Autor se zamýšlí nad všeobecnou neznalostí, nezájmem a neporozuměním moderní architektuře. Účelem studie je proto naučit dívat se na moderní architekturu a vysvětlit její podstatu. V jednotlivých kapitolách objasňuje pojem časoprostoru a jeho význam v architektuře, zobrazování prostoru a hlediska, která ovlivňovala jednotlivé prostorové koncepce. Další stať je věnována rozboru jednotlivých architektonických teorií od politickéafilosoficko-náboženské až k formalistické a nynější prostorové teorii. Závěr se zabývá dalším vývojem a perspektivou moderní organické architektury.
