Sándor Márai Pořadí knih (chronologicky)

Księga ziół ukazała się po raz pierwszy w Budapeszcie w roku 1943 i jest obok Żaru (1942) najpopularniejszą na Węgrzech książką Sndora Mraiego. W ustępie otwierającym ten wielkiej urody i mądrości zbiorek przemyśleń, refleksji, wskazówek, prawd elementarnych, ale też paradoksów autor napisał: ...ta książka będzie taka, jak dawne zielniki, które prostymi przykładami pragnęły odpowiedzieć na pytanie, co trzeba robić, gdy kogoś boli serce albo gdy Bóg go opuścił. I jak w starych herbariach, gdzie banalny listek sąsiaduje często z efektownym kwiatem, pełnym egzotycznego piękna, tak tutaj znajdujemy obok myśli prostych, czasem nawet błahych rozważania i sądy, których nie powstydziłby się najgłębszy filozoficzny umysł, i sformułowania godne najbardziej wyrobionych piór.

Śladami bogów to dziennik z podróży, jaką Sndor Mrai odbył w 1926 r. na Bliski Wschód. Pokonując trudy i niebezpieczeństwa trzymiesięcznej wyprawy, odwiedził Egipt, Palestynę, Liban, Syrię i Turcję, a także Grecję oraz Włochy. Podziwiał egzotyczną przyrodę i starożytną architekturę. Rozmyślał o trwającej już wiele tysięcy lat historii regionu, a również z wielką uwagą przyglądał się wydarzeniom współczesnym, takim jak kształtowanie się podstaw przyszłego państwa izraelskiego. Na swojej drodze spotkał wielu ludzi. Odnosił się do nich ze szczerą ciekawością i otwartością, by poznać ich kulturową odmienność. Nigdy jednak nie zapominał o ukochanej Europie i z perspektywy Wschodu krytycznie spoglądał na Stary Kontynent odradzający się po wojennej pożodze. Zdecydowanie wykraczając poza dziennikarską formę, książka Śladami bogów jest nie tylko zbiorem reporterskich relacji, ale też zapisem błyskotliwych refleksji, lirycznie ukazanych wrażeń i trafnych spostrzeżeń, które nic nie straciły na czasie.

Żar był pierwszym wydanym w Polsce dziełem Sndora Mraiego. Ta niewielka powieść w swej zewnętrznej warstwie mówi o męskiej przyjaźni, zburzonej przez miłosny trójkąt, przede wszystkim jednak jest refleksją nad potrzebą poznania prawdy, ale także nad niemożnością dotarcia do sedna minionych zdarzeń. Choć bohaterowie są już starzy, na przeszłość ciągle kładzie się cień niepewności i to napięcie udziela się również czytelnikowi, który do końca nie otrzymuje prostych odpowiedzi.

Drugi tom bardzo rozszerzonego wyboru dzienników Sndora Mraiego (19001989), jednego z najwybitniejszych dwudziestowiecznych pisarzy węgierskich. Pisanie dziennika autor Wyznań patrycjusza rozpoczął w 1943 roku i kontynuował aż do samobójczej śmierci w 1989. W Czytelniku ukazał się dotychczas jednotomowy wybór z tego niezwykle obszernego diariusza. Publikowany obecnie tom, obejmujący lata 19491956, stanowi drugą część nowej, pięciotomowej edycji. Dziennik Mraiego to dzieło intelektualisty, który w swoich notatkach zawarł refleksję nad światem, przemyślenia z lektur, ocenę socjologiczną i moralną współczesnych społeczeństw, namysł nad kondycją ludzką. Głębia myśli, bezwarunkowa uczciwość w ocenianiu otoczenia i siebie samego, błyskotliwość sformułowań, ironia i finezyjny dowcip wszystko to nie pozwala oderwać się od lektury tej niezwykłej książki.

Pierwszy tom bardzo rozszerzonego wyboru dzienników Sndora Mraiego (19001989), jednego z najwybitniejszych dwudziestowiecznych pisarzy węgierskich. Pisanie dziennika autor Wyznań patrycjusza rozpoczął w 1943 roku i kontynuował aż do samobójczej śmierci w 1989. W Czytelniku ukazał się dotychczas jednotomowy wybór z tego niezwykle obszernego diariusza. Publikowany obecnie tom, obejmujący lata 19431948, stanowi pierwszą część nowej, pięciotomowej edycji. Dziennik Mraiego to dzieło intelektualisty, który w swoich notatkach zawarł refleksję nad światem, przemyślenia z lektur, ocenę socjologiczną i moralną współczesnych społeczeństw, namysł nad kondycją ludzką. Głębia myśli, bezwarunkowa uczciwość w ocenianiu otoczenia i siebie samego, błyskotliwość sformułowań, ironia i finezyjny dowcip wszystko to nie pozwala oderwać się od lektury tej niezwykłej książki.

Bir beyefendi, bir hanımefendi ve bir hizmetçi... Macaristan’ın en büyük çağdaş yazarlarından Sándor Márai, sadakat ve yalanı, gerçeği ve arzulananı, toplumsal ilişkilerdeki dürüstlüğü ve tutukluğu, sevgiyi ve ayrılığı ustalıklı bir dille anlatırken, ikinci büyük savaşa doğru yuvarlanan bir dünyada, “yaşamak” ile “var olmak” arasındaki derin uçuruma duyarlılıkla ve cesaretle eğiliyor. Orta Avrupa’nın burjuva dünyası sessizce çökerken tutku, özlem ve gelip geçicilikle sarmalanmış bir hikâyenin keskin köşelerinde yalnızlıkla sınanan iki kadın ve bir adam: Gerçek aşk daima ölümcül müdür? "Usta yazar Sándor Márai, aşkın ne kadar ağır olabileceğini son derece büyük bir derinlikle anlatıyor; iki savaş arasındaki toplumun ahlaki portresini, eşine az rastlanır bir duyarlılıkla çiziyor." - Stern

Az élet oly csodálatosan megajándékozott, és oly tökéletesen kirabolt, mit várhatok még? Az 1939-ben írt kitűnő regény egy beteljesületlen szerelem története. A mindig fellegekben élő, jellemgyenge, de szeretni valóan kedves Lajos és Eszter húsz esztendővel korábban bontakozott szerelmét rombolta szét, amikor a férfi Eszter nővérét, Vilmát vette feleségül. Felesége halála után, gyermekeivel látogatóba érkezik az asszonyhoz, aki még mindig szereti. A találkozás oka igencsak prózai: Lajos, aki már mindenétől megfosztotta Esztert, most végső menedékét készül elrabolni, a családi otthon eladására kéri. Eszter ekkor tudja meg, hogy a férfi nősülése előtt végső elkeseredésében levelekben könyörgött Eszternek, hogy szökjenek meg együtt, mert szüksége van rá. Eszter azonban sohasem kapta meg a leveleket.

Begin jaren zeventig schreef Sándor Márai vier historische romans, waarvan Er is in Rome iets gebeurd de eerste is. Het is het verhaal over de moord op Julius Caesar. Plaats van handeling is Baiae, een in de Oudheid beruchte buitenplaats aan de kust bij Napels. In twaalf hoofdstukken, onderverdeeld in vier delen van zonsondergang tot dageraad, komen figuren uit de zelfkant van de maatschappij aan het woord over het schokkende nieuws uit Rome, dat langzaam maar zeker steeds concreter wordt: de dictator is niet meer... Zo schetst Márai hoe een allesoverheersende gebeurtenis die niet bij naam mag worden genoemd, de gedachten en handelingen van mensen bepaalt. In Er is in Rome iets gebeurd laat Márai zien wat hij 'de echte geschiedenis' noemt, de geschiedenis zonder data en zonder de namen van grote mannen. Want grote mannen zijn 'mannen die langzamer sterven dan anderen en die een langere schaduw nalaten'. Het gaat Márai om de microgeschiedenis van echte mensen. De verschillende gezichtspunten die hij daarbij inneemt, tonen de meesterhand van een schrijver die de psychologische diepte van de mens als geen ander weet te doorgronden.

Die ungarischen Buddenbrooks. - Als der Vater im Sterben liegt, kehren Péter Garren und seine Geschwister in ihr Elternhaus zurück. Eifersüchtig beäugen sie sich, alte Streitigkeiten holen sie ein, und über allem liegt die Stimmung nervösen Wartens. Bedeutet das Ende des Patriarchen den Untergang ihrer Dynastie? – »Die Eifersüchtigen« gilt als ein Hauptwerk Sándor Márais, in dem er sein Lebensthema zusammenfasst. Atmosphärisch dicht und psychologisch meisterhaft erzählt es vom Verfall einer bürgerlichen Familie.

Eseistyczna powieść Ziemia! Ziemia!..., którą Márai napisał na emigracji w Salerno, pomyślana została jako trzecia część opublikowanych w 1934 roku 'Wyznań patrycjusza'. Materiał faktograficzny i refleksyjny książki obejmuje czas od grudnia 1944 r. do momentu ostatecznego opuszczenia Węgier (w 1948 r.) przez pisarza i jego rodzinę. Podobnie jak w Wyznaniach patrycjusza, i tutaj Márai podejmuje przede wszystkim próbę intelektualnego podsumowania zdarzeń. Od początku wojny przekonany o ogromnej wadze przemian, jakie nieuchronnie czekają jego ojczyznę, w pierwszych latach powojennych staje się bacznym tych przemian obserwatorem. I stara się sprostać podstawowemu – w jego mniemaniu – zadaniu intelektualisty: wypracować wiarygodne, niestronnicze sądy o wszystkim, co się wokół dzieje, i sformułować własne odpowiedzi na stawiane przez epokę pytania. Jednym z nich jest dramatyczne – i jakże osobiste w przypadku Máraiego – pytanie o sens emigracji. Z okazji 70 lat istnienia 'Czytelnika' ukazuje się kolekcja tytułów wybranych z dorobku wydawnictwa. Edycję wyróżnia jednolita szata graficzna autorstwa Andrzeja Heidricha. Wyznania patrycjusza są kolejną książką w tym cyklu.

V roku 1598, keď je svätá inkvizícia považovaná za bežnú súčasť života, vydáva sa istý španielsky karmelitán – sám aktívny inkvizítor – s viacerými spolupútnikmi do Ríma, aby na vlastné oči videl toho Jediného, kto má právo „zväzovať“ a „rozväzovať“.

Egy nő tudja az ilyesmit. Lehet-e az érzelmeket az értelem segítségével megsemmisíteni, teszi fel a kérdést Márai e mélylélektani drámában. A válasz: nem, mert az érzéseket néha, szerencsés esetben meg lehet szelídíteni és el lehet sorvasztani, de az értelem soha nem győzheti le. Az 1941-es regény egy zátonyra futott házasság monológja; Márai előbb a feleség, aztán a férj szemszögéből avatja be olvasóit a bonyolult szerelmi háromszögbe; a kettősség és a párhuzamok látszólag kusza egyvelege bravúros pontossággal metszi át a viszonyokat és a viszonyulásokat. Márai nem igazságot szolgáltat (egyáltalán lehet?), csupán ott a nyitott-megválaszolt kérdés mindannyiuk feje fölött: mi is a mozgatórúgó? Van-e különbség abban, ahogy a férfi tekint a nőre, mint fordítva? Vagy vannak szerelmen felüli motivációk is?

Sándor Márai sa stal korešpondentom Frankfurter Zeitung und Handelsblatt už vo veku 19 rokov. V najlepších časoch sa tieto noviny vyrovnali v popularite dnešným The New York Times. Bol dopisovateľom týchto novín z takých miest ako Londýn, Paríž, Jeruzalem či Káhira. Písal tiež pre Kassai Napló a Kassai Újság. Výber z publicistiky zahŕňa články reagujúce na dobové súvislosti v najplodnejších rokoch Máraiovej žurnalistickej kariéry.

Vydání knihy Chtěl jsem mlčet se v Maďarsku stalo skutečnou literární senzací. Z autorovy pozůstalosti se nečekaně vynořily neznámé rukopisy, mimo jiné i toto velmi osobně laděné vyznání mapující zhruba dekádu po anšlusu. Jde o období, které nebylo pojato ani do Zpovědi, ani do Země, země! Příčiny tohoto mlčení rovněž ozřejmily až nově nalezené texty. Například v zápise z roku 1949 Márai píše: „Nedovolím, aby se tato kniha dostala před zahraniční veřejnost, nechci, aby to smutné vyznání, tuto obžalobu Maďarů, četli i cizí čtenáři.“ Nejde tu však o kritiku Maďarů obecně, ale především o kritiku vlastní společenské vrstvy, která nese břímě odpovědnosti za roli, kterou Maďarsko sehrálo ve druhé světové válce.

Un pequeño castillo de caza en Hungría, al pie de los Cárpatos, donde alguna vez se celebraron elegantes veladas y cuyos salones decorados al estilo francés se llenaban de la música de Chopin, ha cambiado radicalmente de aspecto. El esplendor de antaño ya no existe, todo anuncia el final de una época. Dos hombres mayores, que de jóvenes habían sido amigos inseparables, se citan a cenar tras cuarenta años sin verse. Uno ha pasado mucho tiempo en Extremo Oriente, el otro, en cambio, ha permanecido en su propiedad. Pero ambos han vivido a la espera de este momento, pues entre ellos se interpone un secreto de una fuerza singular. Todo converge en un duelo sin armas, aunque tal vez mucho más cruel, cuyo punto en común es el recuerdo imborrable de una mujer. En esta magistral novela, Sándor Márai plantea la búsqueda de la verdad como fuerza liberadora, como soporte ético imprescindible para sobrellevar el peso de una vida. La exactitud de su prosa, unida a la vigencia de sus propuestas morales, lo sitúa entre los grandes escritores europeos del siglo xx.

Čo je to písať? To nie sú len záblesky geniality, to dokonca najmenej! Je to škrabanie, vstávanie, líhanie, mrmlanie, stimulovanie telesnej vášne, ktorú potom treba upokojiť, aby sa na nejakej príslušnej teplote dalo pracovať, stála pohotovosť, istý typ gangsterstva proti svetu, triezvosť, podozrievavosť, extáza, ktorú treba niekedy umelo vybičovať... To všetko musí byť pre človeka, čo s tým žije, veľmi únavné. Aj mňa písanie vyčerpáva. Nudí ma ten spisovateľ, tá chorobná bytosť s jeho divokou a nekompromisnou vôľou a úmyslami. Čo by sa stalo, keby som sa s ním jedného dňa rozišiel? Poslal ho na dôchodok? A sám by som sa pustil do niečoho iného, začal by som žiť bez písania, s jednou ženou a bil sa so životom... Myslím si, že už to nie je nemožné. Nie je to však ani pravdepodobné.

Pravda je, že spisovateľ sa dokáže úplne a bezvýhradne vyjadriť iba v rodnom jazyku. Do emigrácie si ho berie ako dajakú tajnú zmluvu, ktorá je zmyslom jeho života, a preto ju musí do cudziny prepašovať v podšívke kabáta. Tam si ju za každú cenu a všetkými možnými spôsobmi chráni, lebo inak nedokáže písať, iba koktať. Pravda je aj to, že v cudzine si veľa spisovateľov nedokáže to magické vedomie, čo si so sebou priniesli, materinský jazyk, lebo v malom gete emigrácie sa jazyk mnohých spisovateľov prispôsobí jazyku geta... Podobne sa doma jazyk niektorých spisovateľov počas studenej vojny zmenil na argot. Sú však veľké vzory: Turgenev, Joyce, Ezra Pound, Lawrence, Thomas Mann a mnoho iných, ktorí si v cudzine mimo atmosféry materinského jazyka zachovali jazykové povedomie a vytvorili plnohodnotné dielo.

Márai Sándornak számos önálló írása van a borról, ilyen a már klasszikussá vált Magyar borok című, de az olyan híres műveiben, mint a Füves könyv vagy a Szindbád hazamegy vagy a Teljes Napló is sok helyütt előbukkan. Mint egy olyan téma, mely elválaszthatatlan Márai Sándortól íróként és emberként egyaránt. A Boros könyv a Helikon Kiadó gondozásában egy új sorozat részeként jelenik meg, melyben Márai életbölcsességeit olvashatjuk. A sorozat köteteit Kő Boldizsár csodálatos illusztrációi díszítik.

Tridsaťšesťročný Péter Garren je spisovateľ a práve sa odhodláva napísať prvé veľké dielo, ktoré by obsiahlo všetky problémy života Európy. Jedného dňa vo svojom parížskom byte začuje z rádia hlas. Neznámy rečník škrekľavo žaluje, odsudzuje, obviňuje, Garren mu však sotva rozumie a čoskoro by naňho zabudol ako na zvláštne divadelné predstavenie. Keď však príde na večierok k priateľovi, postupne zisťuje, že hlas je v spoločnosti prítomný, že už zasiahol každého rozmýšľajúceho človeka, každú oblasť života. Čosi sa začalo – a nastávajúca premena bude hrozivejšia, než by si bol vedel predstaviť, lebo znamená koniec kultúry, koniec dovtedy známeho sveta.

Máraiho román Bejbi alebo prvá láska vyšiel po prv raz v roku 1928. Po zbierkach poézie a publicistiky to bol prvý román, ktorý zaznamenal výrazný úspech. Napísal ho ešte ako mladý autor na začiatku svojej nesmierne bohatej tvorby. Denník starnúceho, osamelého, citovo umŕtveného profesora latinčiny, ktorý sa zamiluje do svojej žiačky a tento emotívny šok ho doslova pripraví o rozum, pôsobí ako experiment mladého autora vysporiadať sa s nezažitou témou. Hoci je príbeh románu umiestnený do fiktívneho prostredia, obzvlášť zaujímavé sú pre slovenského čitateľa i slovenské reálie v texte.Príbeh sa odohráva sčasti v Tatrách, ale i v rôznych mestách na Slovensku. Bejbi alebo prvá láska patrí k autorovým románom, ktoré nemožno obísť pri komplexnom pohľade na jeho dnes už svetoznáme dielo.

In het Boedapest van 1941 krijgt een 45-jarige diplomaat met een geheim document bezoek van een jonge Finse vrouw, die hem sterk doet denken aan zijn jaren eerder door zelfmoord omgekomen geliefde.

Als junger Mann verlässt Sándor Márai (1900–1989) Ungarn, um Europa zu entdecken. Er geht nach Deutschland und Frankreich, arbeitet als Essayist und Kritiker in Leipzig, Frankfurt am Main und Berlin, er sieht Paris, bevor er Ende der Zwanzigerjahre mit seiner Frau nach Ungarn zurückkehrt. Als er 1943 beginnt, sich Notizen zu machen, regelmäßiger erfüllte Augenblicke und Erinnerungen an seine Jugend einem Tagebuch anzuvertrauen, ist er längst einer der einflussreichsten Autoren seiner Heimat. Immer intensiver wird neben der Literatur und seinen Leseeindrücken die Beschäftigung mit aktuellen Ereignissen, mit der Belagerung, die Budapest droht. Immer schärfer formuliert er seine politischen Gedanken. Es ist das eindrucksvolle Porträt des Menschen und Europäers Márai, das uns aus seinen Tagebüchern entgegentritt.

Passioniertes politisches Buch, persön­liches Bekenntnis und historisches Dokument – jüngst in Ungarn erschienen, liegt der zweite Band von Sándor Márais neu edierten Tagebüchern nun erstmals vollständig und kommentiert auf Deutsch vor.Für Sándor Márai ist 1945 ein Schicksalsjahr, es ist der Untergang der alten Welt, das Ende des bürgerlichen Zeitalters, dem er mit Leib und Seele angehörte. Genau beobachtet er, was um ihn herum geschieht, liest Zeitung und lauscht den Informationen der BBC, die auch in Ungarn zu empfangen ist. Als scharfer Kommentator und zorniger Prophet beschreibt er die Zustände in seinem Land und nimmt die Zukunft Europas in den Blick. Klug, hellsichtig, anrührend, zutiefst human und persönlich sind die unzeitgemäßen Gedanken des bürgerlichen Demokraten Márai, der neben seinen Notizen zu William Shakespeare und Charles Baudelaire, Georg Büchner und Sigmund Freud seine Ansichten zu Neubeginn und Emigration verfasst. Das leidenschaftliche, ebenso persönliche wie zeithistorische Dokument eines großen Schriftstellers und Denkers.

Deníkové zápisy světově uznávaného maďarského spisovatele, v nichž autor popisuje nejen vlastní literární práci, ale také válečné a poválečné události, politickou i kulturní situaci v Evropě v l. 1943-1967.

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným pozorovatelem.

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností.Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným pozorovatelem.

Dicembre 1944. L'armata rossa ha circondato Budapest. La vigilia di Natale, Erzsébet, una ragazza di venticinque anni in fuga sotto falsa identità, trova un nascondiglio per il padre, un celebre scienziato ricercato dai fascisti. Lo nasconde, insieme ad altre cinque persone, in una cantina angusta. Erzsébet scende nello scantinato del suo palazzo, dove si rifugiano anche gli abitanti dei palazzi vicini. Rimarranno lì per quattro settimane, mentre sopra di loro infuriano i combattimenti. In questo mondo sotterraneo, caratterizzato da tensioni crescenti e un'aria insopportabile, Erzsébet attende la "liberazione", convinta che l'arrivo dei russi cambierà tutto. Nella notte tra il 18 e il 19 gennaio, vede apparire il primo soldato russo, ma l'incontro non corrisponde alle sue aspettative. Con questo racconto, l'autore offre una testimonianza intensa dell'orrore vissuto dalla città durante l'assedio, bombardata dagli Alleati e colpita dai rastrellamenti. Anche quando scrive le ultime righe nel settembre del 1945, non ha più illusioni sul regime che l'armata rossa ha instaurato nel suo Paese.

Die dramatische Begegnung zwischen einem Ministerialbeamten und einer geheimnisvollen jungen Frau: Warum sucht sie ihn gerade jetzt auf, da er eine schicksalhafte Entscheidung für sein Land getroffen hat? Und weshalb kommt sie ihm so seltsam vertraut vor? – Mit diesem Roman gelang dem großen ungarischen Schriftsteller Sándor Márai ein Meisterwerk über Sehnsucht und Vergänglichkeit.

Un triangolo amoroso intessuto di passioni negate, di silenzi e di impossibili confessioni. Il romanzo che Márai scrisse pochi anni prima delle Braci e che del capolavoro a venire ha già tutta la magistrale, implacabile, bruciante esattezza.

Il professor Victor Henrik Askenasi, in viaggio da Parigi verso la Grecia, si ferma a Dubrovnik (allora Ragusa) per un appuntamento con il destino. Qui cerca la risposta a una domanda che lo tormenta da tempo, la stessa che lo ha spinto a lasciare sua moglie, i suoi studi e la sua cattedra di greco antico per vivere con una ballerina russa. Sebbene la situazione sembri banale e sconveniente, Askenasi ha sempre cercato in ogni donna, compresa l'affascinante Eliz, quella risposta. Tuttavia, anche lei, con la sua sensualità e impudicizia, non è stata in grado di fornirgliela; Eliz rappresentava solo un'indicazione, non la meta. In un caldo pomeriggio di maggio, quando decide di bussare alla porta di una sconosciuta che lo ha provocato con uno sguardo, Askenasi avverte che la risposta è vicina. È giunto il momento di oltrepassare un limite, oltre il quale si cela l'oscurità del crimine e della follia, o forse la verità.

'Was aber ist das Geheimnis der großen, lebendigen Prosa? Bisweilen glaube ich fast, nur die Wahrheit.' – Geschliffen formulierte Selbstgespräche über die Kunst und das Leben, Reflexionen über die Natur und die Vergänglichkeit, über das Schreiben und das Leben mit Büchern: Der große ungarische Romancier Sándor Márai glänzt auch in diesen impressionistisch leichten Miniaturen. Vor dem historischen Hintergrund des mondänen Budapest der Dreißigerjahre folgen Márais tagebuchartige Aufzeichnungen dem Rhythmus der Jahreszeiten und halten dabei kunstvoll die Balance zwischen Intellekt und Gefühl. Erneut zeigt sich Sándor Márai, der große Erzähler, als Meister der kleinen Form.

Nie lekceważył we mnie człowieka chorego, nie traktował mnie jak dziecko ani jak półgłówka, szanował moją pozycję; stąd też moja wdzięczność dla niego. Nieszczęśliwie zakochany w żonie wpływowego mężczyzny wirtuoz fortepianu, maestro Z., przybywa w pierwszych dniach II wojny światowej do Florencji na koncerty. Niespodziewanie ulega bolesnej, nieokreślonej chorobie. Sparaliżowany przez kilka miesięcy pozostaje osamotniony w szpitalu pod opieką uważnych lekarzy i troskliwych sióstr zakonnych. Jedna z nich, Charissima, dostrzega w nim kogoś innego niż tylko pacjenta. Niespełniona miłość, ciężka choroba, namiętność i niemożność oraz Bóg i muzyka są tematami powieści Siostra wydanej przez Sándora Máraiego na Węgrzech w 1946 roku niedługo przed udaniem się na bezpowrotną emigrację.

The novel Embers is selling in tens of thousand in a number of countries. The memoir of its author depicts Hungary between 1944 and 1948.

1930-ban jelent meg először ez a regény, amely az első világháború utáni életérzés egyik legszemléletesebb tükrözője. Hősei ahhoz az „elveszett nemzedék"-hez tartoznak, amelynek vergődéséről az ekkortájt keletkezett legtöbb európai regény fájdalmas képet rajzol. Márai idegen emberei a vesztes ország számkivetettjei, akik új hazát keresnek. Befogadás és kirekesztettség közötti emigráns létük egyik állomása az inflációban fuldokló Berlin, aztán következik Párizs, a győztes város. Lehet-e új hazára lelni a művészetek fővárosában? Képes-e Európa kulturális fővárosa feledtetni Kazányt vagy Budapestet? Elegendő védelem-e a szerelem a környező világ, az „új haza" okozta megpróbáltatásokkal szemben? Több mint hetven év távlatából már egy másik emigráció okozta keserűség is belejátszik ebbe a regénybe, amely először jelenik meg a Helikon Kiadó gondozásában.

Der plötzliche Tod eines in einem Gartenhaus lebenden Fremden, von dem es heisst, er wolle die Welt erlösen, sorgt für Unruhe unter den Bewohnern eines kleinen Dorfes an der Küste zwischen Neapel und Salerno. - Anspruchsvoller Roman mit intensiven Dialogen.

„Mikor az ember tollat vesz kezébe, hogy rögzítse bizalmas emberi tapasztalatok emlékét, mindig az emberekhez akar beszélni…” A kötet mindkét regényének „hőse” magányos, és naplót ír. E feljegyzésekből bontakozik ki egy megszállottá váló tanár (Bébi vagy az első szerelem – 1928) és egy az élete lényeges kérdéseivel szembesülő zongoraművész (A nővér – 1946) sorsa.

Aus dem Ungarischen von Tibor Simányi. Groß war er, schlank und vornehm. "Signor Conte" nannten ihn seine Freunde in Posillipo. Der malerische Vorort von Neapel war eine der ersten Stationen des Exils, das Sandor Marai zusammen mit seiner Frau Lola und Sohn Janos um die halbe Welt führte. Hier traf er den Journalisten und Historiker Tibor Simanyi - wie er ein Ungar im Exil. Marai, bekannt für seine vorsichtige, fast unnahbare Art, befreundete sich mit Simanyi und blieb bis zu seinem Tod in engem, meist brieflichen Kontakt mit ihm. In rund 150 Briefen aus der Zeit von 1969 bis 1989 spricht Sandor Marai von den Launen des Zeitgeschehens wie des Wetters, vom Beglückenden der Literatur und der Qual des Exils.

Sandor Marai, 1900 - 1989. In den dreißiger Jahren einer der gefeierten Autoren Ungarns, nach seiner Emigration in Vergessenheit geraten. Mit dem internationalen Erfolg seines Romans "Die Glut" wurde Marai als einer der großen Schriftsteller des 20. Jahrhunderts erkannt.

Kniha, jež precizně popisuje tragickou situaci poválečného Maďarska, které se má stát předobrazem nové tragédie střední Evropy: konec války, odchod Němců, příchod Sovětů. Vypjatou situaci lidských vztahů nám předkládá angažovaný účastník a zároveň jako filmový režisér nechá odvíjet události v jejich neúprosné osudovosti. Nechat se unést autorovým brilantním vypravěčských uměním je požitek dvojnásobný, protože pohled nečeského Středoevropana vypovídá i o nás.

Kindheit, Jugend und Studienjahre eines Europäers: Als deutschstämmiger Ungar verbrachte Sándor Márai seine Studienjahre vor allem in Deutschland und Paris. Mit feiner Lakonie und warmem Humor erzählt er seine Kindheit im Städtchen Kaschau und führt als scharfer Beobachter den Untergang des österreichischen Kaiserreichs und die wilden Zwanzigerjahre vor, die seine eigene Lehr- und Wanderzeit als Bohemien und Journalist waren.

Sandor Marais reflektiert in seinen Selbstgesprächen über Kunst, Literatur, Natur und Vergänglichkeit. Trotz impressionistischer Anmutung zeigt sich seine Resignation und der Rückzug aus dem öffentlichen Leben. In diesem 1942 zusammengestellten Band finden Leser die Balance zwischen Intellekt und Gefühl, die sie aus seinen Romanen kennen.

It is May 1918, and a group of boys are poised on the brink of adulthood. With war sweeping Europe, theirs has become a ghost town: fathers, uncles and older brothers have been called to the front; the trains that arrive through snow-capped mountains bear the living with the dead. As the boys’ graduation looms, so too does their fear of going to fight. Drawn together by the end of all that is familiar, yet repelled by what adulthood has come to represent, a small group of them invent a clandestine world. In their hideaway, with its codes, loves, jealousies, and own elaborate rules, these four test out their frustrations and their fears. Their games are darkly comic, wildly imaginative, increasingly subversive, and they attract the attention of a visitor to the town. By summer’s end, their secret is in ruins. The Rebels is a story of complicity and betrayal, of youthful exuberance and dawning responsibility. Another rediscovered gem from the great Hungarian author of Embers, it is a haunting novel that traces the experience of friends who confuse growing up with dying and adulthood with war, and are jolted forever from the final, irretrievable summer of their adolescence. ‘Elegiac, sombre, musical, and gripping, Embers is a brilliant disquisition on friendship' Observer

V díle z roku 1932 popisuje Sándor Márai vztah pána a psa. Skrze pejska poznáme blíže člověka a jeho limity: jak se zachová člověk, stane-li tváří v tvář bytosti vyznávající neomezenou svobodu, může i on volit tuto cestu, anebo je pořádek a řád tou nejdůležitější silou v jeho životě? Nová vydání knih znovuobjeveného maďarského spisovatele a košického rodáka, autora proslulých novel Svíce dohořívají a Odkaz Ester a memoárových esejů Země země! slaví velké úspěchy po celé Evropě. Autor, inspirovaný zjevně vlastními prožitky, zde sáhl po zdánlivě lehčím tématu - vždyť co tak mimořádného by se kolem jednoho psího voříška mohlo stát? Za vtipnými postřehy "ze života štěněte" se ale nečekaně skrývá drama, jež bychom možná ani nenazvali malým. Přináší poněkud vážnější pohled na vztah zvířete a člověka,na možnosti a úskalí jejich soužití... celý text

Die Tagebücher Sándor Márais von 1984 bis zu seinem Freitod 1989 sind ein überaus bewegendes Zeugnis. Ohne zu beschönigen, beschreibt der Schriftsteller Krankheit und Tod seiner geliebten Frau, mit der er sechzig Jahre seines Lebens verbracht hatte. Er hält den Prozeß des eigenen Alterns fest, berichtet von der zunehmenden Einsamkeit, auch wenn er nach wie vor an den gesellschaftlichen und literarischen Ereignissen seiner Zeit Anteil nimmt.

Márai Sándor 1941-ben megjelent novelláskötetében magyar és egyetemes történeti hírességekről, hősökről szóló írások váltakoznak az egyszerű átlagemberek olykor különleges, máskor hétköznapiságuk ellenére is figyelemre érdemes kalandjait elénk táró elbeszélésekkel. De legyen szó akár Kazinczyról, Napóleonról, Shakespeare-ről, a spanyol II. Fülöp királyról - vagy egy új lakásba költöző házaspárról, a tombolán csodálatos versenyautót nyerő mérnökemberről, egy félelmet nem ismerő katonáról -, a mágia egyszer csak működésbe lép, és Márai szinte észrevétlenül elvezeti az olvasót az élet nagy titkainak küszöbéig.

It is midnight, October 31st 1758 and Giacomo Casanova has escaped from a Venetian prison after sixteen months consigned to darkness and the underworld. Shaking off the enforced solitude, Casanova makes his way Bolzano - the small village where he was dealt a cruel hand.

Betrachtungen - Ohne Anfang und Ende - bk32; Piper Verlag; Sandor Marai; pocket_book; 2000

Košickí mešťania: dráma v troch dejstvách a šiestich obrazoch Košická pochôdzka: miestopis-cestopis po starých Košiciach očami košického rodáka. Autor približuje výzor Košíc v prvej polovici 20. storočia, konkrétne v roku 1941. Prechádza sa pri Mlynskom náhone, cinotríne Rozália a pritom rozmýšľa nad postavením svojho rodného mesta. V myšlienkach zachytáva vtedajší stav spoločnosti, jej zložky a názorové prúdy. Všetko postupne prechádza do medzinárodného kontextu, v Európe zúri vojna, každý hľadá vinníka, a on vinníka vidí v každom, kto mlčal už v počiatkoch a tak dal možnosť jej vzniku

Za starých časů mívala leckterá hospodyňka sešit zvaný herbář nebo bylinář, plný užitečných rad, která bylina vyléčí jaký tělesný či duševní neduh, a rovněž návodů třeba z oblasti zdravovědy, stravování a vůbec doporučení pro nejrůznější životní situace. To inspirovalo maďarského prozaika Sándora Máraie k sepsání obdobné sbírky užitečných rad pro život, propojil je s filozofií stoiků, a tak se sloučily dva proudy: prostá lidová moudrost a vybroušený filozofický náhled na život. Tím vzniklo dodnes aktuální dílo pro přemýšlivého čtenáře, jenž v současném světě povážlivě rozkolísaných hodnot najde pevný řád moudrého a morálního chování člověka k sobě samému i druhým.

Jedna z nejkrásnějších novel Sándora Máraie Odkaz Ester (1938) svým laděním, situačním rámcem a tlumeným tónem vyprávění koresponduje s novelou Svíce dohořely (č. Academia, 2001). Také v této próze se setkáváme, snad ještě výrazněji než ve Svících, s psychologickou kresbou jisté morální nadřazenosti, jejíž slabost i nenapodobitelná síla se skrývají právě v tom, že hrdinové se chovají zdánlivě nelogicky, nerozumně, ne-li přímo nespravedlivě, avšak podle skrytého řádu vznešených hodnot, které byly na ústupu již počátkem 20. století a které dnes vnímáme jako vyhynulé. Novela Odkaz Ester je doplněna ještě kratšími novelami Řezník (1924), Jižní vítr (1939) a Osudová láska (1985).

Rámec novely Svíce dohořívají tvoří setkání dvou přátel, absolventů vojenské školy ve Vídni, po více než čtyřiceti letech. Setkání se odehrává v kulisách duchovní atmosféry a skrytého řádu hodnot, které zanikly zároveň s rozpadem Rakouska-Uherska. V dramatu vášně a zrady je řečeno vše podstatné, co kdy bylo vysloveno o přátelství, stáří, lásce, vztahu k životu a ke světu. U Máraiho nestojí na prvním místě dějová zápletka, nýbrž psychologická záhada, protože autor zastává názor, že lidská duše je vlastně nepoznatelná, tudíž vždy tajemná a "selským rozumem" nevysvětlitelná. Tajemství jeho úspěchu však tkví nejen v zajímavosti tématu, nýbrž i v elegantním, plastickém stylu, v úsilí vypovědět právě ty těžko vyjádřitelné stavy lidské duše, a to jako by předurčovalo i vysokou čtivost jeho próz. Novela se setkala s nečekaně velkým úspěchem po celé Evropě, byla přeložena do řady jazyků a vyšla ve statisícových nákladech. Miloš Forman si tuto literární předlohu vybral pro svůj nový film a maďarská filmová verze Máraiho románu se právě promítá v maďarských kinech.... celý text

Come un Roth o uno Schnitzler allo stato incandescente: così ci appare oggi, fin dalle prime pagine, questo superbo romanzo. Ma anche, si potrebbe aggiungere, come una sequenza di scene viste attraverso l’obiettivo di Max Ophüls. Quanto all’autore, Sándor Márai fu uno di quei grandi a cui accadde, per un certo tratto della loro vita, di essere famosi e che i cataclismi politici finirono poi per relegare ai margini. Questo libro riaffiora dunque dall’oblio – con il gesto imperioso di qualcosa che non si potrà più dimenticare. Dopo quarantun anni, due uomini, che da giovani sono stati inseparabili (una di quelle amicizie maschili non meno intense del rapporto fra due gemelli monozigoti), tornano a incontrarsi in un castello ai piedi dei Carpazi. Uno ha passato quei decenni in Estremo Oriente, l’altro non si è mosso dalla sua proprietà. Ma entrambi hanno vissuto in attesa di quel momento. Null’altro contava, per loro. Perché? Perché condividono un segreto che possiede una forza singolare: «una forza che brucia il tessuto della vita come una radiazione maligna, ma al tempo stesso dà calore alla vita e la mantiene in tensione». Tutto converge verso un «duello senza spade» – e ben più crudele. Tra loro, nell’ombra, il fantasma di una donna. E il lettore sente la tensione salire, riga dopo riga, fino all’insostenibile, mentre scorre una prosa incalzante, nitida, senza scampo. Le braci fu pubblicato per la prima volta nel 1942.

Román Zpověď, v němž skrze osobní výpověď zachycuje podivuhodný svět středoevropské měšťanské vrstvy a jeho pozvolný zánik, je kritikou pokládán za autorovo nejcennější dílo.

Ve svém románu Judita proměňuje Sándor Márai příběh tradičního „manželského trojúhelníku“ ve vzrušující, hluboce psychologické drama plné jemných rozporů a překvapivých paralel. V první části podává své subjektivní svědectví o manželském životě a vzájemném vztahu nejprve manželka, poté manžel. Druhá část je historií milenky Judity, ženy, která se ze služky stane dámou velkého světa a místo „postranní uličky“ si vybojuje jistoty manželského svazku, a mladíka, jehož neradostnou životní cestou se mistrně vystavěné vyprávění logicky završuje.