Iveta Černá Pořadí knih

Současnou podobu jihomoravské metropole ve druhé polovině 19. století a první polovině století 20. zcela zásadně ovlivnil nástup a rozvoj textilního průmyslu. Mezi brněnskými německými podnikateli židovského původu vynikali zejména členové rodin Löw-Beer, Stiassni a Tugendhat. Kolektiv autorů se snažil postihnout dochované, ale i nedochované stopy působení těchto rodin. K nepřehlédnutelným stopám patří tři slavné, památkově obnovené a v nedávné době veřejnosti zpřístupněné rodinné domy – vila Löw-Beer, vila Stiassni a vila Tugendhat. Nejsou to nicméně jen tyto krásné domy, které nám textilní magnáty připomínají, ale také mnohé činžovní domy, tovární budovy, dělnické kolonie či některé veřejné stavby. Více jak 80 hesel představuje životní osudy některých textilních magnátů z rodin Löw-Beer, Stiassni a Tugendhat, dále architekty, se kterými spolupracovali a pochopitelně také stavby, které jsou se jmény těchto rodin spjaty. Textová hesla doplňují obrazové a mapové materiály. Vydejte se na cestu po městě s tímto průvodcem v ruce a poznávejte Brno, jehož tvář spoluutvářely tři výjimečné rodiny textilních podnikatelů.

Počátkem 80. let 20. století proběhla první obnova a rekonstrukce vily Tugendhat. Podnět k záchraně tehdy již značně zdevastované stavby dal architekt Josef Němec, ředitel Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Brně (SÚRPMO Brno), a následně pověřil návrhem obnovy tým vedený architektem Kamilem Fuchsem.Vila pak sloužila k reprezentaci a ubytování pro významné hosty města. Projekt SÚRPMO Brno vznikal ve společenskopolitickém ovzduší tehdejšího socialistického Československa a na svou dobu, kdy byla péče o památky moderní architektury celosvětově na samém počátku, byl vysoce profesionální. Zpřístupnění vily veřejnosti se prosadit nepodařilo, povedlo se však to hlavní – záchrana vily Tugendhat pro další generace..

Petra Svobodová a Veronika Lukešová zpracovaly rodokmen rodiny Löw-Beerů do formátu letáku, který je doplněn základními údaji o hospodářských a stavebních aktivitách jednotlivých členů rodu

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Kniha přináší známá fakta o stavbě, ale také nové poznatky dosud nepublikované. Volně navazuje na projekty mapující dílo Ludwiga Miese van der Rohe v USA a Německu. Publikace je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola, GENEZE STAVBY, se zaměřuje na stavební kontext Brna od poloviny 19. století do roku 1930, kdy vznikla vila Tugendhat. Obsahuje texty o rodinách Löw-Beerových a Tugendhatových a okolnostech stavby v letech 1928–1930. Dále se zabývá prostorem a zahradou vily a uzavírá ji příspěvek o soše Torzo od Wilhelma Lehmbrucka, který je předmětem samostatné publikace. Druhá kapitola, DALŠÍ OSUDY DOMU, mapuje válečné a poválečné osudy vily a její stavebníky, včetně prvních pokusů o obnovu v 60. letech 20. století. Uzavírá ji text o obnově a rekonstrukci v letech 1981–1985, který koriguje negativní vnímání tohoto období. Třetí kapitola se věnuje REHABILITACI DOMU v letech 2010–2012, popisuje projekt obnovy a restaurace, restaurátorské průzkumy a mezinárodní poradní sbor expertů pro restaurování. Čtvrtá kapitola, MATERIALITA STAVBY, se zaměřuje na restaurátorské profese s bohatým obrazovým doprovodem. Apendix obsahuje soupis realizačních firem a náklady na obnovu. Publikace je určena odborné veřejnosti, ale zaujme i širší laickou veřejnost díky svému obsahu a obrazové složce.

"The villa of Greta and Fritz Tugendhat was designed by the architect Ludwig Mies van der Rohe over the years 1928-1929. It consists of a unique work of art in terms of its construction, space arrangement, interior furnishings, technical equipment and placement into the natural setting. A steel support structure in the form of columns on a cross-shaped floor plan was used for the first time in a private home in the history of architecture. The interior contains rare materials: Italian travertine, onyx from Morocco, woods from south-east Asia. Lilly Reich, Sergius Ruegenberg and Markéta Roderová-Müllerová cooperated on the designs. The built-in furniture was produced by the Brno company Standard bytová spolecnost of Jan Vanek. The technical aspects were also remarkable, the warm-air heating and cooling, the electric powering of the windows and the electric eye at the entrance. The structure was realized over the years 1929-1930 by the Brno construction company of the brothers Artur and Moric Eisler." -- contracoberta

Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových. V této publikaci naleznete zajímavosti i fakta o vile.