Sándor Márai Knihy

Deníkové zápisy světově uznávaného maďarského spisovatele, v nichž autor popisuje nejen vlastní literární práci, ale také válečné a poválečné události, politickou i kulturní situaci v Evropě v l. 1943-1967.

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností.Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným pozorovatelem.

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným pozorovatelem.

Román Zpověď, v němž skrze osobní výpověď zachycuje podivuhodný svět středoevropské měšťanské vrstvy a jeho pozvolný zánik, je kritikou pokládán za autorovo nejcennější dílo.

Košickí mešťania: dráma v troch dejstvách a šiestich obrazoch Košická pochôdzka: miestopis-cestopis po starých Košiciach očami košického rodáka. Autor približuje výzor Košíc v prvej polovici 20. storočia, konkrétne v roku 1941. Prechádza sa pri Mlynskom náhone, cinotríne Rozália a pritom rozmýšľa nad postavením svojho rodného mesta. V myšlienkach zachytáva vtedajší stav spoločnosti, jej zložky a názorové prúdy. Všetko postupne prechádza do medzinárodného kontextu, v Európe zúri vojna, každý hľadá vinníka, a on vinníka vidí v každom, kto mlčal už v počiatkoch a tak dal možnosť jej vzniku

Za starých časů mívala leckterá hospodyňka sešit zvaný herbář nebo bylinář, plný užitečných rad, která bylina vyléčí jaký tělesný či duševní neduh, a rovněž návodů třeba z oblasti zdravovědy, stravování a vůbec doporučení pro nejrůznější životní situace. To inspirovalo maďarského prozaika Sándora Máraie k sepsání obdobné sbírky užitečných rad pro život, propojil je s filozofií stoiků, a tak se sloučily dva proudy: prostá lidová moudrost a vybroušený filozofický náhled na život. Tím vzniklo dodnes aktuální dílo pro přemýšlivého čtenáře, jenž v současném světě povážlivě rozkolísaných hodnot najde pevný řád moudrého a morálního chování člověka k sobě samému i druhým.

Vydání knihy Chtěl jsem mlčet se v Maďarsku stalo skutečnou literární senzací. Z autorovy pozůstalosti se nečekaně vynořily neznámé rukopisy, mimo jiné i toto velmi osobně laděné vyznání mapující zhruba dekádu po anšlusu. Jde o období, které nebylo pojato ani do Zpovědi, ani do Země, země! Příčiny tohoto mlčení rovněž ozřejmily až nově nalezené texty. Například v zápise z roku 1949 Márai píše: „Nedovolím, aby se tato kniha dostala před zahraniční veřejnost, nechci, aby to smutné vyznání, tuto obžalobu Maďarů, četli i cizí čtenáři.“ Nejde tu však o kritiku Maďarů obecně, ale především o kritiku vlastní společenské vrstvy, která nese břímě odpovědnosti za roli, kterou Maďarsko sehrálo ve druhé světové válce.

Kniha, jež precizně popisuje tragickou situaci poválečného Maďarska, které se má stát předobrazem nové tragédie střední Evropy: konec války, odchod Němců, příchod Sovětů. Vypjatou situaci lidských vztahů nám předkládá angažovaný účastník a zároveň jako filmový režisér nechá odvíjet události v jejich neúprosné osudovosti. Nechat se unést autorovým brilantním vypravěčských uměním je požitek dvojnásobný, protože pohled nečeského Středoevropana vypovídá i o nás.

Ve svém románu Judita proměňuje Sándor Márai příběh tradičního „manželského trojúhelníku“ ve vzrušující, hluboce psychologické drama plné jemných rozporů a překvapivých paralel. V první části podává své subjektivní svědectví o manželském životě a vzájemném vztahu nejprve manželka, poté manžel. Druhá část je historií milenky Judity, ženy, která se ze služky stane dámou velkého světa a místo „postranní uličky“ si vybojuje jistoty manželského svazku, a mladíka, jehož neradostnou životní cestou se mistrně vystavěné vyprávění logicky završuje.

Patrně nejúspěšnější z románů maďarského spisovatele (nar. 1900 v Košicích), proslaveného u nás zejména prózami Judita a Svíce dohořívají. Příběh někdejších spolužáků z gymnázia, z nichž jeden má jako soudce vést rozvodové řízení přítele-lékaře, se odehrává v Budíně těsně před vstupem Maďarska do druhé světové války.