Jakub Hlaváček Pořadí knih

V moderní vědecké společnosti panuje rozšířený předsudek, že magie je jen směšná směsice receptů a metod odvozených z primitivních a mylných představ o přírodě. Kniha Erós a magie v renesanci tento názor zpochybňuje, podává zevrubný výklad fungování magie a ukazuje, že magie v pozměněné podobě existuje i dnes. Podle Ioana Culiana byla renesanční magie věrohodným pokusem o manipulaci jednotlivců a skupin na základě znalosti zejména erotických motivací. Jejím klíčovým principem bylo, že každého (a v jistém smyslu všechno) lze ovlivnit apelem na sexuální touhu. Kromě toho se mág opíral o hluboké znalosti umění paměti, aby mohl manipulovat představami svých subjektů. V těchto ohledech je magie předchůdcem moderních psychologických a sociologických věd a mág je vzdáleným předchůdcem psychoanalytika a reklamních agentur. Culianu v průběhu své studie podrobně zkoumá myšlenky takových autorů, jako byli Giordano Bruno, Marsilio Ficino a Pico della Mirandola, a osvětluje mnoho aspektů renesanční kultury, včetně kacířství, medicíny, astrologie, alchymie, dvorské lásky, vlivu klasické mytologie, a dokonce i úlohy módy v odívání. Stejně jako věda dala dnešní době vládnoucí mýtus, tak magie dala vládnoucí mýtus renesanci. Protože magie závisela na používání obrazů a obrazy byly v reformaci a následujících dějinách potlačeny a zakázány, byla magie nahrazena exaktní vědou a moderní technologií a nakonec zapomenuta. Culianova pozoruhodná vědecká práce nám pomáhá obnovit velkou část jejího původního významu a zaujme široké publikum v oblasti humanitních a společenských věd.

Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem a typologií "zelených mužů" ve středověké sakrální architektuře a v renesanci... Kniha intrepretuje archetyp zeleného muže v různých kulturách a předběžně mapuje jejich výskyt na našem území. Interpretace těchto lidí-rostlin se přitom zdaleka neomezuje na archetyp přírodní plodivé síly...

Titul Služba duchovního člověka (1802) je posledním Saint-Martinovým dílem. Je skutečným breviářem duchovního člověka, který touží dosáhnout vnitřní proměny a odložit zbytečný balast informací, jimiž ho zahrnuje dnešní svět. Inspirace hledal v pracích Martinése de Pasquallyho a Jacoba Böhmeho.

Během setkání se svámím Rámanandou se Lucifer Jáon prostřednictvím madame Extatiky seznámí s mladou ženou jménem Corinne, která "nedělá všecko".. Půvabná erotická novela, v nichž se mísí milostné scény s úvahami Lucifera Jáona o psaní, profesi pornografa a stavu současné kultury.

Charles Duits v této knize zkoumá své zkušenosti s peyotlem a zdůrazňuje význam jazyka pro utváření našeho vztahu ke světu. Podle Duitse rozum vytváří clonu mezi realitou a naším vnímáním; slova nikdy plně nepostihnou skutečnost. Peyotl naplňuje příslib jazyka tím, že nám umožňuje splynout se světem, kde je každá věc jedinečná a přitom universální. Smrt se mění z propasti na noc, ženskou bohyni, která nás na konci života přijímá. Duits však nejde jen o blahodárné účinky peyotlu. Ten rozbíjí naše vnímání a přináší zjevení, konfrontuje nás s absurditou lidského stavu a úzkostí z odosobněného vztahu k přírodě. Tragédie spojené s psychotropními drogami, jako je meskalin či LSD, pramení z neschopnosti čelit tomu, co droga odhaluje, a to s brutalitou, na kterou nejsme připraveni. Potlačené úzkosti se náhle promítají v děsivých scénách našich nevědomých impulsů. Škodlivá není droga sama, ale šok z reality, který odhaluje. Pouze dlouhým učením se můžeme naučit ovládat její účinky. Duitsova kniha je víc než esej o peyotlu; je to příběh žáka, který popisuje síly mistra a překážky na cestě k osvícení, uzavřený dvěma povídkami, které přibližují jinakost vztahu ke světu odhalenému peyotlem.

Francouzský badatel v oblasti alchymie Eugene Canseliet (1899–1982) byl již českému čtenáři představen jak editor a autor rozsáhlých a zasvěcených úvodů ke dvěma stěžejním dílům alchymie 20. století, Fulcanelliho Tajemství katedrál (česky 1992) a Příbytkům filosofů (česky 1996). Před čtyřmi lety vydalo nakladatelství Malvern Canselietovo samostatné dílo nazvané Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů, které sepsal a publikoval jako své opus finalis. Uvedené práce představily Canselieta především jako zkušeného i originálního exegetu tradičních textů, ať již starých, nebo relativně moderních. Kniha, kterou nyní českému čtenáři předkládáme, vhodně dokumentuje další Canselietův interpretační dar, kterým byla jeho schopnost vykládat alchymickou ikonografii. K jejímu prokázání představuje MUTUS LIBER, kniha sestávající pouze z obrazů, více než vhodný námět. Canseliet se tohoto úkolu ujal zasvěceně i s nadhledem, jak odpovídá jeho rozsáhlým znalostem alchymické teorie a symboliky i zkušenostem při ověřování těchto poznatků při vlastní laboratorní práci, která – jak Canseliet sám často zdůrazňoval – byla a je pro pochopení skutečné hloubky a smyslu alchymické nauky nezbytná.

Dialog Asklépios bývá řazen mezi tzv. filosofická hermetika. Podobně jako texty tzv. Corpus Hermeticum, které autor prokazatelně znal, netvoří jednotný myšlenkový celek, ale shrnuje v podstatě všechny aspekty antického hermetismu. Tato publikace obsahuje překlad dochované latinské verze a úvodní studii, která se zabývá recepcí tohoto dialogu. Mezi ostatními hermetickými texty totiž Asklépios vyniká zejména svým vlivem, který sahá od pozdní antiky přes středověk až po renesanci a raný novověk. Text byl znám již církevním Otcům, včetně Augustina, kteří k němu zaujali nejednotný postoj: byl jak kritizován pro svou bezbožnost, tak vyzdvihován coby proroctví příchodu křesťanství a trojiční teologie. Významným způsobem ovlivnil filosoficko-teologickou diskusi v tzv. chartreské škole ve 12. století, v tzv. Albertově škole ve 13. a 14. století a samozřejmě v renesanci 15. a 16. století, která byla dobou nového intenzivního zájmu o hermetika.

Druhé číslo sborníku vydávané společností Člověk a tradice spolu s nakladatelstvím Malvern. Z obsahu: Jakub Hlaváček: Úvodník Ivan Štampach: Perennialismus jako pokus znovu navázat na tradici Martin Žemla: Huston Smith a jednota náboženství Huston Smith: Univerzální gramatika světonázorů Jan Ziebiker: Tradice slovy René Guénona René Guénon: Tradice a tradicionalismus Ivo Chmelař: Henry Corbin čili O poselství a cestě… Henry Corbin: Theologie na břehu jezera Titus Burckhardt: Trvalé hodnoty v islámském umění Milan Nakonečný: Filosof esoterní iniciace Julius Evola Julius Evola: O "čistotě" jako metafyzické hodnotě Jan Sušer: Perennialismus ruské duše aneb Sofia v kožichu Alexandr Dugin: Pět tezí o smyslu života Andrés Ortiz-Osés: Interpretace smyslu a hudby Christopher Bamford: Mytí nohou Peter Macsovszky: Philosophia normalis aneb Konec geniality Peter Macsovszky & Péter Müller: Člověk dneška se chová nedůstojně především k sobě Valentin Tomberg: Spravedlnost, Arkánum rovnováhy O. V. Lubicz de Milosz: Lumen

Dílo, jež slouží coby úvod ke studiu křesťansky interpretované alchymie, představuje a vykládá stěžejní alchymické texty v nichž se propojení alchymie a křesťanské ikonografie a symboliky představuje ve své nejvyhraněnější podobě.