Věra Dvořáková Knihy

Jedna z nejdůležitějších prací slavného a českým čtenářům dobře známého francouzského historika. Le Goff v ní vypráví dramatický příběh toho, jak se v představách středověkého člověka o posmrtném životě zformovala představa očistce – třetího místa mezi peklem a nebem, kde duše ne zcela spravedlivých podstupují očistné tresty. V popisech barvitých vizí utrpení očišťovaných duší a vizí cest na onen svět nám vystupuje před oči plastický obraz mentality středověkého člověka. Ačkoli autor není teolog, nevyhýbá se ani sondám do myšlení hlavních postav křesťanství – Augustina, Bernarda z Clairvaux, Bonaventury či Tomáše Akvinského. Pozornosti se dostává také odrazu očistce ve středověké literatuře až po slavnou Zlatou legendu a Dantovu Božskou komedii. Křesťanské pojetí očistce a „života po životě“ srovnává Le Goff s představami starých Egypťanů, Řeků i starozákonního židovstva. To vše činí ze Zrození očistce jedinečný čtenářský zážitek.

Výbor z esejů, rozhovorů a talmudických výkladů. Zpočátku je Lévinas pod vlivem filosofie Husserlovy a Heideggerovy, později se však od obou těchto filosofů odklání a zdůrazňuje prioritu vztahu k bližnímu před Heideggerovou neosobností Bytí. Lévinasova etika není však etikou všeodpouštějící lásky (zde je cítit jeho polemika zejména s kvietistickým křesťanstvím), ale etikou spravedlnosti, která je podle něho zakotvena v židovské ústní tradici, zejména pak v její písemně fixované podobě, Talmudu. Sepětí s judaismem je neodmyslitelným aspektem Lévinasovy osobnosti.

Originální milostný příběh stárnoucího muže a mladé sekretářky. Kromě vynikající psychologické kresby postav vyniká kniha bohatstvím postřehů a úvah a poetickým pohledem do života Paříže.

Výběr myšlenek z díla velkého básníka a humanisty. Antoina de Saint-Exupéryho není třeba českému čtenáři zvlášť představovat. Hloubka, ale zároveň i srozumitelnost jeho myšlenek z něho činí autora z nejmilovanějších. Již jako děti jsme se seznámili s jeho Malým princem, později se Zemí lidí, Kurýrem na jih, a zejména s jeho posledním, hluboce filosofickým dílem, které vyšlo až po autorově smrti, s Citadelou. Soubor Slova jako hvězdy přináší výběr těch nejkrásnějších myšlenek z pera tohoto letce, básníka a velikého humanisty. S motivem hvězd se setkáváme snad v každém díle Saint-Exupéryho -- ať je to rodná hvězda Malého prince, hvězda, podle níž poutník na poušti určuje směr svého cesty, nebo hvězdy zářící letci nad hlavou z noční temnoty. Nejen proto jsme však tak pojmenovali tento výbor, nýbrž i proto, že nám jeho slova dokážou prozářit temné chvíle, jaké se vyskytnou v životě každého člověka.

Jacques Le Goff je i českým čtenářům dobře znám jako nejuznávanější znalec středověkých dějin a kultury. Poutavý rozhovor se slavným francouzským historikem dává příležitost nahlédnout do Le Goffovy „historické dílny“, sledovat, jakými cestami a s pomocí kterých inspiračních zdrojů probíhalo jeho hledání středověku, cesta znovuobjevování středověké kultury jako obohacující a přínosné i pro moderního člověka právě pro svou jinakost. Důležitý příspěvek k hlubšímu porozumění kořenům evropské kultury.

Soubor šestnácti esejů, který byl mnoho let po autorově smrti rekonstruován z jeho pozůstalosti, není dílem okrajovým, ale zaujímá v Proustově tvorbě mimořádné postavení. Eseje, které psal v letech 1908–10, měly být původně literárněkritickou knihou, doplnil je však o studie vzpomínkové, psychologické. Právě z nich se vyvinul typický proustovský styl, v němž se prolínají prvky vypravěčské, lyrické i esejistické. V Esejích jsou rovněž načrtnuty postavy a témata, která našla svůj konečný tvar v Hledání ztraceného času, a jsou tak přípravnou knihou k tomuto Proustovu stěžejnímu dílu. Baudelairovy verše přeložil Ivan Slavík. Druhé, opravené vydání. Na obálce „Lekníny“ Clauda Moneta.

Překladatelka z francouzštiny vzpomíná na svého manžela, básníka Ladislava Dvořáka, a celoživotní přátele, jako byli Václav a Olga Havlovy, Jan Zábrana, Emanuela Fryntu a další. Autorka nejprve vyprávěla své vzpomínky, které pak na základě zvukového záznamu přepisovala a upravovala do podoby, jež byla autorizována krátce před její smrtí. V knize zachycuje své dětství a mládí v pražských Holešovicích, studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, která byla přerušena po komunistickém puči, a společný život s Ladislavem Dvořákem. Věnuje se také svému blízkému přátelství s Annou Hrubínovou, které tragicky skončilo, a přibývajícím překladatelským příležitostem v šedesátých letech, včetně účasti na samizdatu během normalizace. Paměti poskytují vhled do pražského literárního prostředí od padesátých let, zaměřeného na enklávu, jež tvořila dech a nerv literárního života pod totalitní mocí. Cennou součástí jsou pasáže o přátelstvích a literárních kontaktech s mnoha významnými osobnostmi. Kniha také obsahuje bibliografický soupis autorčiných překladů a původních textů, který poprvé systematicky mapuje její zprostředkující práci v oblasti francouzské literární kultury.

Jak je na tom náš dnešní svět? Žijeme v epoše úpadku, nebo prosperity? Trvají dosud, či mají ještě na­ději opět se prosadit hodnoty jako dobrota, laskavost, soucit, nenásili? A co pro to my sami můžeme udělat? Kniha rozhovorů francouzského spisovatele a scénáristy s Jeho Svatostí 14, dalajlamou, duchovní a světskou hla­vou Tibetu, nabízí podnětnou konfrontaci dvou pohle­dů na celou škálu naléhavých témat současnosti od ekologie, přelidnění planety a kontroly porodnosti přes rasismus, xenofobii, náboženský fundamentalismus, dro­gy, AIDS, trest smrti atd. až po roli filmu a televize, zobrazování násilí a otázku cenzury. Čtrnáctidenní rozprava, vedená v únoru 1994 v indické Dharamsale, vyvrací představu o nesmiřitelné různosti dvou světů a v duchu buddhistické myšlenky "jednoty všech lidí" dosvěd­čuje naopak, že nejen v praktických názorech, ale i ve smyslu hlouběji duchovním mohou mít k sobě Západ a Východ někdy překvapivě blízko. Současný buddhis­mus, jak ho ztělesňuje moudrá postava 14. dalajlamy a jak o něm Carriére čtenářsky přístupnou formou podává výklad, se zde i přes některé, evropské tradici cizí prvky, jeví jako "věda o duchu", poskytující přinej­menším dvojí cennou lekci: myšlenkové otevřenosti a tolerance.

Další z prací proslulého francouzského medievalisty je věnována atraktivnímu tématu těla a tělesnosti v dějinách středověké kultury. Ke spolupráci si Le Goff tentokrát přizval novináře a editora N. Truonga. V centru zájmu autorů je tělo se všemi svými funkcemi – sexualitou, zdravím a nemocí, smrtí a umíráním. Postupně se seznamujeme s napětím mezi odříkáním půstu a nevázaností karnevalu, s hodnotou dětství i stáří v očích středověké společnosti, metodami středověké medicíny, nahlédnout můžeme do tajů středověké kuchyně. Le Goffově pozornosti neuniknou ani bizarní detaily, dokreslující plastický obraz imaginace člověka středověku – svět středověkých monster, či naopak „sportovní“ výkony středověkého člověka. Závěrečná část knihy seznamuje s funkcí a významem metafory těla v myšlení a sociální struktuře středověku, éry, v níž je lidské tělo obrazem světa, mikrokosmem.

Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech tohoto století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.