Bruno Zevi Knihy

Autor se zamýšlí nad všeobecnou neznalostí, nezájmem a neporozuměním moderní architektuře. Účelem studie je proto naučit dívat se na moderní architekturu a vysvětlit její podstatu. V jednotlivých kapitolách objasňuje pojem časoprostoru a jeho význam v architektuře, zobrazování prostoru a hlediska, která ovlivňovala jednotlivé prostorové koncepce. Další stať je věnována rozboru jednotlivých architektonických teorií od politickéafilosoficko-náboženské až k formalistické a nynější prostorové teorii. Závěr se zabývá dalším vývojem a perspektivou moderní organické architektury.

The book showcases the architectural journey of Erich Mendelsohn, highlighting his early fame with the Einstein Tower in Potsdam and his mastery in designing dynamic, flowing structures like the Schocken department stores and the cinema complex in Berlin. Following his emigration in 1933, Mendelsohn's work continued in Britain, Palestine, and ultimately the USA until his death. Compiled by Bruno Zevi, it features over 1000 sketches, plans, and photographs that comprehensively document Mendelsohn's innovative contributions to architecture, making it essential for serious scholars.

Focusing on the architectural design and cultural significance of the Joan Miró Foundation, this volume explores the visionary work of architect Josep Lluís Sert, who crafted a Mediterranean-inspired space that highlights contemporary art. Established in 1975, the Foundation arose from Miró's desire to showcase his and others' work permanently. The book features insights from the architects involved in its expansions, offering a comprehensive view of this important European art institution and its evolution over time.

La storia del paesaggio ha avuto pochi cultori. Più nume-rosi quelli dell'urbanistica. Ma solo intrecciando le vicende delle città e delle aree agricole si delinea lo sviluppo organi-co del territorio. In questo volume se ne ripercorrono le tappe dalla preistoria al xx secolo, attraverso la civiltà nura-gica, la Magna Grecia e il sinecismo etrusco, il mondo romano, l'epopea medievale, le trasformazioni manieristi-che, gli interventi barocchi e illuministi, le metropoli otto-novecentesche. All'inizio e alla fine del saggio si discutono il «bello di natura» e le «vedute col passare la testa tra le gambe», cioè in prospettive inconsuete. Si giunge così alla definizione di una moderna «ottica ambientale» ovviamen-te discorde. Il presente volume segue Architettura.

Des dizaines de livres discourent afin de savoir si l'architecture peut être assimilée à une langue, si les langages non verbaux ont une double articulation ou pas, si le désir de codifier l'architecture moderne ne débouche pas sur l'arrêt de son développement. De toute façon, les architectes communiquent, et nous devons définir ce qu'implique le fait de "parler architecture", en temes anti-classiques; si nous y parvenons l'appareil théorique viendra de lui-même. Bruno Zevi