František Vrobel Pořadí knih (chronologicky)

Vyznání rodné obci napsal Karel Engliš před téměř devadesáti lety. Teprve nyní však vychází v úplnosti tak, jak si to autor přál. Nejprve mu knihu zakázal vydat nastupující komunistický režim, poté byl rukopis ukrýván a ukládán v různých archivech. Jeho část vyšla v roce 1999 pod názvem „Hrabyň mého mládí“. Úsilím rodiny Karla Engliše a dalších odborníků se podařilo postupně během let soustředit, rozluštit a přepsat celý rukopis, zkompletovat obrazový doprovod dle poznámek autora a vše připravit k novému vydání. Čtenář se tak nyní může začíst do osobitého a čtivého vyprávění hrabyňského rodáka, významného vědce, národohospodáře, politika, rektora Masarykovy a Karlovy univerzity, který svůj život v Hrabyni dožil. Text doprovázejí akvarely a kresby vytvořené pro knihu Františkem Vrobelem, dále dobové fotografie, kresby a dokumenty z Englišových Pamětních knih. Kniha je doplněna o vzpomínky Englišových současníků a bohatými vysvětlivkami historiků. Tvoří tak nový cenný historický pramen a čtenáři nabízí prožitek vyjádřený přáním autora: „Myslel jsem si tedy, že napíši-li tyto vzpomínky, je zachovávám, aby je se mnou, třeba vybledlé, mohli po staletí prožívati jiní, kteří přijdou a budou Hrabyň stejně milovati jako já.

Román kronikářsky se rozhlížející po životě na Klatovsku v 90. letech min. stol. Vedle svých zážitků zachytil autor mnoho postav kulturních pracovníků.

Kniha popisuje osudy lidí z malé vesničky a současně okolní krásnou a drsnou přírodu.

Román o drsných charakterech chodských sedláků.

Román z prostředí Domažlicka vypráví o tragickém osudu rodiny chodských sedláků, jejichž neštěstí povstalo z křivé přísahy sedláka Záhoře, po níž Bůh křivopřísežníka ztrestá.

Populární román Mlhy na Blatech se odehrává v sedmdesátých letech 19. století a líčí historii dvou selských rodů....

Původně kniha básní v próze, která se autorovi podle jeho vlastního doznání změnila v nezamýšlený román. Vrba zde citlivým perem a bez didaktické zátěže zachycuje krásy a dramata lesní přírody a provází je či spojuje příběhylidí, kteří v lese žijí, příběhy lesního adjunkta, opěvané "ženy s opálovýma očima", příběhy myslivců, moudrého dědečka a pytláka.

Pokus o vylíčení celého života jednoho stromu, v tomto konkrétním případě borovice. V románu Borovice opouští autor Jan Vrba svá vyzkoušená dějová schémata z předchozích děl. Jde o příběh stromu, o vylíčení jeho životního příběhu. Strom je zde vlastně hlavním hrdinou - jedinec,ale zároveň strom - druh. Dlouhý život stromu je v podstatě monotónní, je vázaný na jediné místo, a může jen pasivně odpovídat na okolní podmínky. To je pro romanopisce, který tak výrazně preferuje příběh jako Vrba, situace dost nesnadná. Sám cítil, že je jeho záměr neobvyklý, a knihu doplnil mimořádně obsáhlým komentářem. I zde však schopnost vyprávět nakonec převládne nad schopností pozorovat, třídit a uvažovat a ovládne ji. Ústřední příběh je doplněn ještě epizodami, které pomáhají poměrně statické, nedějové ústřední téma rozhýbat a oživit. Do Borovice je vkomponováno pásmo příběhů neolitických lidí, které evokuje "mrákotná paměť" borovičky, spojující její individuální život s životem předchozích generací, s pamětí celého druhu.

Děj románu se odehrává na Šumavě na samých bavorských hranicích. Jádro tvoří vylíčení tvrdého života obyvatel horských samot, dřevorubců, lesníků, podloudníků a pytláků. Medailón o autorovi napsala Marie Řepková. 15. vydání. V edici Slunovrat-Velká řada sv. 34, kresby CyrilBouda.

Hlavními postavami jsou příslušníci dvou sklářských podnikatelských rodin, z nichž jedna je původu francouzského (Chabléovi) a druhá českého (Haslingerovi). Autor zajímavě dokresluje život nedotčené a zalesněné staré Šumavy

Dvacet čtyři vysvětlení otce dětem na ožehavá témata, kterým se rodiče většinou vyhýbají

Prostou, avšak moudrou babičku Boženy Němcové zná téměř každý. Její příběh je převyprávěn tak, aby si jej mohli přečíst i malí čtenáři.

Dražinovská hora je jednou z nejmilejších Vrbových próz, kdy úchvatně vystihuje vzácné a výjímečné chvíle v životě přírody. Mluví s otevřeností a bezprostředností člověka bytostně spjatého s přírodou, žijícího především smysly, jehož krédem je až pohanské okouzlení všemi dary pozemského života, sladkými i trpkými.

Soubor básní, ve kterém byly vydány později, většina z nich byla uveřejněna v časopisech, atd. Tento soubor sestavil Hálek. Knížka je plná optimismu a radosti, je napsána lehkou zpěvnou formou. Hlavním a vlastně jediným tématem těchto básní je čistá a šťastná láska, básně jsou psánypro jeho lásku – Dorotku. Sloky tvoří čtyřverší s pravidelným rytmem a rým.

Epická báseň zachycující zážitky čerstvě zemřelého. Dozvídá se, že byl posmrtně jmenován členem Akademie a letí mezi hvězdami v poštovském voze. Nebeská krajina připomíná jihočeskou vesnici, včetně obyvatel, které mrtvý za života znával. Ve starém domě se setkává s rodiči a v překrásné zahradě píše verše. Vůdcové a mučedníci českého lidu zde bdí na krajem – Hus, Žižka, Komenský, Havlíček, Tyl, Neruda, Smetana, Čech, Vrchlický, Mánes, Aleš, Myslbek, Štursa. Nakonec se nebožtík setkává i se svou milou a dává se oddat, ale krátce nato se probouzí ze sna ve svém vinohradském bytě. Kniha vyšla jako členská prémie Spolku českých spisovatelů a beletristů Máj v Praze.

Soubor povídek různých autorů, převážně z prostředí venkova i města 19. století. vyšlo v edici Naše otčina.

Ano, skutečně, tak jak je uvedeno na pevném obalu knihy, že kniha vyšla jako svazek “uměleckých snah”, odpovídá toto svému. Kniha je psaná nářečím, Kterému by jistě dnešní děti vůbec neporozuměly. V textu je hodně popisována příroda a samotný děj by malé čtenáře rozhodně nezaujal.

Dvacet povídek autora v kompletním vydání díla, svazek třetí.