Vlasta Tafelová Pořadí knih (chronologicky)

Námět soudobého ruského románu probíhá ve dvou časových rovinách: sledujeme jednak mladého Angličana Nicholase Fandorina v současném, moderním a pro něho tajuplném Rusku, jednak osudy jeho předka, mušketýra Kornelia von Dorna, který se v 17. století dal naverbovat jako žoldnéř do ruských služeb.

Životopis jedné z nejkontroverznějších postav moderních ruských dějin. Grigorij Jefimovič Rasputin - Bůh či ďábel, vizionář nebo sektář, sexuální démon, člověk, který způsobil svým vlivem na carskou rodinu pád samoděržaví? To jsou jen některé z otázek, na které se snaží odpovědět tato práce, která vznikla na základě autorova pečlivého studia nově přístupných dobových dokumentů, z nichž stěžejní je spis, který zaznamenal výslechy významných Rasputinových příznivců. Přínosná a zajímavá jsou nejen fakta týkající se přímo Rasputinovy osobnosti, ale i společensko-politické a filozoficko-náboženské úvahy o tehdejším Rusku.

V nucené emigraci se Solženicyn rozhodl uskutečnit svůj dávný záměr – prozkoumat ruskou společnost před bolševickým pučem r. 1917. Plodem spisovatelova úsilí je Rudé kolo, rozsáhlý a nedokončený literární útvar, který se snaží skloubit vyprávění literární s filozofickými, náboženskými a politologickými úvahami. Lenin v Curychu je samostatnou částí jedné z obsáhlých kapitol Rudého kola. Solženicyn vykreslil Lenina jako člověka posedlého jedinou myšlenkou, rozpoutat světovou socialistickou revoluci. Lenin uznává jen vlastní názor, rozkolu ve své straně dává přednost před kompromisy i za cenu vlastní izolace. Nezná přátelství, spojuje se s lidmi, jen pokud je může využít pro svou věc. Odvrhne je, pokud nejsou v dané chvíli užiteční. Ale spolčuje se i s podnikateli, pokud z nich může mít prospěch. Do okruhu využívaných přátel patří i jeho milenka Inessa Armandová, u které mu však vadí příliš nezávislý způsob myšlení, dává přednost Naděždě Krupské, která je poddajná a oddaně o něj pečuje. Děj začíná před vypuknutím první světové války a končí známým transportem přes Německo do Ruska v r. 1917.

Stalinův zevrubný životopis založený na nových dokumentech z ruských tajných archivů

Román navazuje na "Děti Arbatu". Děj se odehrává v letech 1935 až 1937 a na jednotlivých osudech zobrazuje, jak složité období Stalinova teroru poznamenává společnost. Tak jako první díl, i druhý díl je doplněn doslovem Miroslava Zahrádky (s. 338 - 341).

Výbor obsahuje přes šedesát Buninových povídek.

Své stěžejní dílo, románovou antiutopii My, napsal Zamjatin v roce 1920. V letech 1924/25 se objevila v překladech do češtiny, angličtiny a francouzštiny. V Rusku byla vydána až v letech přestavby, v roce 1987. Jádrem díla je život v „Jednotném státu“ vzniklém někdy ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v této době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“, lidmi – šroubky. Ženy jsou v pojmenovány samohláskami, např. I – 330, a muži souhláskami, např. hlavní hrdina je D – 503. Život těchto lidí je organizován a přísně střežen Úřadem Strážců. Všichni lidé žijí v prosklených domech, takže nemohou nic skrýt. Vstávají každý den všichni ve stejnou minutu, stejně odchází do práce a stejně jdou i na odpočinek. Na každé sousto při jídle mají předepsaných padesát skousnutí. Na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Vůle kolektivu zde pod totalitním diktátem Dobroditele zcela vytlačuje svobodu lidského myšlení.... celý text

Novela přináší vyprávění o čtyřech starých mužích, které kdysi pojila velmi pevná pouta: tři z nich byli bratři, dva přátelé na život a na smrt. Pouta se zpřetrhala, když jeden z nich z touhy po dobrodružství utekl z domova. A vrátil se až jedné soboty, po 56 letech. Teprve pak si vyjasňují mnohé, co je pálilo ve vzájemných vztazích, a shledávají, že některá pouta nezpřetrhá ani čas.