Pavel Kolmačka Pořadí knih (chronologicky)

Setkání s C. G. Jungem přestavují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století. Editoři díla brali ohled i na to, kterým výpovědím lze spíše věřit – například proto, že nejsou jen projevem zbožné úcty k uznávané autoritě nebo že nebyly za života jejich autora nikdy publikovány. Mají tak co nejautentičtěji odrážet osobnost C. G. Junga v paměti jeho současníků. Mezi autory textů patří například Jungův kamarád z dětství, Jungovi žáci, zájemci o jeho učení, náhodné návštěvy v Jungově Bollingenské věži, lidé, kteří Junga poznali na jeho vědeckých a studijních cestách či kongresech. Například s anglickou spisovatelkou Patricií Hutchins a odbornicí na Jamese Joyce vedl Jung rozhovor o tomto spisovateli, s americkou klavíristkou Margaret Tilly hovořil o možnostech muzikoterapie, se slavným americkým letcem Charlesem A. Lindberghem zase diskutoval o tehdy populárním tématu létajících talířů. A Jungův spolužák Albert Oeri vzpomíná, že Jungovi nešla matematika a přezdívalo se mu „Soudek“.

Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situace v každém ze zúčastněných oživuje jejich nedávné i dávno minulé jednání a paměť na činy jejich vrstevníků, potomků a předků (ať už příbuzných, přátel či lidí, s kterými jenom nakrátko zkřížili cestu), z nichž vyrostly současné životní vztahy. Významnými účastníky tohoto času milosti se stávají zemřelí. Jejich tváře se dožadují, aby se o nich vyprávělo, a jejich hlasům, hlásícím se o slovo, je právě v tomto čase dopřáváno sluchu víc než jindy. Jednou z metafor, které román rozvíjí, je podobnost života a hudby, které „stojí na repeticích“. Pochopit své místo v životě pak znamená nahlédnout opakující se motivy, a dosáhnout tak proměny životního směřování od začarovaného kruhu ke svobodnému, tvůrčímu přijetí výchozích podmínek.

Otec a syn přijeli na rozhrkaném voze a zabrali pozemek. Když postavili dům a stáj, připojily se k nim matka a dcera. Zorali pole, zřídili obchod a hostinec a žili z toho, že občasným pocestným nabízeli jídlo a nocleh. Vždyť kdo by v nehostinné prérii odmítl teplé sousto a přístřeší? Zvlášť když je dívka z hostince tak přívětivá a hezká a vlasy má jako oheň. A nejen to: umí mluvit s duchy mrtvých a věštit z karet a z dlaně budoucí osud. Kdo by odolal? A pak jednou lidé z města objevili v řece zohavené tělo muže. Později nalezli další dva. Začali se pravidelně ztrácet pocestní, jejich těla se však nenašla. Kdo to udělal? Stvůra, které zachutnala lidská krev? Potulná banda zločinců? Dívka z hostince nabídla, že se na to zeptá obyvatel záhrobí. Odpověď zněla: Viník je osamělý vrah. Muži z hostince ovšem vídali skupinu jezdců. Kde je pravda? Nebo je to všechno úplně jinak?

„Považuji problém nevědomí za natolik významný a tak aktuální, že by podle mne byla velká škoda, kdyby tato otázka, tak úzce se dotýkající nás všech, měla zmizet ze zorného pole vzdělaných laiků tím, že by byla vykázána do nějakého nedostupného odborného časopisu, aby pak vedla svůj stínově papírový život v policích knihoven,“ napsal v předmluvě k prvnímu vydání Psychologie nevědomých procesů její autor a jeden ze zakladatelů moderní psychologie Carl Gustav Jung. V rozsahu nevelkém a čtenářsky přístupném raném díle Jung na konkrétních případech pacientů a s využitím snů, fantazií, krásné literatury a mytologie podává výklad konceptů individuálního a kolektivního nevědomí a kolektivních archetypů, na nichž staví jungovská terapie. Kniha je dobrým úvodem do Jungova rozsáhlého a vrstevnatého díla.

Kniha nejslavnějšího čínského umělce současnosti daleko přesahuje běžný memoár. Vyprávění začíná dlouho předtím, než Aj Wej-Wej přišel na svět. Příběhy Ajova otce, Mao Ce-Tungova blízkého spolupracovníka a ceněného lyrického básníka Aj Čchinga a samotného Wej-Weje se odehrává na širokém plátně čínské historie poslední stovky let, v kulisách dějinných otřesů a vzájemně se zrcadlí. Stejně jako otec odchází v mládí za uměleckou inspirací do Paříže, volí syn ve svých čtyřiadvaceti letech únik před čínskou realitou do Spojených státu, setkává se s Allenem Ginsbergem a objevuje Andyho Warhola. Podobně jako Aj Čching sdílel za Kulturní revoluce ve vyhnanství pohnutý osud levicové avantgardy, Aj Wej-Wej se v důsledku společenské angažovanosti od roku 2008 rovněž konfrontuje s režimem. Autor líčí rovněž čínskou uměleckou scénu na přelomu milénia a poměry v Číně po potlačení demokratického hnutí i vlastní snahu o svobodné umělecké vyjádření. Zároveň čtenáře provází po vlastním díle zahrnující plastiky, fotografie, film i elektronická díla.

Podtitul: Umění provázejícího rozhovoru Kniha Terapie duše je svým způsobem vyvrcholení díla Thomase Moora, známého autora bestsellerů, jako je Kniha o duši nebo Temné noci duše. Zatímco v předchozích pracích zkoumal duši v nejrůznějších podstatných oblastech našich životů – zaměstnání, rodina, náboženství… –, v této moudré knize se vrací k základům svého osobního povolání: provázení zájemců z řad terapeutů, psychologů, psychiatrů, duchovních, sociálních pracovníků a jiných v tom, jak nabízet péči o duši těm, kterým pomáhají. Psychologický a v nejširším slova smyslu spirituální rádce prodchnutý životní moudrostí a zkušeností probírá oblasti, jako jsou zdroje terapeutických témat v osobních příbězích, mýtech, pohádkách, práce se sny, komplexy, přenosem, terapie v běžném světě (práce, společnost, rodičovství, výchova, duchovní provázení), osobnost terapeuta (styl, stín, péče o sebe…). Hluboká, a přesto praktická a srozumitelná kniha je určena nejen terapeutům jako vytyčení duchovního základu jejich povolání, ale všem, kdo mají zkušenost s pomocí druhým, s nasloucháním, na koho se ostatní obracejí se svými starostmi a potřebami.

V Chicagu se o ní leccos povídalo. Dobrým sousedům v Indianě se možná občas něco nezdálo, ale kdo by čekal něco zlého od dobromyslné vdovy, které v životě nepřálo štěstí, je vzorná matka a poctivě chodí do kostela? Kdyby jen věděli, čím prošla... Muži k ní přijížděli plni očekávání a nadějí s celým svým majetkem, avšak odjíždět je nikdy nikdo neviděl. Belle Gunnessová na farmě v La Porte totiž dávno přišla na to, že muži nejsou složití. Že žena se na tomhle světě musí o sebe postarat sama. A že nesmí zaváhat a pohrdnout jakýmikoli prostředky, třeba i krvavými, jinak nedosáhne toho, po čem touží a co si zaslouží.

Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá komunikace radioamatérů.

Americký rabín a autor bestselleru Když se zlé věci stávají dobrým lidem se v knize zabývá tím, co je pro většinu lidí klíčové – jak žít život tak, aby měl smysl, aby na něm záleželo, aby byly jeho plody k něčemu. K tomu je třeba lépe poznat lidskou povahu, pochopit mnohé lidské tužby a dilemata. Na řadě příkladů ze života lidí kolem sebe, ale také na velkých příbězích z Bible a světové literatury Kushner ukazuje lidskou touhu být dobrý, stejně jako jeho vnitřní spory týkající se otázek lidské falešnosti a zloby, uvažuje o tématech pomsty, spravedlnosti a odpuštění. Duchovní moudrost je v knize kořeněna židovským pohledem na svět a smyslem pro humor a paradox, psychologická poučení zároveň dávají řadu jasných termínů a orientačních bodů, které velká životní zkušenost stahuje sympaticky na zem.

Hlavní hrdina předchozího Cummingova románu Cizí země, agent britské tajné služby Thomas Kell, je poslední měsíce bez práce. Volný čas tak tráví přemítáním nad minulostí a pravidelnými návštěvami blízkého baru. Zdá se, že jeho nedobrovolná „dovolená“ nebude mít konce, když se z úst bývalé nadřízené Amelie Leveneové dozví, že o smrti svého kolegy a vynikajícího špiona Paula Wallingera, s nímž se nad Tureckem za nevyjasněných okolností zřítilo letadlo. Kell odjíždí do Turecka, aby záhadnou smrt svého kolegy vyšetřil, a dostává se tak opět do labyrintu špionských intrik a kamufláží plného bezprostředního ohrožení života. Záhy zjišťuje, že za zpackanými operacemi SIS v regionu je něco jiného, než pouhá shoda náhod – všechny neúspěchy totiž musejí být dílem člověka zevnitř. A právě na Kellovi je, aby zjistil, kdo je pro západní informační služby tím tolik nebezpečným krtkem.

Postarší pár Francouzů, kteří tráví vysněnou dovolenou v Egyptě, někdo brutálně zavraždí. Několik dní poté proběhne za bílého dne v Paříži pečlivě naplánovaný únos. Amelie Leveneová, první šéfka MI6 v historii, beze stopy mizí šest týdnů před tím, než se má ujmout své funkce, a britská tajná služba má tím pádem vážný problém… V zoufalé situaci, již je třeba vyřešit před tím, než se o ní dozví média, se vedení služby obrátí na jednoho ze svých bývalých členů – zkompromitovaného důstojníka MI6 Thomase Kella. Pro agenta Kella, kterého tajná služba propustila jen několik měsíců předtím, je to poslední šance se očistit.

Když se na Postupimské konferenci setkali zástupci vítězných mocností, oznámil prezident Truman Stalinovi, že Spojené státy disponují novou zbraní s mimořádně ničivým účinkem. Stalin však nedal najevo velké překvapení. O existenci atomové bomby dobře věděl a sovětští vědci již intenzivně pracovali na jejím vývoji. Za potřebné poznatky vděčili Klausi Fuchsovi, vědci, kterého lze označit za jednoho z nejúspěšnějších špionů v dějinách. Fuchs, nadaný matematik a zároveň člen německé komunistické strany, uprchl z nacistického Německa a následně byl pověřen klíčovými úkoly v rámci britského a amerického projektu vývoje nukleárních zbraní. V průběhu prací však předával tajné informace KGB. Když svůj úkol splnil, sám se roku 1950 udal britské tajné službě MI6. Jeho špionáž urychlila počátek studené války a dala vznik světu, který po celou jednu generaci žil ve stínu vzájemného nukleárního zastrašování světových velmocí.

Sbírka obsahuje šestadvacet básní, kde se volný verš střídá s vázaným a objevují se i básně v próze. Nejkratší útvary mají jeden až dva verše, většina se skládá z tematicky propojených částí. Polovina básní je nazvána podle ročních období: Zima, Jaro, Léto, Podzim, přičemž tato řada se třikrát opakuje. Texty sledují život člověka, jeho činnosti a prožitky na pozadí přírodního cyklu. Mezi nimi se nacházejí i básně reflektující různé aspekty lidské existence, s individuálně psychologickým nebo společensko-historickým pozadím. Na začátku sbírky je tempo pomalé, s volným prostorem kolem veršů, zatímco střed je dynamický a koncentrovaný. V závěru se tempo opět uvolňuje. Kromě motivů z předchozí sbírky najdeme funkční využití enumerace, opakování a rozvíjení konstrukcí. Hlavním cílem je zachytit různé aspekty existence člověka v konfrontaci s nezploštělým světem – vůči sobě, bližním, přírodě, reklamě, vesmíru, času a Bohu.

Globální dějiny od počátků do 21. století. Sv. 4 - Objevy a nové struktury, 1200 až 1800. Čtvrtý svazek šestidílných Dějin světa nás opět přivádí trochu blíž současnosti. Nejen časově, ale především díky lepšímu porozumění základům naší doby samotné. První část knihy věnovaná „demografii, technice a hospodářství“ se soustředí na rozvoj dálkového obchodu, k němuž docházelo od 12. století. V jeho pozadí stály nové teoretické poznatky i pozoruhodné výdobytky techniky, jaké nacházíme například v oblasti navigace. Objevitelské cesty do vzdálených koutů země přispívaly k rozšíření stávajícího vědění. V tomto rámci dochází ke střetu křesťanské misie s jinými náboženstvími, jež bude mít osudové důsledky pro nově nalezený „Nový svět“. Expanze vědění je již nezastavitelná. Školy a univerzity se stávají zprostředkovatelkami nových představ a názorů a přispívají k rozvoji nových politických idejí (část „Vláda a politické ideje“). Rostoucí sebevědomí člověka konečně vede k proměně pevně skloubené náboženské soustavy, jak ukazuje část „Kultura, náboženství a socializace“. Jádro předkládaného svazku spočívá tedy na nových objevech a nových strukturách, jež se rozvinuly zhruba mezi lety 1200 a 1800.

Šestým osloveným autorem v projektu, v němž má autor ke každému dni aktuálního roku připojit jednu větu, byl překladatel, redaktor a především pozoruhodný básník Pavel Kolmačka. Ten pojal zadání především jako deník, a tak jsou jeho denní věty v naprosté většině krátkými popisy událostí, situací, jednotlivých obrazů vyloupnutých z kontextu dne, nebo jen silných ojedinělých dojmů, které daný den sám prožil.

Globální dějiny od počátků do 21. století. Sv. 3 - Výklady světa a světová náboženství, 600 až 1500. Další díl šestisvazkové edice Dějiny světa přináší na přibližně 500 stranách nejnovější poznatky k danému období, jímž je nyní doba zhruba od nástupu islámu po velké zámořské objevy. Uspořádání kapitol má opět v komplexní perspektivě ukázat souvislost historických událostí, socioekonomického vývoje a kulturních výdobytků v rámci celého světa. Svazek se ve třech velkých oddílech věnuje tématům „různorodosti světa“, „uspořádání světa“ a „výkladu světa“. První část načrtává náboženskou a politickou mapu zkoumaného období, druhá se věnuje mocenské expanzi islámu, křížovým tažením i dění na indickém subkontinentu a ve střední a východní Asii. Konečně třetí část se podrobně zabývá náboženskými systémy – kulturou středověkého křesťanství, islámským myšlením či náboženskými proudy v Číně a Indii.

V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (* 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů - Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se "refrény" (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a "lyrický záznam", více se akcentuje "příběhovost" a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).

Pavel Kolmačka, dosud známý jako autor dvou básnických sbírek, nyní představuje román, jehož hrdina, Vítek Koblasa, je generačně blízký autorovi. První část knihy, Levá deska – Stopař, se zaměřuje na Vítkovo dětství v Praze a vzpomínky na venkovské prázdniny. Tato část zkoumá minulost, která i přesto, že uplynula, stále trvá. Vítkovi se zdá, že zlu, byť možná nezaviněnému, nelze uniknout, avšak z dětství si odnáší poznání, že „věčnost existuje“. V druhé části, Pravá deska – Prám, se Vítek snaží zvládnout roli dospělého a udržet kontakt s hodnotami, které považuje za důležité. Venkovské prostředí mu dává naději, ale pocit ohrožení přetrvává. Kniha se snaží spojit nevinnost s příběhem a básnické souznění s epickým odstupem. Hrdinova snaha „udržet svět pohromadě“ je podpořena autorovým střídáním žánrů, jako jsou báseň v próze a dobrodružná četba pro děti, a různými jazykovými rejstříky. Atmosféra prostředí pomáhá odkrývat význam a zachycuje půvab, grotesknost i humor v mezilidských situacích. Opakování a rozvíjení motivů vedou k propojení reality se symbolickou rovinou příběhu.

Publikace provází čtenáře historií papežství od počátků římské církevní obce až po nové podněty druhého vatikánského sněmu z 60. let 20. století. Jezuitský badatel nastiňuje nejen všeobecný přehled papežů a jejich život a dílo, ale důkladně promýšlí strukturní otázky postavení papežství ve společnosti a jeho měnícího se vlivu ve starověku, středověku a novověku. Zajímá ho především klíčová otázka papežského primátu, který chápe jako zajímavou veličinu historického i teologického vývoje a jenž mu je současně hermeneutickým klíčem, díky němuž můžeme lépe porozumět nejen dějinám papežství, ale i celému římskému katolicismu. Předností Schatzova díla je bravurní spojení metodologické čistoty, čtivého vyprávění a formulace nových otázek určených odborníkům i laikům. Příloha obsahující nejdůležitější pramenné texty vhodně ilustruje autorovy závěry. Jsou jako stvořené pro ekumenické rozhovory, v nichž se může na základě četby této knihy ujasňovat podstata a úkol papežství i jeho dějinná velikost a selhání.

Dějiny Říma od jeho založení až do konce 2. světové války se snahou podrobnějšího přiblížení jeho uměleckých památek. Spolu s historií Říma a životopisy vládců, umělců a jiných významných osobností sledujeme samozřejmě vývoj celé Římské říše a později Itálie. Publikace je psána populární formou, je určena široké veřejnosti, nečiní si nárok na historickou úplnost, obsahuje mnoho zajímavostí, provází ji černobílé i barevné reprodukce a fotografie. Poznámky na konci knihy obsahují informace o všech kulturních památkách zmíněných v textu.

Básnická sbírka současného autora, který se svým dosavadním dílem zapsal do současné české poezie.

Základní otázka, kterou si Norman Mailer v knize Americký sen klade, nezní Kdo zabil Kennedyho?, ale Kdo byl Oswald?, protože jediné zodpovězení druhé otázky nás může přivést k odpovědi na první. Lee Harvey Oswald uprchl v roce 1959 do Sovětského svazu a byl poslán do Minsku, kde dva a půl roku žil pod stálým dohledem KGB, která ho podezřívala, že je agentem CIA. V roce 1993 Norman Mailer strávil v Rusku šest měsíců a rozmlouval s Oswaldovými přáteli a láskami a natočil exkluzivní rozhovory s důstojníky KGB. Americké tajemství je rekonstrukcí života ambiciózního a osudem těžce zkoušeného Lee Harveye Oswalda. Vůbec poprvé zevrubně líčí jeho dosud nezmapované kroky v Minsku, všímá si i jeho neradostného dětství a služby v námořní pěchotě a zachycuje události, jež pro Oswaldově návratu do USA v roce 1961 vedly k tragické události v Dallasu v roce 1963.

Práce amerického autora představuje judaismus jako nejstarší monoteistické náboženství a základ vzniku křesťanství. Provází nás duchovním vývojem judaismu až do doby moderní s důrazem na význačné duchovní představitele.

Kniha "Křesťanství" s podtitulem Cesta spásy spadá do žánru Filozofie. Autorem je Frankielová Sandra Sizer. Obsahuje 192 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Prostor" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.

Básnická sbírka senzitivní přírodní lyriky a meditativních veršů.

Jednoduchá cvičení, která spojují duchovní tradice Východu s psychologickými a filosofickými východisky Západu. Kniha pro všechny, bez ohledu na věk, vyznání či světonázorovou orientaci. Je jedinečnou příležitostí pro každého, kdo touží po duchovním růstu.

Kniha je autentickým svědectvím muže o sobě samém. Popisuje radost i bolest, která se skrývá za povinnou fasádou kamenné tváře tvrdých chlapů.

Samizdatový sborník básní Ewalda Murrera, Bohdana Chlíbce, Pavla Kolmačky a Miroslava Salavy.