Sándor Márai Pořadí knih

Vydání knihy Chtěl jsem mlčet se v Maďarsku stalo skutečnou literární senzací. Z autorovy pozůstalosti se nečekaně vynořily neznámé rukopisy, mimo jiné i toto velmi osobně laděné vyznání mapující zhruba dekádu po anšlusu. Jde o období, které nebylo pojato ani do Zpovědi, ani do Země, země! Příčiny tohoto mlčení rovněž ozřejmily až nově nalezené texty. Například v zápise z roku 1949 Márai píše: „Nedovolím, aby se tato kniha dostala před zahraniční veřejnost, nechci, aby to smutné vyznání, tuto obžalobu Maďarů, četli i cizí čtenáři.“ Nejde tu však o kritiku Maďarů obecně, ale především o kritiku vlastní společenské vrstvy, která nese břímě odpovědnosti za roli, kterou Maďarsko sehrálo ve druhé světové válce.

Za starých časů mívala leckterá hospodyňka sešit zvaný herbář nebo bylinář, plný užitečných rad, která bylina vyléčí jaký tělesný či duševní neduh, a rovněž návodů třeba z oblasti zdravovědy, stravování a vůbec doporučení pro nejrůznější životní situace. To inspirovalo maďarského prozaika Sándora Máraie k sepsání obdobné sbírky užitečných rad pro život, propojil je s filozofií stoiků, a tak se sloučily dva proudy: prostá lidová moudrost a vybroušený filozofický náhled na život. Tím vzniklo dodnes aktuální dílo pro přemýšlivého čtenáře, jenž v současném světě povážlivě rozkolísaných hodnot najde pevný řád moudrého a morálního chování člověka k sobě samému i druhým.

Deníkové zápisy světově uznávaného maďarského spisovatele, v nichž autor popisuje nejen vlastní literární práci, ale také válečné a poválečné události, politickou i kulturní situaci v Evropě v l. 1943-1967.

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným pozorovatelem.

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností.Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným pozorovatelem.

Patrně nejúspěšnější z románů maďarského spisovatele (nar. 1900 v Košicích), proslaveného u nás zejména prózami Judita a Svíce dohořívají. Příběh někdejších spolužáků z gymnázia, z nichž jeden má jako soudce vést rozvodové řízení přítele-lékaře, se odehrává v Budíně těsně před vstupem Maďarska do druhé světové války.

Při zběžném pohledu by se zdálo, že Sándor Márai v románu Judita rozehrává konvenční manželský trojúhelník. Když se ale začteme, ukáže se, že v tomto příběhu nejde o klasickou nevěru ani o žádnou třetí, neviditelnou a osudovou postavu v pozadí. Ze svědectví o manželském životě a vzájemném vztahu protagonistů vyplývá jiné, mnohem hlubší drama. Oba vyprávějí stejný příběh, ve kterém jako by hlavním zdrojem nesnází byla odlišnost ženského a mužského pohledu či nepatrné rozdíly hodnot a instinktů, které si každý z nich přináší ze svého prostředí. Ve skutečnosti však ona i on usilují o to, aby jim jejich protějšek bezvýhradně porozuměl.Ve vzrušujícím, hluboce psychologickém dramatu na hraně thrilleru, plném jemných rozporů a překvapivých paralel, vyjádřil Márai nadčasové porozumění lásce i vášni a mistrovsky v detailu rozehrál stěží uchopitelné nuance a vystihl nepřekročitelné hranice ve vztazích mezi lidmi. Hranice, které nakonec vypovídají o konečném smyslu života.

V díle z roku 1932 popisuje Sándor Márai vztah pána a psa. Skrze pejska poznáme blíže člověka a jeho limity: jak se zachová člověk, stane-li tváří v tvář bytosti vyznávající neomezenou svobodu, může i on volit tuto cestu, anebo je pořádek a řád tou nejdůležitější silou v jeho životě? Nová vydání knih znovuobjeveného maďarského spisovatele a košického rodáka, autora proslulých novel Svíce dohořívají a Odkaz Ester a memoárových esejů Země země! slaví velké úspěchy po celé Evropě. Autor, inspirovaný zjevně vlastními prožitky, zde sáhl po zdánlivě lehčím tématu - vždyť co tak mimořádného by se kolem jednoho psího voříška mohlo stát? Za vtipnými postřehy "ze života štěněte" se ale nečekaně skrývá drama, jež bychom možná ani nenazvali malým. Přináší poněkud vážnější pohled na vztah zvířete a člověka,na možnosti a úskalí jejich soužití... celý text

Kniha, jež precizně popisuje tragickou situaci poválečného Maďarska, které se má stát předobrazem nové tragédie střední Evropy: konec války, odchod Němců, příchod Sovětů. Vypjatou situaci lidských vztahů nám předkládá angažovaný účastník a zároveň jako filmový režisér nechá odvíjet události v jejich neúprosné osudovosti. Nechat se unést autorovým brilantním vypravěčských uměním je požitek dvojnásobný, protože pohled nečeského Středoevropana vypovídá i o nás.