útočí na soudobou politickou situaci, církev i jednotlivé osoby. V „Pamětech“ zachytil Dačický nejen své vlastní vzpomínky, nýbrž sebral a přepsal i kronikářské záznamy pěti generací svých předků. Na pohled drobné, nevýznamné události ze života měštanů Kutné Hory, kde žil Dačický i jeho předkové, zaznamenávané nikoli pro veřejnost, nýbrž pro potomky rodu, jsou jedinečným pramenem pro historii Kutné Hory, pro dějiny hornictví i života městského lidu u nás na sklonku 16. a poč. 17. století.

Dílo anonymního autora - 1754 - vychází jako první svazek nové ediční řady památek starší české literatury.