Dagmar Chvojková Knihy

Kniha pojednává o plavbě na voru z Jižní Ameriky do Polynésie, kterou autor úspěšně podnikl v roce 1947, aby tím podpořil svou migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie.

Kristina je zralou ženou. Vládne pevnou rukou statku i celé rodině, protože neodpovědný a ve své ješitnosti dotčený Erlend tráví většinu času na lovech a zábavách. Kristinin bývalý snoubenec a Erlendův sok Šimon, který kdysi dobrovolně ustoupil jejich lásce, si vezme Kristininu mladší sestru a v nějtěžších chvílích se projeví jako věrný a obětavý přítel. Spolu se svými přáteli zachrání Erlenda před katastrofou. Osudy hrdinů se naplňují. 3.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím.

2.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím. Kristinin život se vyvzdorovaným sňatkem s krásným, ale lehkomyslným Erlendem Nikolaussønem změnil od základu. Z děvčete, vyrostlého v zapadlém horském údolí v klidu harmonické rodiny, stala se teď Kristina – paní na panském dvorci uprostřed otevřeného kraje při Nidarosu, středu tehdejšího duchovního i mocenského života. Ale Kristina přesto není šťastná. Trýzní se výčitkami jak hanebně se zachovala při svém zápasu o Erlenda k těm, kdo ji nejvíce milují. Třebaže svou pílí brzy změní zanedbané Husaby zase v kvetoucí hospodářství a vrátí Erlendovu rodovému sídlu jeho někdejší čest, třebaže porodí Erlendovi sedm krásných synků a třebaže si všude získává úctu a přízeň – i láskyplné odpuštění rodičů, nedovede Erlendovi, zapomenout příkoři, které jí kdysi připravil. Dochází proto často mez nimi k nevůli i k odcizení. Avšak kdykoli je osud rozloučí nebo jakmile některému z nich hrozí neštěstí, oba zase cítí, že náleží neoddělitelně k sobě...

Kristina se stala paní na panském dvorci v úrodném kraji v centru duchovního i mocenského života. Trýzní se výčitkami, že zarmoutila milující rodiče, potýká se s lehkomyslností svého muže a s bolestí sleduje postupné vzájemné odcizování. Přesto ale zvelebí Erlendovo rodové sídlo, jemuž vrátí jeho někdejší význam a porodí mu sedm krásných synů. Když Erlend díky své neukázněnosti přijde o rodinné jmění, zjišťuje Kristina, že nic pro ni neznamená tolik jako jejich láska a dokáže mu odpustit. Kb 2.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím.

Světoznámá kniha švédského lékaře, který se jejím vydáním stal jedním z nejčtenějších švédských spisovatelů. Je to krásné svědectví Muntheho životních událostí, jež se odehrávaly především na místech, kde bylo nejvíce třeba pomoci, ale i v nejluxusnějších šlechtických sídlech. Munthe není jen dvorním lékařem švédské královny, jde léčit i do války a stejně tak do cholerou postiženého Neapole, aby naplnil nejvyšší smysl svého humanistického poslání.

Barabáš je zločinec. Místo něj lidé ukřižovali Krista. Málokdy se podaří nalézt spisovateli tak dramatického a románově vděčného hrdinu. Na symbolické a přitom tak drsně realistické postavě starověkého Barabáše, lupiče a vraha odsouzeného k smrti ukřižováním a v poslední chvíli propuštěného plně uplatňuje Pär Lagerkvist své mistrovství.

Syn služky je autobiografický román jednoho z nejvýznamnějších představitelů severské literatury, Švéda Augusta Strindberga. Je to bezprostřední až naturalistní obraz člověka zmítaného vnitřním neklidem, jež vyplýval z jeho „parijského“ původu. Člověka snažícího se překonat tíhu vzpomínek a rodových omezení a dosáhnout společenské nezávislosti.

Román z prostředí švédského venkova líčí průběh stávky, která vypukne na statku. Majitel povolá z města řadu stávkokazů, z čehož vyplyne boj mezi domácími příslušníky statku a stávkokazy. Hlavním hrdinou je mladý podruh, který ze žárlivosti zabije jednoho stávkokaze a je pak po léta vězněn. V celém příběhu - až na jeho tragické rozuzlení - a zejména v hlavní postavě je mnoho autobiografického. Autor prožil jako syn podruhů dětství a mládí v prostředí vesnické chudiny a poznal dopodrobna její život.

Cesta po Jižní Americe Autor, nositel Leninovy ceny za upevnění míru, evokuje ve svých cestopisných črtách atmosféru velkoměst a venkovské krajiny deseti zemí Jižní Ameriky. Všímá si sociální struktury obyvatelstva, života dělníků naftových a rudných dolů, osudu Indiánů a stručněnačrtává historii jednotlivých států. Poutavě seznamuje i s díly jihoamerických spisovatelů, sochařů a malířů, s nimiž měl možnost jako znalec umění a spisovatel se setkat.