Věra Dvořáková Pořadí knih (chronologicky)

Překladatelka z francouzštiny vzpomíná na svého manžela, básníka Ladislava Dvořáka, a celoživotní přátele, jako byli Václav a Olga Havlovy, Jan Zábrana, Emanuela Fryntu a další. Autorka nejprve vyprávěla své vzpomínky, které pak na základě zvukového záznamu přepisovala a upravovala do podoby, jež byla autorizována krátce před její smrtí. V knize zachycuje své dětství a mládí v pražských Holešovicích, studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, která byla přerušena po komunistickém puči, a společný život s Ladislavem Dvořákem. Věnuje se také svému blízkému přátelství s Annou Hrubínovou, které tragicky skončilo, a přibývajícím překladatelským příležitostem v šedesátých letech, včetně účasti na samizdatu během normalizace. Paměti poskytují vhled do pražského literárního prostředí od padesátých let, zaměřeného na enklávu, jež tvořila dech a nerv literárního života pod totalitní mocí. Cennou součástí jsou pasáže o přátelstvích a literárních kontaktech s mnoha významnými osobnostmi. Kniha také obsahuje bibliografický soupis autorčiných překladů a původních textů, který poprvé systematicky mapuje její zprostředkující práci v oblasti francouzské literární kultury.

Vzpomínky francouzského básníka a dramatika Paula Claudela Obejmout minulost jsou přepisem 42 rozhovorů s Jeanem Amrouchem z let 1951–1952. Claudel nikdy nenapsal své memoáry, místo toho se účastnil rozhlasového pořadu, kde improvizovaně reflektoval svůj život a dílo. Text zachycuje mluvní charakter rozhovoru, včetně odboček a nedokončených myšlenek. Amrouche, spisovatel a novinář, se na rozhovor důkladně připravil a stal se Claudelovým rovnocenným partnerem. Jeho cílem bylo přimět Claudela vzpomínat na okolnosti vzniku jeho her a prozkoumat vnitřní vztahy mezi dramatickými postavami a autorem. Claudel se vrací do svého dětství, vzpomíná na pařížské dospívání, studia a náboženské probuzení, a zmiňuje své přátele a umělecké kolegy. Kniha není dokumentárním popisem, ale snaží se proniknout do podstaty Claudelova duchovního a myšlenkového zrání. Claudelovo poznání, že jde o snahu dělat, co můžeme, i bez jistoty úspěchu, je paradoxní. Jeho umělecký úspěch se ověřuje v trvalém zájmu o jeho dílo i po více než šedesáti letech od jeho smrti. Rozhovory byly vysílány v letech 1951 a 1952 a poprvé vyšly knižně v roce 1954. Český překlad vychází z třetího vydání z roku 2001 a obsahuje bibliografii přeložených textů Claudela a soupis inscenací jeho děl.

Uloženo v kartonovém pouzdru spolu s třemi dalšími svazky souboru dosud nevydaných textů.

Uloženo v kartonovém pouzdru spolu s třemi dalšími svazky souboru dosud nevydaných textů. Fragmentární texty, týkající se dvou prvních autorových románů. Další svazek edice okrajových textů slavného francouzského autora obsahuje jeho poznámky, korespondenci a další dokumentární texty, které spojuje vztah k jeho prvním dvěma publikovaným románům - Kurýr na jih a Noční let.

Sedm milostných dopisů Antoine de Saint-Exupéryho Natalii Paley.

Citadela, poslední a životní dílo Antoina de Saint-Exupéryho, bývá obdivována pro svou hlubokou moudrost, vroucnost duchovního vyznání vpravdě lidského srdce, ale i pro vznešenou nesnadnost svého stylu. Výběr překladatelky a přední znalkyně Exupéryho díla u nás Věry Dvořákové může být tím nejvhodnějším úvodem pro ty čtenáře, kteří se s Citadelou dosud nesetkali, stejně tak jako připomenutím mnoha z nejoblíbenějších míst knihy pro ty, kdo kouzlu Exupéryho díla již podlehli.

Další z prací proslulého francouzského medievalisty je věnována atraktivnímu tématu těla a tělesnosti v dějinách středověké kultury. Ke spolupráci si Le Goff tentokrát přizval novináře a editora N. Truonga. V centru zájmu autorů je tělo se všemi svými funkcemi – sexualitou, zdravím a nemocí, smrtí a umíráním. Postupně se seznamujeme s napětím mezi odříkáním půstu a nevázaností karnevalu, s hodnotou dětství i stáří v očích středověké společnosti, metodami středověké medicíny, nahlédnout můžeme do tajů středověké kuchyně. Le Goffově pozornosti neuniknou ani bizarní detaily, dokreslující plastický obraz imaginace člověka středověku – svět středověkých monster, či naopak „sportovní“ výkony středověkého člověka. Závěrečná část knihy seznamuje s funkcí a významem metafory těla v myšlení a sociální struktuře středověku, éry, v níž je lidské tělo obrazem světa, mikrokosmem.

Jacques Le Goff je i českým čtenářům dobře znám jako nejuznávanější znalec středověkých dějin a kultury. Poutavý rozhovor se slavným francouzským historikem dává příležitost nahlédnout do Le Goffovy „historické dílny“, sledovat, jakými cestami a s pomocí kterých inspiračních zdrojů probíhalo jeho hledání středověku, cesta znovuobjevování středověké kultury jako obohacující a přínosné i pro moderního člověka právě pro svou jinakost. Důležitý příspěvek k hlubšímu porozumění kořenům evropské kultury.

Chudé děvče, nucené žít z prostituce, najde ochránce v zámožném névodovi, který žije v přestrojení v pařížském podsvětí. Oba se mnohokrát ocitnou ve smrtelném nebezpečí a jsou nuceni unikat nástrahám, které jsou na ně nalíčeny.

Jedna z nejdůležitějších prací slavného a českým čtenářům dobře známého francouzského historika. Le Goff v ní vypráví dramatický příběh toho, jak se v představách středověkého člověka o posmrtném životě zformovala představa očistce – třetího místa mezi peklem a nebem, kde duše ne zcela spravedlivých podstupují očistné tresty. V popisech barvitých vizí utrpení očišťovaných duší a vizí cest na onen svět nám vystupuje před oči plastický obraz mentality středověkého člověka. Ačkoli autor není teolog, nevyhýbá se ani sondám do myšlení hlavních postav křesťanství – Augustina, Bernarda z Clairvaux, Bonaventury či Tomáše Akvinského. Pozornosti se dostává také odrazu očistce ve středověké literatuře až po slavnou Zlatou legendu a Dantovu Božskou komedii. Křesťanské pojetí očistce a „života po životě“ srovnává Le Goff s představami starých Egypťanů, Řeků i starozákonního židovstva. To vše činí ze Zrození očistce jedinečný čtenářský zážitek.