Pavel Kolmačka Knihy

Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situace v každém ze zúčastněných oživuje jejich nedávné i dávno minulé jednání a paměť na činy jejich vrstevníků, potomků a předků (ať už příbuzných, přátel či lidí, s kterými jenom nakrátko zkřížili cestu), z nichž vyrostly současné životní vztahy. Významnými účastníky tohoto času milosti se stávají zemřelí. Jejich tváře se dožadují, aby se o nich vyprávělo, a jejich hlasům, hlásícím se o slovo, je právě v tomto čase dopřáváno sluchu víc než jindy. Jednou z metafor, které román rozvíjí, je podobnost života a hudby, které „stojí na repeticích“. Pochopit své místo v životě pak znamená nahlédnout opakující se motivy, a dosáhnout tak proměny životního směřování od začarovaného kruhu ke svobodnému, tvůrčímu přijetí výchozích podmínek.

Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá komunikace radioamatérů.

Základní otázka, kterou si Norman Mailer v knize Americký sen klade, nezní Kdo zabil Kennedyho?, ale Kdo byl Oswald?, protože jediné zodpovězení druhé otázky nás může přivést k odpovědi na první. Lee Harvey Oswald uprchl v roce 1959 do Sovětského svazu a byl poslán do Minsku, kde dva a půl roku žil pod stálým dohledem KGB, která ho podezřívala, že je agentem CIA. V roce 1993 Norman Mailer strávil v Rusku šest měsíců a rozmlouval s Oswaldovými přáteli a láskami a natočil exkluzivní rozhovory s důstojníky KGB. Americké tajemství je rekonstrukcí života ambiciózního a osudem těžce zkoušeného Lee Harveye Oswalda. Vůbec poprvé zevrubně líčí jeho dosud nezmapované kroky v Minsku, všímá si i jeho neradostného dětství a služby v námořní pěchotě a zachycuje události, jež pro Oswaldově návratu do USA v roce 1961 vedly k tragické události v Dallasu v roce 1963.

„Považuji problém nevědomí za natolik významný a tak aktuální, že by podle mne byla velká škoda, kdyby tato otázka, tak úzce se dotýkající nás všech, měla zmizet ze zorného pole vzdělaných laiků tím, že by byla vykázána do nějakého nedostupného odborného časopisu, aby pak vedla svůj stínově papírový život v policích knihoven,“ napsal v předmluvě k prvnímu vydání Psychologie nevědomých procesů její autor a jeden ze zakladatelů moderní psychologie Carl Gustav Jung. V rozsahu nevelkém a čtenářsky přístupném raném díle Jung na konkrétních případech pacientů a s využitím snů, fantazií, krásné literatury a mytologie podává výklad konceptů individuálního a kolektivního nevědomí a kolektivních archetypů, na nichž staví jungovská terapie. Kniha je dobrým úvodem do Jungova rozsáhlého a vrstevnatého díla.

V Chicagu se o ní leccos povídalo. Dobrým sousedům v Indianě se možná občas něco nezdálo, ale kdo by čekal něco zlého od dobromyslné vdovy, které v životě nepřálo štěstí, je vzorná matka a poctivě chodí do kostela? Kdyby jen věděli, čím prošla... Muži k ní přijížděli plni očekávání a nadějí s celým svým majetkem, avšak odjíždět je nikdy nikdo neviděl. Belle Gunnessová na farmě v La Porte totiž dávno přišla na to, že muži nejsou složití. Že žena se na tomhle světě musí o sebe postarat sama. A že nesmí zaváhat a pohrdnout jakýmikoli prostředky, třeba i krvavými, jinak nedosáhne toho, po čem touží a co si zaslouží.

Básnická sbírka současného autora, který se svým dosavadním dílem zapsal do současné české poezie.

Jednoduchá cvičení, která spojují duchovní tradice Východu s psychologickými a filosofickými východisky Západu. Kniha pro všechny, bez ohledu na věk, vyznání či světonázorovou orientaci. Je jedinečnou příležitostí pro každého, kdo touží po duchovním růstu.

Sbírka obsahuje šestadvacet básní, kde se volný verš střídá s vázaným a objevují se i básně v próze. Nejkratší útvary mají jeden až dva verše, většina se skládá z tematicky propojených částí. Polovina básní je nazvána podle ročních období: Zima, Jaro, Léto, Podzim, přičemž tato řada se třikrát opakuje. Texty sledují život člověka, jeho činnosti a prožitky na pozadí přírodního cyklu. Mezi nimi se nacházejí i básně reflektující různé aspekty lidské existence, s individuálně psychologickým nebo společensko-historickým pozadím. Na začátku sbírky je tempo pomalé, s volným prostorem kolem veršů, zatímco střed je dynamický a koncentrovaný. V závěru se tempo opět uvolňuje. Kromě motivů z předchozí sbírky najdeme funkční využití enumerace, opakování a rozvíjení konstrukcí. Hlavním cílem je zachytit různé aspekty existence člověka v konfrontaci s nezploštělým světem – vůči sobě, bližním, přírodě, reklamě, vesmíru, času a Bohu.

Publikace provází čtenáře historií papežství od počátků římské církevní obce až po nové podněty druhého vatikánského sněmu z 60. let 20. století. Jezuitský badatel nastiňuje nejen všeobecný přehled papežů a jejich život a dílo, ale důkladně promýšlí strukturní otázky postavení papežství ve společnosti a jeho měnícího se vlivu ve starověku, středověku a novověku. Zajímá ho především klíčová otázka papežského primátu, který chápe jako zajímavou veličinu historického i teologického vývoje a jenž mu je současně hermeneutickým klíčem, díky němuž můžeme lépe porozumět nejen dějinám papežství, ale i celému římskému katolicismu. Předností Schatzova díla je bravurní spojení metodologické čistoty, čtivého vyprávění a formulace nových otázek určených odborníkům i laikům. Příloha obsahující nejdůležitější pramenné texty vhodně ilustruje autorovy závěry. Jsou jako stvořené pro ekumenické rozhovory, v nichž se může na základě četby této knihy ujasňovat podstata a úkol papežství i jeho dějinná velikost a selhání.

Setkání s C. G. Jungem přestavují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století. Editoři díla brali ohled i na to, kterým výpovědím lze spíše věřit – například proto, že nejsou jen projevem zbožné úcty k uznávané autoritě nebo že nebyly za života jejich autora nikdy publikovány. Mají tak co nejautentičtěji odrážet osobnost C. G. Junga v paměti jeho současníků. Mezi autory textů patří například Jungův kamarád z dětství, Jungovi žáci, zájemci o jeho učení, náhodné návštěvy v Jungově Bollingenské věži, lidé, kteří Junga poznali na jeho vědeckých a studijních cestách či kongresech. Například s anglickou spisovatelkou Patricií Hutchins a odbornicí na Jamese Joyce vedl Jung rozhovor o tomto spisovateli, s americkou klavíristkou Margaret Tilly hovořil o možnostech muzikoterapie, se slavným americkým letcem Charlesem A. Lindberghem zase diskutoval o tehdy populárním tématu létajících talířů. A Jungův spolužák Albert Oeri vzpomíná, že Jungovi nešla matematika a přezdívalo se mu „Soudek“.