Antonín Rašek Knihy

Marián by byl dobrým případem pro Sigmunda Freuda. I když dost běžným. Inteligentní, vzdělaný a solidární. Schopný komunikace. Přitažlivý pro dívky i ženy. Prožije si bez problémů chlapecká lásky. Až do okamžiku kdy má od jejich platonického charakteru postoupit dál. Kvůli tomu se rozchází se svou přítelkyní Evou, se kterou by si jednou rád vzal. Ta se mu vdává. Marián to zkouší s jinými dívkami, ale bez úspěchu. Jako by byly pro něho zakleté. Až Mariána navštíví znovu Eva, jejíž muž začal pracovat zahraničí, a ta klatba jako by z něho spadl. Možná stačila její zkušenost. Ale po pár měsících se Eva odstěhuje za svým mužem a Marián je zase tam, kde byl. Po pár semestrech přestupuje z filozofie na teologii a stává se knězem na farnosti na severu Čech. Zvolená profese jako by se k němu za jeho situace hodila a je s ní spokojený. Než mu zkomplikuje život Marie, učitelka na vesnické škole, která se tu cítí osamělá. Domů se vrací i rozvedená Eva, které vystaví Mariána další zkoušce.

Příhody školáka Handyho a jeho kamarádů z nouzové kolonie se odehrávají na pozadí 2. světové války.

Hrdina románu Milenka ze hřbitova italských zajatců chtěl po maturitě na vojenském gymnáziu studovat na vojenské lékařské akademii a tři roky se na to studiem latiny připravoval. I vojenské školství však v roce 1953 zastihla reforma ministra Zdeňka Nejedlého a jeho ročník po šestinedělní oktávě maturoval. Místo akademie ho jako většinu spolužáků čekalo pěchotní učiliště s dvouletým vševojskovým výcvikem sovětského vzoru. Podraz poznamenal jejich vztah k vojenské službě. Skupina hrdinových přátel se vztahem ke kultuře tu zároveň prožívala paralelní život a on sám lásku k manželce důstojníka, se kterou se scházel na hřbitově italských zajatců z první světové války na konci kasáren. Na frekventanty vojenského učiliště doléhá i nesnadná doba první poloviny padesátých let, která patří k nejhorším v naší historii. Zároveň začínají pociťovat náznaky změn, které vrcholí XX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu a odhalením kultu Stalinovy osobnosti.

Když ředitel školy a třídní představují žákům třetí třídy měšťanské školy novou mladou učitelku zpěvu a tělocviku, ředitel ještě upřesní, že je bude mít jenom na zpěv. – Škoda, neodpustí si poznámku Handy a urovná si vlasy na hlavě. – To ti nezapomenu! řekne za smíchu kluků třídní, který je má právě na tělocvik a češtinu, ale stále se obdivně dívá na Jitku. Ta kdyby tu byly v třídě i holky, tak se mezi nimi svou křehkostí ztratí. Teď se spíš než na Komenského, jak kluci třídního překřtili, dívá na Handyho. I když Handy má svou dětskou lásku, Dášu, mezi ním a Jitkou začíná stejně křehký i neomluvitelný vztah. Jitka se v dětství těšila na bratříčka, ale rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Prožila krátký milostný vztah s letcem RAF, ale ten se po osmačtyřicátém vrací znovu do Anglie. Handy ji nahrazuje vše, co ztratila nebo nikdy neměla. Po dvou letech se jejich platonický vztah neutají, a škola, aby se vyhnula skandálu, je od sebe v tichosti oddělí. V životě se už nikdy neuvidí...