Světoznámá kniha švédského lékaře, který se jejím vydáním stal jedním z nejčtenějších švédských spisovatelů. Je to krásné svědectví Muntheho životních událostí, jež se odehrávaly především na místech, kde bylo nejvíce třeba pomoci, ale i v nejluxusnějších šlechtických sídlech. Munthe není jen dvorním lékařem švédské královny, jde léčit i do války a stejně tak do cholerou postiženého Neapole, aby naplnil nejvyšší smysl svého humanistického poslání.
Dagmar Chvojková Pořadí knih (chronologicky)
Kristina se stala paní na panském dvorci v úrodném kraji v centru duchovního i mocenského života. Trýzní se výčitkami, že zarmoutila milující rodiče, potýká se s lehkomyslností svého muže a s bolestí sleduje postupné vzájemné odcizování. Přesto ale zvelebí Erlendovo rodové sídlo, jemuž vrátí jeho někdejší význam a porodí mu sedm krásných synů. Když Erlend díky své neukázněnosti přijde o rodinné jmění, zjišťuje Kristina, že nic pro ni neznamená tolik jako jejich láska a dokáže mu odpustit. Kb 2.díl norské ságy ze 14. století líčí další osudy zemanské dcery, která se z lásky vzbouřila proti dobovým konvencím.
V tomto díle je Kristina už zralou ženou. Vládne pevnou rukou statku Jorungsgårdu a celé rodině, neboť lehkomyslný a ve své ješitnosti dotčený Erlend tráví většinu času na lovech a zábavách. Kristinin bývalý snoubenec a Erlendův sok, Šimon, který dobrovolně ustoupil jejich lásce, si vezme Kristininu mladší sestru a v nejtěžších chvílích se projeví jako věrný a obětavý přítel. Spolu se svými přáteli zachrání Erlenda před katastrofou. Osudy hrdinů se však nezadržitelně naplňují.
Barabáš je zločinec. Místo něj lidé ukřižovali Krista. Málokdy se podaří nalézt spisovateli tak dramatického a románově vděčného hrdinu. Na symbolické a přitom tak drsně realistické postavě starověkého Barabáše, lupiče a vraha odsouzeného k smrti ukřižováním a v poslední chvíli propuštěného plně uplatňuje Pär Lagerkvist své mistrovství.
Syn služky je autobiografický román jednoho z nejvýznamnějších představitelů severské literatury, Švéda Augusta Strindberga. Je to bezprostřední až naturalistní obraz člověka zmítaného vnitřním neklidem, jež vyplýval z jeho „parijského“ původu. Člověka snažícího se překonat tíhu vzpomínek a rodových omezení a dosáhnout společenské nezávislosti.
Cesta po Jižní Americe Autor, nositel Leninovy ceny za upevnění míru, evokuje ve svých cestopisných črtách atmosféru velkoměst a venkovské krajiny deseti zemí Jižní Ameriky. Všímá si sociální struktury obyvatelstva, života dělníků naftových a rudných dolů, osudu Indiánů a stručněnačrtává historii jednotlivých států. Poutavě seznamuje i s díly jihoamerických spisovatelů, sochařů a malířů, s nimiž měl možnost jako znalec umění a spisovatel se setkat.
Norský badatel Thor Heyerdahl byl zoolog, který krátce pobýval na ostrově Fatuhiva, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatelů. Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatelů tichomořského pobřeží Jižní Ameriky ho přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie z Jižní Ameriky. Na základě této myšlenky vypracoval migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie. Ve vědeckém světě však s touto teorií neuspěl. Prakticky se ji snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Jižní Ameriky do Polynésie. A právě o tom vypraví tato kniha. O životu pěti lidí na palubě balzového voru, jejich poznatcích a splynutí s přírodou, mořem a mořskými živočichy. A nakonec i o setkání s Polynésany.
Román z prostředí švédského venkova líčí průběh stávky, která vypukne na statku. Majitel povolá z města řadu stávkokazů, z čehož vyplyne boj mezi domácími příslušníky statku a stávkokazy. Hlavním hrdinou je mladý podruh, který ze žárlivosti zabije jednoho stávkokaze a je pak po léta vězněn. V celém příběhu - až na jeho tragické rozuzlení - a zejména v hlavní postavě je mnoho autobiografického. Autor prožil jako syn podruhů dětství a mládí v prostředí vesnické chudiny a poznal dopodrobna její život.
