Leoš Janáček Knihy

Sebral František Bartoš, hudebně uspořádal Leoš Janáček. Podle prvního vydání z roku 1901, které vyšlo nákladem České akademie císače Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění nově výtvarně upravil Luboš Drtina.

Edice rodinné korespondence Leoše Janáčka obsahuje 627 dopisů, korespondenčních lístků, pohlednic a telegramů. Nebyly do ní zařazeny pouze německé dopisy, které psal Janáček mladinké Zdeňce Schulzové ze svých studií v Lipsku a ve Vídni v letech 1879 až 1880 (ty byly vydány pod názvem Dopisy Zdence v nakladatelství Supraphon už v roce 1968). Počátek je tedy datován rokem 1893, jiné dřívější dopisy se nedochovaly. Vydání vychází z fondu Janáčkova archívu oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně.

Tematicky řazený soubor fejetonů, črt a článků, hojně doplňovaných notovými záznamy, uvádí téměř v úplnosti Janáčkovy příspěvky do Lidových novin z let 1893-1928. Umělec v nich píše o rodném kraji, lidové hudbě a písni, nápěvcích mluvy, přírodě, dojmech z cest, psychologii tvorby aj.

Dopisy Leoše Janáčka Kamile Stösslové (první úplné vydání Janáčkovy korespondence s jeho dlouholetou múzou)

Komentovaná edice 63 dopisů Leoše Janáčka z let 1886 - 1928, adresovaných představitelům tehdejších ústředních oborových institucí v Čechách a na Moravě, a dvou jeho studií (Myšlenky cestou, 1907, a O tonině v lidové písni, 1926) z dokumentačních fondů Etnologického ústavu AV ČR. Publikace představuje Janáčka především jako prvořadého znalce a aktivního vědce a organizátora na širokém poli vědy i praxe moravské lidové písně a hudby. K vydání připravil Zdeněk Mišurec.