Anežka Charvátová Knihy

Esejistický protějšek románů argentinského spisovatele a svérázného filozofa. Sám autor říká: „Tato kniha je celá variacemi na jediné téma, téma, které je mou posedlostí od chvíle, kdy jsem začal psát: proč, jak a nač se píše beletrie?“ Odpověď není formulována ve formě ucelené teorie, knihu tvoří střípky, úvahy, komentáře k citátům, podobné spisovatelskému deníku. Na rozdíl od některých jiných Sabatových esejů, reagujících na dobové společenské problémy, tato sbírka nijak nezastarává, neboť odráží základní problémy spisovatelského řemesla a lidského osudu vůbec.

Slavný kubánský spisovatel a disident, později emigrant, který ukončil svou životní i uměleckou dráhu roku 1990 sebevraždou, zakusil na rodném ostrově svobody hned dvojí persekuci: jako zastánce názorů nepoplatných Castrovu režimu i jako homosexuál nakažený zhoubným virem HIV. Pro první skupinu má Castro věznice, pro tu druhou pak pracovní tábory. Arenas se skrýval jako štvaná zvěř, svůj životní příběh psal jen za denního světla na cáry papíru. Pod vahou této knihy, jež vyniká strhujícím a otřesným dějem i ohromnou básnickou silou, se u nás konečně tříští fádní obraz oficiální kubánské literatury. Kniha se přečte jedním dechem... Nenucenost a humor je v osvěžujícím kontrastu s hrozným utrpením, jež Arenasovi přivodilo jeho vrozené buřičství. Nesmazatelnou postavou této statečně upřímné autobiografie je sám Reinaldo Arenas, všemi mastmi mazaný dobrodruh, barokní vypravěč, zpustlý venkovský chlapec, jejž nemohlo zkrotit ani město, ani ideologické trýzně, ani tvrz kapitalismu. MARIO VARGAS LLOSA

Chilan Roberto Bolaño (1953–2003), básník a prozaik, je v současnosti zřejmě nejvýraznější postavou latinskoamerické literatury. V této knize vypráví příběh dvou „divokých detektivů“, básníků-desperátů Artura Belana a Odyssea Limy a jejich přátel, umělců a stoupenců „žaludečního realismu neboli žaludného či záludného realismu, někdy též bludrealismu“, kteří se vydávají po stopách tajemné básnířky Cesáreji Tinajerové. Hledání – iniciační cesta, bildungsroman, citová výchova – trvá dvacet let, od roku 1976 do roku 1996, a prostřednictvím množství postav se rozvětvuje do změti podivných, někdy neukončených příběhů, tvořících „totální“ román, kde se dá najít úplně všechno: lásky, smrti a vraždy, blázince a univerzity, zmizení a objevování, literatura i život. Dějištěm je Mexiko (kde Bolaño vyrůstal), Nikaragua, USA, Francie, Španělsko, Rakousko, Izrael, Afrika.

Knížka, která se snadno čte a krásně prohlíží. Mladí čtenáři s ní proniknou do světa zvířat, jež jsou člověku nejbližší, a naučí se je mít rádi. Přehledné ilustrace dají i městským dětem možnost poznat, jak žijí kohouti, slepice a kuřata, kachny a kachňata, králíci, krávy a telata, ovce, koně a oslíci... Psům a kočkám jsou věnovány dvě zvlášť obsáhlé rozkládací přílohy.

Román z roku 1969 představuje vrchol Vargas Llosova úsilí o „totální román“. Rámec tvoří rozhovor třicátníka Santiaga Zavaly, novináře frustrovaného vlastním nenaplněným životem i situací ve zkorumpovaném Peru 50. let, s bývalým rodinným šoférem, mulatem Ambrosiem. Do této největší krabičky, odehrávající se v rovině přítomnosti, vložil Vargas Llosa řadu dalších krabiček, kde se čtenář především prostřednictvím dialogů a vnitřních monologů seznamuje se Santiagovou rodinou včetně služebných, s jeho kamarády ze čtvrti, se spolužáky na Univerzitě sv. Marka, s jeho láskami, s novinářskými kolegy i současnou manželkou; přes postavu Santiagova otce senátora pak s politiky a jejich rodinami a milenkami. Šofér Ambrosio slouží jako partner v debatě, který svými otázkami spouští Santiagovy vzpomínky.

„Kvůli tomu, že člověk prohraje, ještě nutně nepřestává být hrdinou… Může se stát hrdinou porážky. To je podle mě pro Argentinu klíčové: Argentina je evropskou zemí Latinské Ameriky, zemí předurčenou k velikosti, zemí geograficky nejpříhodněji situovanou, s nejbohatšími přírodními zdroji a s veškerým Božím požehnáním… a je to chudá, žalostná a zapomenutá země třetího světa.“ Tak o své domovině uvažuje významný spisovatel Martín Kohan. Ve směru jeho myšlenek se ubírá monografie věnovaná argentinské literatuře a kultuře posledních tří desetiletí, a jak je patrno už z metafory v názvu knihy, toto hledání provázejí paradoxy. Hrdinství v porážce, snění následované deziluzí, touha po velikosti v marasmu malosti, paměť v boji se zapomněním, typičnost na okraji… Autoři sborníku nabízejí svůj pohled na nejvýraznější témata současné argentinské literatury. Obraz literárního světa je uveden kapitolou o složitém politickém vývoji v Argentině na přelomu tisíciletí a doplněn rozhovory o proměnách nakladatelského trhu, o estetice současné generace a o tématu paměti, souvisejícím s traumatem vojenské diktatury.

S touto knížkou můžete objevovat svět. Dozvíte se, zda je chléb skutečně tak starý jako svět, zda papír opravdu vynalezli Číňané, že kráva je takový "automat" na mléko... Knížka se pěkně prohlíží, je v ní spousta poučných veselých obrázků. Kromě toho najdete uvnitř i dvě oblíbené rozkládací přílohy.

Po úspěchu dětské encyklopedie Už vím proč a jak přicházíme s novou všeobecnou ilustrovanou encyklopedií z produkce slavného francouzského nakladatelství Larousse. Děti od tří let v ní najdou spoustu nových a zajímavých informací o světě, který je obklopuje o přírodě, zvířatech i rostlinách, Slunci a planetách, o Zemi, o vzniku života, o oceánech i pevninách, o počasí. Naučí se počítat, objeví tvary, protiklady, rozdíly ve velikostech, rozšíří si slovní zásobu. Vše je podáno jednoduše a názorně, aby to malé děti pochopily. Každé téma doplňují hry a hádanky. Děti si také užijí spoustu legrace nad veselými ilustracemi.

Mladý (a začínající) senegalský spisovatel Diégane Latyr Faye v Paříži objeví legendární ztracenou knihu Labyrint nelidskosti, vydanou roku 1938. Její autor, vystupující pod jménem či pseudonymem T. C. Elimane, označovaný dobovou kritikou za „černošského Rimbauda“, se po skandálu rozpoutaném vydáním románu beze stopy ztratil. Diégane, fascinovaný knihou i její historií, se vydá po stopách tajemného autora do nedávných temných dob kolonialismu a holokaustu a do nejrůznějších zemí od Francie přes Senegal a Argentinu zase zpět do Francie. Název románu Nejzasutější vzpomínka na lidi i motto z Divokých detektivů odkazuje na chilského autora Roberta Bolana. Mbougar Sarr s ním sdílí posedlost literaturou, která se pro mnohé postavy stává důležitější než život sám, i mnohotvárnost psaní. Jeho román o hledání opravdové literatury i osudové lásky je důmyslná literární hra plná skrytých odkazů, citátů a parodií.

V románu Plán úniku, který je po úspěšném Morelově vynálezu autorovým druhým samostatným dílem vydaným v češtině, vypráví Bioy Casares příběh francouzského námořního důstojníka Jindřicha de Nevers, přeloženého za trest na Ostrovy Spásy. Ty čeští čtenáři dobře znají ze slavného Chartierova Motýlka, byly ovšem také dějištěm jiného proslulého vyhnanství - židovského kapitána Dreyfuse, na nějž text často odkazuje. Na ostrovech se za vlády podivínského guvernéra dějí zvláštní věci, věznice na ostrově Ďábel je "kamuflována" barevnými skvrnami a Jindřich, usilující zejména o návrat do Francie za svou milou, postupně proniká do záhad "plánu úniku", který pravděpodobně guvernér připravuje pro vězně. Bioy Casaresův stručný, přesný a místy takřka suchý styl zvyšuje napětí příběhu, zahaleného do tajemného oparu.

V autobiografické próze Paula, adresované umírající dceři, se chilská spisovatelka Isabel Allendová vrací k minulosti své rodiny, která se v magicky přikrášlené podobě stala základem jejího prvního románu Dům duchů a zfilmovaného s Meryl Streepovou v hlavní roli. Zprvu v naději, že si dcera Paula zápisky po uzdravení přečte, pak už jen sama pro sebe probírá Isabel Allendová v této své nejsoukromější knize vlastní minulost i národní minulost ve snaze najít smysl svého života, svého ženství i svého psaní.

Reinaldo Arenas (1943–1991) pochází z Kuby, kde trpěl trojitou klatbou jakožto homosexuál, nespoutaný spisovatel s příliš hýřivou a drzou imaginací a svobodomyslný disident. V roce 1980 se dostal do exilu do USA a právě tam se odehrává jeho poslední román Vrátný (1989). Je koncipován jako vyprávění kubánské emigrantské komunity v USA o vrátném Juanovi. Nejprve se čtenář seznámí s velmi pitoreskními obyvateli domu, kde Juan pracuje, a pak s jejich neméně svéráznými zvířaty, s nimiž se vrátný v závěru vydá na šílený útěk ke svobodě, symbolizované tajemnými dveřmi. Čtenáři jistě ocení Arenasův rozkladný černý humor, jeho všudypřítomnou (auto)parodickou nadsázku a odstíněný jazyk bohatý na ironické podtóny.

Zajímavé informace o vývoji civilizačních znaků, o rostlinách a živočiších, o vlivech na podnebí, technických vymoženostech atd.

V jihoamerickém městě San Cristóbal se náhle objeví skupina 32 dětí. Nejstarším je třináct let, mluví neznámým jazykem, oblečené jsou ale současně. Nemají vůdce, chovají se jako roj včel. Skupina se sice dopouští výtržností, ale zpočátku jde jen o drobné přestupky a nedorozumění. Každý večer navíc děti mizí v pralese, kde mají nejspíš svůj úkryt. Když se ovšem šéf místního sociálního úřadu pokusí jedno z dětí chytit, ostatní ho začnou zuřivě bránit a později dojde k prvnímu vážnému napadení. Policie pročesává okolní prales několik dní, ovšem bez úspěchu. Zdá se, že tlupa nadobro odešla. Pak ale začnou mizet i děti občanů městečka San Cristóbal. Román španělského autora spojuje sociální naléhavost s tajemnou atmosférou a díky tomu bývá přirovnáván jak ke slavné knize Pán much, tak i k tvorbě Javiera Maríase.

Tajemná postava bývalého pilota Ricarda Laverdeho fascinuje mladého právníka Antonia Yammaru od jejich prvního setkání v kulečníkovém baru. Když jednoho dne Laverde obdrží v neoznačené obálce videokazetu, oba muži se vydají společně do knihovny, kde si chce Laverde její obsah přehrát. Vzápětí je na ulici zastřelen neznámým vrahem a Yammara, který je sám při incidentu zraněn, začne pátrat po Laverdeho minulosti. Vydává se za jeho dcerou a postupně rozplétá záhadu mužova pozoruhodného života, který jako by ztělesňoval trauma celé generace Kolumbijců zasažené spirálou násilí, do níž zemi uvrhly drogové války.

Útlý román Vzdálená hvězda vznikl rozpracováním posledního příběhu Nacistické literatury v Americe. Vypravěč líčí se směsí hrůzy a fascinace několik epizod ze života básníka, s nímž se seznámil počátkem 70. let na básnické dílně a pak se s ním znovu setkal až po Pinochetově puči – vlastně ne s ním, ale s jeho „vzdušnou poezií“, verši psanými na oblohu tryskami letadla. Pátrání po tom, kdo tento básník-válečný pilot vlastně je, co znamená umění pro život a kolik cizích životů je někdo svému svéráznému umění ochoten obětovat, tvoří páteř vyprávění plného odboček dalších příběhů. Kniha, považovaná literárními kritiky za jedno z nejpodstatnějších Bolañových děl, je bajkou nehodnou následování o podvodném umělci, jenž místo jakékoli etiky dbal pouze na estetiku, a další z variant Bolañova hledání podob moderního zla.

Epický a zároveň intimní román, za nějž autor získal prestižní Cenu Maria Vargase Llosy, je působivým zamyšlením nad vztahy mezi rodiči a dětmi, které poznamenal politický fanatismus, ale také hlubokou politicko-společenskou studií dvacátého století. Kolumbijský režisér Sergio Cabrera přijíždí v říjnu 2016 do Barcelony na přehlídku svých filmů. Prožívá těžké chvíle: právě mu zemřel otec, jeho manželství je v krizi a rodná země odmítla mírové dohody, které mohly ukončit více než padesát let trvající válku. V průběhu několika intenzivních dnů, během nichž se promítají Sergiovy filmy, vzpomíná na události, které poznamenaly život jemu i jeho otci: od španělské občanské války po exil v Americe, od čínské kulturní revoluce po ozbrojená hnutí v Kolumbii šedesátých let. Čtenář se stane svědkem života, jenž je mnohem víc než jen velkým dobrodružstvím: je to obraz půlstoletí dějin, které otřásly celým světem. Nakladatelská anotace.

Guillermo Cabrera Infante (1929–2005) byl až do své smrti v londýnském exilu jeden z nejvtipnějších, nejsvobodomyslnějších, a proto i nejvíce podvratných kubánských spisovatelů. V ohňostroji slovních hříček, přesmyček a palindromů se řítí se třemi truchlivými tygry v kabrioletu po havanském nábřeží, osvětleném blikajícími neony nočních klubů a barů 50. let, vdechuje slaný mořský vzduch a radostně se opájí slastnou závratí noci a svobody. A vyznává se z lásky k životu, k jazyku, ke knihám, k filmům, k hudbě, k inteligenci – a také k Havaně a krásným ženám.

Třináctého října 1972 havarovalo v Andách letadlo. Mrazivé drama tím však teprve začalo. Z cestujících a posádky se po 72 dnech zachránila třetina. Příběh o přežití, naději a duchovním probuzení uprostřed nevypravitelné tragédie z pera jednoho z přeživších. V jeho vyprávění nacházíme postupně vše, co se tehdy odehrálo: příhody na cestě, havárii, první dotek smrti, počáteční ochromení, děsivou jistotu, že přeživší jsou na všechno sami, rozhodnutí jíst lidské maso, lavinu, průzkumné výpravy, záchranu… Kniha Z ticha nepředstavuje jen cestu do minulosti, nýbrž do nitra lidské duše. Jak se prožívá strach? O čem k nám promlouvá ticho? Lze v pekle zakoušet štěstí? Jak se stane, že někdo se potopí, kdežto jiní, třeba i slabší nebo méně chytří, se promění v hrdiny? Jak může být instinkt přežít ovlivněn láskou, přátelstvím, rodinou? Může se konzumace lidského masa stát jakýmsi společným proměňováním? Jak se dá žít se smrtí, s cizími démony, ale zejména s démony vlastními?

Krátké příběhy argentinského autora vyprávějí o snech a osudech svérázných postaviček, jejichž světem je fotbal. První část knihy tvoří krátké příběhy fotbalových osobností, u nás dnes prakticky neznámých. Jsou to určité beletrizované reportáže, které autor psal pro buenosaireský deník Página a které by českému čtenáři mohly připomenout sportovní povídky Oty Pavla. Druhou částí je nedokončený román, v němž zestárlý hráč, trenér a dobrodruh vzpomíná v pařížském starobinci na svůj pestrý osud, který ho zavedl mimo jiné do fašistické Itálie, stalinského kriminálu i perónovské Argentiny. I když je stále řeč především o fotbale, kniha rozhodně není jen o něm. Jedná se o obecně lidské příběhy úspěchů a neúspěchů, ctižádosti, morálky a amorálnosti.

Pětašedesátiletý kreslíř a karikaturista Javier Mallarino je žijící legenda kolumbijské politické satiry, člověk, jehož pero má už léta moc rozhodovat o osudech druhých. Právě ve chvíli, kdy se ocitá na vrcholu kariéry a přebírá vysoké státní vyznamenání, jej však setkání s neznámou mladou ženou náhle konfrontuje s téměř třicet let starou událostí, kterou mezitím vytěsnil z paměti, a zásadně zpochybní jeho reputaci a hodnotu jeho celoživotního díla. Mistrně komponovaný text nového Vásquezova románu, upomínající na vrcholné prózy Iana McEwana či J. M. Coetzeeho, je působivým zamyšlením nad dvojsečnou mocí médií i lidské paměti. Jeho autor, považovaný dnes za nejpozoruhodnějšího představitele současné latinskoamerické prózy, v něm po strhujícím Hluku padajících věcí znovu potvrzuje svůj mimořádný vypravěčský a stylistický talent.

Na průzračných náhorních plošinách i v bujících tropech, na karibském pobřeží, v pustinách i v přelidněných městech, v moderních supermarketech i v zaostalých vesnicích poznamenaných předsudky a dávnými mýty – tam všude se pod povrchem skrývá a kvasí násilí, jež až příliš snadno vybuchuje a ničí vztahy mezi lidmi i lidí ke světu. Dvě desítky výrazných talentů soudobé španělské a hispanoamerické literatury ve svých povídkách ukazují rozličné formy krutosti, podivnosti a rozpadu (nefunkčního státu, rodiny a nejrůznějších vztahů), ale i obdivuhodnou tvůrčí energii a nápaditost. Goticky děsivé, hnilobně hororové, ale i vtipně hravé texty představují řadu tvůrců, jejichž práce dosud česky v knižní podobě nevyšly.

Tvůj Olymp je výš než svět všech smrtelných. Román o rozporuplné postavě argentinských dějin Evě Perónové zachycuje životní osudy protagonistky, jež se jako Popelka vyšvihla z provinční ubohosti na trůn první dámy. V paralelní dějové linii autor sleduje bludnou pouť její nabalzamovanémrtvoly, šířící kolem sebe neštěstí.

Na počátku byla vražda a rukopis jedné kapitoly Tří mušketýrů. Ověření pravosti rukopisu vezme nájemný lovec knih Lucas Corso jako melouch k větší zakázce: má vypátrat, který ze tří zdánlivě identických exemplářů vzácného tisku ze 17. století je pravý – a lze jím vyvolat ďábla. Corso se zprvu lehce přiživuje na závislosti těch, pro koho jsou knihy přímo drogou. Pak se však ocitne v osidlech tajemného plánu a čelí smrti, kterou začne kdosi rozsévat podle scénáře jak vystřiženého z Dumasových románů. Do cesty se Corsovi navíc postaví krásná dívka – anděl, či ďábel? Autor rozehrává umnou partii, v níž splývají hranice mezi literaturou, černou magií, hrou a realitou, a drží čtenáře v napětí až po překvapivý závěr. Dílo jednoho z nejčtenějších španělských spisovatelů zfilmoval Roman Polanski pod názvem Devět bran s Johnym Deppem v hlavní roli.

V česky dosud nevydaném románu z roku 1987 se peruánský autor vrací k zážitku antropologické expedice do amazonského pralesa, který výrazně ovlivnil celou jeho tvorbu. Vzpomínky na léta studií na limské Univerzitě svatého Marka a na práci v televizi se prolínají se strhujícími pasážemi, kde Vargas Llosa mistrovsky napodobil styl indiánského „vypravěče“ kmene Mačigengů, který jako živá míza a tmelící prvek kmene obchází roztroušené mačigengské rodiny a vypráví jim dávné mýty, příběhy i drobné klepy z jejich každodenního života. Právě toto indiánské vyprávění patří k nejkrásnějším stránkám, jaké kdy Vargas Llosa napsal. Kosmogonie, legendy i všední příhody mizejícího amazonského kmene svou originalitou jistě osloví a dojmou i českého čtenáře.

Útlá novela Vlad vyšla těsně před autorovou smrtí a dá se považovat za jakousi bilanci na konci života. Fuentes je v duchu mexických tradic smrtí nadmíru zaujat – smrt se objevuje nejenom v názvu jeho nejslavnějšího díla, ale prostupuje veškerou jeho tvorbu, v níž přízraky minulosti splývají s děsy současnosti, takže někdy jen stěží rozpoznáme, co se odehrává ve vlastním příběhu a co jsou jen sny a představy postav. Ve Vladovi, Fuentesově moderní variaci na upírský mýtus, přesazený z rumunských Karpat do lidnatého hlavního města Mexika, je právě tak jako vlastní děj novely důležitá otázka jak nezemřít – a jakou cenu lze zaplatit za nesmrtelnost.

Volnost, prostor a tvůrčí svoboda osmdesátých let v Madridu dala vzniknout postavě životem protřelé, přesto a (právě proto) soucitné pornohvězdě jménem Patty Diphusa, postavě jako vystřižené z Almodóvarových filmů. Toto literární alter ego a ženský dvojník Pedra Almodóvara natolik intenzivně prožívá každý okamžik života, že vůbec nespí, a zažívá více či méně banální příhody, při nichž utěšuje mužské duše a zároveň uspokojuje sexuální potřeby jejich nositelů. Almodóvar v těchto povídkách vzdává s nostalgií hold svému mládí v Madridu, kdy byl jeho jediným bohem Andy Warhol, jediným smyslem života zábava a jedinou morální zásadou bezstarostnost. Povídky, které publikoval tehdy ještě neznámý režisér v časopise "La Luna", doplňuje ironicky míněný návod, jak se stát úspěšným režisérem. Jeho základní bod zní: "Na svůj první celovečerák si musíte vypůjčit peníze od kámošů."... celý text

Ve třech oddílech (Rodina, Příroda, Ve městě) se malí zvířecí protagonisté dostávají do nejrůznějších situací. Vhodné chování, případně zákaz či podstatu problému jim vysvětlují rodiče na konci jednotlivých episodek formou odpovědi na dětské proč? Je to příjemné (i když někde naivní) čtení pro předškoláky s možností rozvíjení vlastního dialogu, ale větší písmena nabízejí i využití pro začínající čtenáře.