Prchající Atalanta neboli Nové chymické emblémy vyjadřující tajemství přírody. Zásadní alchymistický text v překladu Ivo Purše a Jakuba Hlaváčka. Vychází s četnými vyobrazeními, fundovaným komentářem a hudebním CD s nahrávkou všech 50 Majerových fug.
V moderní vědecké společnosti panuje rozšířený předsudek, že magie je jen směšná směsice receptů a metod odvozených z primitivních a mylných představ o přírodě. Kniha Erós a magie v renesanci tento názor zpochybňuje, podává zevrubný výklad fungování magie a ukazuje, že magie v pozměněné podobě existuje i dnes. Podle Ioana Culiana byla renesanční magie věrohodným pokusem o manipulaci jednotlivců a skupin na základě znalosti zejména erotických motivací. Jejím klíčovým principem bylo, že každého (a v jistém smyslu všechno) lze ovlivnit apelem na sexuální touhu. Kromě toho se mág opíral o hluboké znalosti umění paměti, aby mohl manipulovat představami svých subjektů. V těchto ohledech je magie předchůdcem moderních psychologických a sociologických věd a mág je vzdáleným předchůdcem psychoanalytika a reklamních agentur. Culianu v průběhu své studie podrobně zkoumá myšlenky takových autorů, jako byli Giordano Bruno, Marsilio Ficino a Pico della Mirandola, a osvětluje mnoho aspektů renesanční kultury, včetně kacířství, medicíny, astrologie, alchymie, dvorské lásky, vlivu klasické mytologie, a dokonce i úlohy módy v odívání. Stejně jako věda dala dnešní době vládnoucí mýtus, tak magie dala vládnoucí mýtus renesanci. Protože magie závisela na používání obrazů a obrazy byly v reformaci a následujících dějinách potlačeny a zakázány, byla magie nahrazena exaktní vědou a moderní technologií a nakonec zapomenuta. Culianova pozoruhodná vědecká práce nám pomáhá obnovit velkou část jejího původního významu a zaujme široké publikum v oblasti humanitních a společenských věd.
Dialog Asklépios bývá řazen mezi tzv. filosofická hermetika. Podobně jako texty tzv. Corpus Hermeticum, které autor prokazatelně znal, netvoří jednotný myšlenkový celek, ale shrnuje v podstatě všechny aspekty antického hermetismu. Tato publikace obsahuje překlad dochované latinské verze a úvodní studii, která se zabývá recepcí tohoto dialogu. Mezi ostatními hermetickými texty totiž Asklépios vyniká zejména svým vlivem, který sahá od pozdní antiky přes středověk až po renesanci a raný novověk. Text byl znám již církevním Otcům, včetně Augustina, kteří k němu zaujali nejednotný postoj: byl jak kritizován pro svou bezbožnost, tak vyzdvihován coby proroctví příchodu křesťanství a trojiční teologie. Významným způsobem ovlivnil filosoficko-teologickou diskusi v tzv. chartreské škole ve 12. století, v tzv. Albertově škole ve 13. a 14. století a samozřejmě v renesanci 15. a 16. století, která byla dobou nového intenzivního zájmu o hermetika.
Sílícímu vlivu křesťanství se na sklonku antiky brání milovníci staré vzdělanosti a zbožnosti – „poslední pohané“. Macrobiův spis Saturnálie nabízí dobový pohled do prostředí nejvýznamnějšího uskupení „posledních pohanů“ na latinské půdě, do Symmachova kruhu, působícíhov Římě v poslední třetině 4. století. Využívaje tradičního žánru symposií, shromažďuje Macrobius (první třetina 5. století) na fiktivní hostině o římském svátku Saturnálií pohansky cítící vzdělance, aby je nechal pronášet vážné i rozmarné řeči o kultech a rituálech, o dějinách literatury a rétorice, o kulinářství a zažívání. Z mnohdy pedantických i místy chaotických rozprav vyrůstají zřetelně dva základní motivy, dva opěrné body kulturního vyznání „posledních pohanů“: Za prvé, že za rozmanitými kulty a jmény božstev se skrývá bůh jediný, Slunce. Za druhé, že dílo básníka Vergilia skrývá všechno poučení o dějinách civilizace, o pravidlech umění i o správné zbožnosti – že Vergilius může sloužit pro „poslední pohany“ jako alternativa ke křesťanské Bibli. Macrobiovy Saturnálie jsou dokumentem – a současně uměleckou fikcí, idealizovaným kolektivním portrétem „posledních pohanů“.
Charles Duits v této knize zkoumá své zkušenosti s peyotlem a zdůrazňuje význam jazyka pro utváření našeho vztahu ke světu. Podle Duitse rozum vytváří clonu mezi realitou a naším vnímáním; slova nikdy plně nepostihnou skutečnost. Peyotl naplňuje příslib jazyka tím, že nám umožňuje splynout se světem, kde je každá věc jedinečná a přitom universální. Smrt se mění z propasti na noc, ženskou bohyni, která nás na konci života přijímá. Duits však nejde jen o blahodárné účinky peyotlu. Ten rozbíjí naše vnímání a přináší zjevení, konfrontuje nás s absurditou lidského stavu a úzkostí z odosobněného vztahu k přírodě. Tragédie spojené s psychotropními drogami, jako je meskalin či LSD, pramení z neschopnosti čelit tomu, co droga odhaluje, a to s brutalitou, na kterou nejsme připraveni. Potlačené úzkosti se náhle promítají v děsivých scénách našich nevědomých impulsů. Škodlivá není droga sama, ale šok z reality, který odhaluje. Pouze dlouhým učením se můžeme naučit ovládat její účinky. Duitsova kniha je víc než esej o peyotlu; je to příběh žáka, který popisuje síly mistra a překážky na cestě k osvícení, uzavřený dvěma povídkami, které přibližují jinakost vztahu ke světu odhalenému peyotlem.
Sborník básní a poetických povídek známého nakladatele Jakuba Hlaváčka je sympatickým počinem, byť jenom útlým. Jsme rádi, že vedle vážné práce na alchymických spisech nám nechává nahlédnout amalgam své mysli.
Druhé číslo sborníku vydávané společností Člověk a tradice spolu s nakladatelstvím Malvern. Z obsahu: Jakub Hlaváček: Úvodník Ivan Štampach: Perennialismus jako pokus znovu navázat na tradici Martin Žemla: Huston Smith a jednota náboženství Huston Smith: Univerzální gramatika světonázorů Jan Ziebiker: Tradice slovy René Guénona René Guénon: Tradice a tradicionalismus Ivo Chmelař: Henry Corbin čili O poselství a cestě… Henry Corbin: Theologie na břehu jezera Titus Burckhardt: Trvalé hodnoty v islámském umění Milan Nakonečný: Filosof esoterní iniciace Julius Evola Julius Evola: O "čistotě" jako metafyzické hodnotě Jan Sušer: Perennialismus ruské duše aneb Sofia v kožichu Alexandr Dugin: Pět tezí o smyslu života Andrés Ortiz-Osés: Interpretace smyslu a hudby Christopher Bamford: Mytí nohou Peter Macsovszky: Philosophia normalis aneb Konec geniality Peter Macsovszky & Péter Müller: Člověk dneška se chová nedůstojně především k sobě Valentin Tomberg: Spravedlnost, Arkánum rovnováhy O. V. Lubicz de Milosz: Lumen
Během setkání se svámím Rámanandou se Lucifer Jáon prostřednictvím madame Extatiky seznámí s mladou ženou jménem Corinne, která "nedělá všecko".. Půvabná erotická novela, v nichž se mísí milostné scény s úvahami Lucifera Jáona o psaní, profesi pornografa a stavu současné kultury.
Francouzský badatel v oblasti alchymie Eugene Canseliet (1899–1982) byl již českému čtenáři představen jak editor a autor rozsáhlých a zasvěcených úvodů ke dvěma stěžejním dílům alchymie 20. století, Fulcanelliho Tajemství katedrál (česky 1992) a Příbytkům filosofů (česky 1996). Před čtyřmi lety vydalo nakladatelství Malvern Canselietovo samostatné dílo nazvané Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů, které sepsal a publikoval jako své opus finalis. Uvedené práce představily Canselieta především jako zkušeného i originálního exegetu tradičních textů, ať již starých, nebo relativně moderních. Kniha, kterou nyní českému čtenáři předkládáme, vhodně dokumentuje další Canselietův interpretační dar, kterým byla jeho schopnost vykládat alchymickou ikonografii. K jejímu prokázání představuje MUTUS LIBER, kniha sestávající pouze z obrazů, více než vhodný námět. Canseliet se tohoto úkolu ujal zasvěceně i s nadhledem, jak odpovídá jeho rozsáhlým znalostem alchymické teorie a symboliky i zkušenostem při ověřování těchto poznatků při vlastní laboratorní práci, která – jak Canseliet sám často zdůrazňoval – byla a je pro pochopení skutečné hloubky a smyslu alchymické nauky nezbytná.
Stručné a přehledné podání základních prvků hermetické symboliky, sloužící coby úvod k netradiční hermeneutice tarotových arkán na pozadí kabaly a kosmologie.
