V Knize o San Michele (česká vydání Kniha o životě a smrti) líčí strhujícím způsobem a naprosto originálním stylem svůj rozporuplný život úspěšného lékaře nejbohatších vrstev i lidumila snažícího se pomáhat těm nejprostším, kteří to potřebovali nejvíce a mezi nimiž se patrně cítil nejlépe. Od zpohodlnělé šlechty trpící množstvím napůl smyšlených neduhů si jako populární doktor bral vysoké honoráře, z nichž si mohl postavit proslulou vilu na Capri, ale chudé léčil zdarma a neohroženě se vydával do míst, kde se zoufale nedostávalo lékařů: do Neapole za epidemie cholery, do Messiny po zemětřesení. Na Capri, kde si původně zakoupil jen vinici, pak nalezl kraj svého srdce, který ho okouzloval svou historií i přetrvávající atmosférou poklidu, míru, ráje natolik, že na základech vily z éry Říma postavil podle vlastního návrhu a v podstatě vlastníma rukama své proslulé San Michele, které naplnil řadou vlastnoručně vykopaných artefaktů. Knihou o životě a smrti, která odráží mimořádnou osobnost svého autora a po právu se stala jeho nejslavnějším dílem, se Munthe zařadil k velkým světovým prozaikům a jeho postřehy o životě, smrti a lidském údělu mají trvalou platnos
Dagmar Chvojková Pořadí knih (chronologicky)
2. díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím. Kristinin život se vyvzdorovaným sňatkem s krásným, ale lehkomyslným Erlendem Nikolaussønem změnil od základu. Z děvčete, vyrostlého v zapadlém horském údolí v klidu harmonické rodiny, stala se teď Kristina – paní na panském dvorci uprostřed otevřeného kraje při Nidarosu, středu tehdejšího duchovního i mocenského života. Ale Kristina přesto není šťastná. Trýzní se výčitkami jak hanebně se zachovala při svém zápasu o Erlenda k těm, kdo ji nejvíce milují. Třebaže svou pílí brzy změní zanedbané Husaby zase v kvetoucí hospodářství a vrátí Erlendovu rodovému sídlu jeho někdejší čest, třebaže porodí Erlendovi sedm krásných synků a třebaže si všude získává úctu a přízeň – i láskyplné odpuštění rodičů, nedovede Erlendovi, zapomenout příkoři, které jí kdysi připravil. Dochází proto často mez nimi k nevůli i k odcizení. Avšak kdykoli je osud rozloučí nebo jakmile některému z nich hrozí neštěstí, oba zase cítí, že náleží neoddělitelně k sobě...
V tomto díle je Kristina už zralou ženou. Vládne pevnou rukou statku Jorungsgårdu a celé rodině, neboť lehkomyslný a ve své ješitnosti dotčený Erlend tráví většinu času na lovech a zábavách. Kristinin bývalý snoubenec a Erlendův sok, Šimon, který dobrovolně ustoupil jejich lásce, si vezme Kristininu mladší sestru a v nejtěžších chvílích se projeví jako věrný a obětavý přítel. Spolu se svými přáteli zachrání Erlenda před katastrofou. Osudy hrdinů se však nezadržitelně naplňují.
Barabáš je zločinec. Místo něj lidé ukřižovali Krista. Málokdy se podaří nalézt spisovateli tak dramatického a románově vděčného hrdinu. Na symbolické a přitom tak drsně realistické postavě starověkého Barabáše, lupiče a vraha odsouzeného k smrti ukřižováním a v poslední chvíli propuštěného plně uplatňuje Pär Lagerkvist své mistrovství.
Syn služky je autobiografický román jednoho z nejvýznamnějších představitelů severské literatury, Švéda Augusta Strindberga. Je to bezprostřední až naturalistní obraz člověka zmítaného vnitřním neklidem, jež vyplýval z jeho „parijského“ původu. Člověka snažícího se překonat tíhu vzpomínek a rodových omezení a dosáhnout společenské nezávislosti.
Cesta po Jižní Americe Autor, nositel Leninovy ceny za upevnění míru, evokuje ve svých cestopisných črtách atmosféru velkoměst a venkovské krajiny deseti zemí Jižní Ameriky. Všímá si sociální struktury obyvatelstva, života dělníků naftových a rudných dolů, osudu Indiánů a stručněnačrtává historii jednotlivých států. Poutavě seznamuje i s díly jihoamerických spisovatelů, sochařů a malířů, s nimiž měl možnost jako znalec umění a spisovatel se setkat.
Norský badatel Thor Heyerdahl byl zoolog, který krátce pobýval na ostrově Fatuhiva, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatelů. Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatelů tichomořského pobřeží Jižní Ameriky ho přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie z Jižní Ameriky. Na základě této myšlenky vypracoval migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie. Ve vědeckém světě však s touto teorií neuspěl. Prakticky se ji snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Jižní Ameriky do Polynésie. A právě o tom vypraví tato kniha. O životu pěti lidí na palubě balzového voru, jejich poznatcích a splynutí s přírodou, mořem a mořskými živočichy. A nakonec i o setkání s Polynésany.
Román z prostředí švédského venkova líčí průběh stávky, která vypukne na statku. Majitel povolá z města řadu stávkokazů, z čehož vyplyne boj mezi domácími příslušníky statku a stávkokazy. Hlavním hrdinou je mladý podruh, který ze žárlivosti zabije jednoho stávkokaze a je pak po léta vězněn. V celém příběhu - až na jeho tragické rozuzlení - a zejména v hlavní postavě je mnoho autobiografického. Autor prožil jako syn podruhů dětství a mládí v prostředí vesnické chudiny a poznal dopodrobna její život.
