Galina Kavanová Pořadí knih

Nové případy soudce Ťi. Soudce Ťi působí v ospalém přímořském městečku Pcheng-laj, kde se po zločincích slehla zem. K smrti se nudí, až jednoho dne obdrží pozvání od prefekta, aby se neprodleně dostavil na důležitou schůzku do vyhlášených vřídelních lázní. Tam se ke svému údivu setká s dalšími kolegy. Vyjde najevo, že předmětem schůzky je podivná soutěž na uvolněné místo tamního okresního soudce. V malebných kulisách poklidného letoviska se mezi soudci rozpoutá lítý boj, kde vše je dovoleno: intriky, pomluvy a lži. Důvtipný a svědomitý soudce Ťi na vlastní kůži pocítí, jak neuvěřitelně zlomyslní, cyničtí a proradní dokážou být příslušníci soudcovského stavu, když se honí za starým pergamenem a kvůli falešné cti se nezaleknou ani vraždy.

Soudce Ti má vyřešit spor mezi dvěma náboženskými obcemi a ocitne se v tajemném taoistickém klášteře, kde mniši uctívají sny více než vlastní život. Vyšetřuje sérii sebevražd, ale pátrání mu ztěžuje nesmiřitelný fanatismus a všelijaká kouzla a čáry. A jako vždy, vše je dílem člověka...Frédéric Lenormand oživuje legendární postavu okresního soudce…

V dalším příběhu románové řady Nové případy soudce Ťi, v níž Frédéric Lenormand znovu oživil slavnou postavu okresního soudce působícího v Číně v 7. století za vlády dynastie Tchang, se tentokrát tajně ujímá vyšetřování jeho všetečná manželka. Původně nevinná hra se však záhy změní v nebezpečné dobrodružství. Touha po bohatství a moci, zvrácené…

Kniha vzpomínek. Edith Piaf (1915–1963), drobounká žena z komediantské rodiny s nezaměnitelným hlasem, přezdívaná Vrabčák, se z pouliční zpěvačky stala světově proslulou šansoniérkou. Svou trnitou cestu, která ji z ulice přivedla až do přeplněných sálů, líčí v knize vzpomínek Kolo štěstí (poprvé vyšla v originálu v roce 1958). Jenže talent, silná vůle a píle k úspěchu nestačí… musíte mít i trochu štěstí, o tom je Edith Piaf hluboce přesvědčena. A čtenář možná při četbě jejích vzpomínek usoudí, že tyto hodnoty v jejím případě platí v obráceném pořadí.

První český překlad Verlainových próz. Zatímco Vdovcovy paměti (1886) stojí na rozhraní autobiografické zpovědi a povídek, části Má vězení (1893) a Zpovědi (1895) jsou výlučně autobiografické. Verlaine v nich vypráví svůj život a líčí peripetie svého manželství s Matildou až po setkání s básníkem Arthurem Rimbaudem.