Tony Judt Knihy

Tony Judt patří mezi nejzajímavější světové myslitele posledního půlstoletí. Málokdo uvažoval tak hluboce a inspirativně o otázkách demokracie, totalitních režimů, holokaustu či o dějinné roli veřejných intelektuálů. V rozhovoru se svým přítelem a kolegou Timothym Snyderem mapuje historii moderních politických idejí a představ o vládě a spravedlnosti, jak je chápali liberální, socialističtí, komunističtí, nacionalističtí a fašističtí intelektuálové od konce 19. do počátku 21. století. Zamýšlí se nad povinnostmi intelektuálů v politice i nad jejich morálními selháními. Kniha přibližuje život historika Tonyho Judta a zároveň je fascinujícím dialogem o hledání pravdy a možností společenské obrody.

Brilantní britský historik, který se jako univerzitní profesor specializoval na moderní evropské dějiny, shromáždil 23 esejí z let 1994–2006. Na pozoruhodné škále osobností, událostí a idejí provádí Tony Judt nemilosrdnou pitvu iluzí po studené válce, že velké konflikty jsou bezpečně za námi, svět vstoupil do epochy míru a demokracie, a ukazuje, na co z historie 20. století zapomínáme a jak velká její část byla obětována mýtu o popření paměti. Nabízí cestu zpět ke smyslu dějin, který naléhavě potřebujeme.

Kniha v dialogické formě zkoumá dějiny moderních politických idejí a představ o vládě a spravedlnosti, jak je vnímali liberální, socialističtí, komunističtí, nacionalističtí a fašističtí intelektuálové od konce 19. století až do počátku 21. století. Zároveň slouží jako intelektuální životopis Tonyho Judta a zkoumá pravdu, možnosti společenské obrody a morální selhání intelektuálů v politice. Každá kapitola se skládá z biografické a historické části, přičemž kniha pokrývá Judtův intelektuální život a klíčové momenty politického myšlení 20. století, jako jsou holocaust, sionismus, anglický izolacionismus, francouzský univerzalismus, marxismus, fašismus, antifašismus, renesance liberalismu ve východní Evropě a sociální plánování v Evropě a USA. Timothy Snyder, autor knihy o stalinském a nacistickém teroru ve východní Evropě, a Tony Judt, který udržoval kontakty s polskými a českými disidenty a naučil se česky, mají blízký vztah k tomuto regionu. Rozhovor vznikal od začátku roku 2009, kdy Judt trpěl amyotrofickou laterální sklerózou, což vedlo k postupné paralýze. Jak uvádí Snyder, „není to kniha o zápase. Je to kniha o životě pozorného ducha a životě duchovní pozornosti.“

Brilantní britský historik, který se jako univerzitní profesor specializoval na moderní evropské dějiny, shromáždil 23 esejí z let 1994–2006. Na pozoruhodné škále osobností, událostí a idejí provádí Tony Judt nemilosrdnou pitvu iluzí po studené válce, že velké konflikty jsou bezpečně za námi, svět vstoupil do epochy míru a demokracie, a ukazuje, na co z historie 20. století zapomínáme a jak velká její část byla obětována mýtu o popření paměti. Nabízí cestu zpět ke smyslu dějin, který naléhavě potřebujeme.

Britský historik, který se specializoval na moderní evropské dějiny, nabízí podnětný a silně kritický pohled na celou jednu generaci francouzských intelektuálů, publicistů a spisovatelů, jež byla po dobu zhruba dvanácti let, počínaje osvobozením země v roce 1944 až po maďarské události roku 1956, stržena vírem komunismu. Veřejnou debatu v zásadě formovalo to, jaké stanovisko k počínání zahraničních i domácích komunistů dotyčný zaujal. Autor se věnuje předválečnému kontextu, podává podrobný výklad východoevropských monstrprocesů, včetně těch v Československu, sleduje, jak na ně reagovali ve Francii, a zkoumá, nakolik byla tato zkušenost specificky francouzská. Judtova analýza se netýká jen nejznámějších osobností, jako byl Jean-Paul Sartre, Albert Camus či Simone de Beauvoirová, ale zahrnuje širokou intelektuální komunitu katolických filozofů, vlivných novinářů, literárních kritiků a básníků včetně komunistických. Převládající styl jejich myšlení, koketování s násilím a morální nezodpovědnost udávaly tón nejen ve Francii, ale v celém poválečném evropském kulturním a politickém životě.

V roce 1945 byla Evropa zdevastována válečným ničením a masovými vraždami, přičemž většina východní části kontinentu spadla pod sovětskou nadvládu. Dnes, po rozpadu Sovětského svazu, se demokratické státy Evropské unie rozprostírají až k ruským hranicím. Poválečná Evropa zachycuje cestu, kterou kontinent urazil mezi těmito dvěma body, a vypráví příběh o vzkříšení z trosek, pádu sovětského komunismu a vzestupu Evropského společenství. Autor se zaměřuje na konce evropských říší a složité vztahy s minulostí a supervelmocemi, jako jsou Rusko a USA. Judt analyzuje vývoj německého automobilového průmyslu v kontextu Británie, spojuje pařížské události z roku 1968 s nepokoji v Praze a Itálii a porovnává Salazarovu diktaturu s Francovým Španělskem a Ceauşescovým Rumunskem. Kniha přináší pohled na občanskou válku v Řecku, sociální demokracii ve Skandinávii, problémy dvojjazyčné Belgie a násilí IRA a baskických separatistů. Zmiňuje významné osobnosti jako Churchilla, Mitterranda, Franca a Stalina a dotýká se kulturních a sociálních dějin, od filmů po existencialismus a punk rock. Judtova práce, která sahá až po válku v Iráku a volbu Benedikta XVI., nabízí hluboké pochopení moderní evropské historie a identity.

Když Tony Judt v roce 2008 onemocněl amyotrofickou laterální sklerózou, nevyléčitelným neurodegenerativním onemocněním vedoucím k naprosté fyzické nehybnosti, nacházel útočiště v myšlení – svůj „palác paměti“ situoval do malého penzionu ve Švýcarsku, kde jako desetiletý strávil s rodiči šťastné chvíle zimní dovolené. Proudy vědomí ho přenášejí od nostalgických reminiscencí na život uprostřed jeho rozvětvené židovské rodiny, na zážitky spojené s otcovými auty, jídlem či čtvrtí Putney, k vlastním dobrodružným jízdám v londýnských dálkových autobusech a vlacích nebo k rodinným cestám trajektem Lord Warden. Výpověď o osobní zkušenosti, pevně zasazená do doby, v níž Tony Judt žil, byť byl poslední dva roky života odsouzen k nehybné samotě, je nesmírně autentická, navíc jí vědomí autora, že mu zbývá málo času, vtisklo výsostně existenciální rozměr. Nemalou pozornost si také zaslouží jeho jazyk a textem mnohdy překvapivě probleskující vědoucí ironický humor.

Vstoupili jsme do věku nejistoty - hospodářské, sociální a politické. Krize, která propukla v roce 2008, nám připomněla, že neregulovaný kapitalismus je svým největším nepřítelem. Je nevyhnutelné, že se dříve či později stane obětí svých vlastních excesů a bude znovu žádat stát o pomoc. Pokud se ale jen otřepeme a budeme pokračovat stejně jako doposud, můžeme v příštích letech očekávat mohutnější otřesy.

V eseji nazvaném Velká iluze?, poprvé publikovaném roku 1996, předložil Tony Judt skeptickou, pronikavou a hluboce předvídavou úvahu o politické situaci v Evropě a o otázkách, jimž kontinent čelí na prahu nového tisíciletí. Jaké jsou reálné vyhlídky na rozšíření Evropské unie a kde je hranice, po jejímž překročení přejde rozšiřování v rozpad? Které státy mají „patřit k Evropě“ a podle jakých kritérií? Čím je Evropa definována a jak máme přemýšlet o její budoucnosti? Pokud – jak tvrdí Judt – je mýtus jednotné Evropy příliš abstraktní na to, aby si mohl zajistit hlubší loajalitu voličů, a pokud nám mnohdy naopak brání najít řešení konkrétních problémů, pak bude všeobecně prospěšné podrobit jej kritickému rozboru. Judtova mistrovská analýza vytyčuje centrum diskuse a uchovává si relevanci i po více než dvaceti letech.

A political analysis of the years between 1944-1956, reprinted to commemorate the work of Tony Judt