Námět soudobého ruského románu probíhá ve dvou časových rovinách: sledujeme jednak mladého Angličana Nicholase Fandorina v současném, moderním a pro něho tajuplném Rusku, jednak osudy jeho předka, mušketýra Kornelia von Dorna, který se v 17. století dal naverbovat jako žoldnéř do ruských služeb.
Životopis jedné z nejkontroverznějších postav moderních ruských dějin. Grigorij Jefimovič Rasputin - Bůh či ďábel, vizionář nebo sektář, sexuální démon, člověk, který způsobil svým vlivem na carskou rodinu pád samoděržaví? To jsou jen některé z otázek, na které se snaží odpovědět tato práce, která vznikla na základě autorova pečlivého studia nově přístupných dobových dokumentů, z nichž stěžejní je spis, který zaznamenal výslechy významných Rasputinových příznivců. Přínosná a zajímavá jsou nejen fakta týkající se přímo Rasputinovy osobnosti, ale i společensko-politické a filozoficko-náboženské úvahy o tehdejším Rusku.
V nucené emigraci se Solženicyn rozhodl uskutečnit svůj dávný záměr – prozkoumat ruskou společnost před bolševickým pučem r. 1917. Plodem spisovatelova úsilí je Rudé kolo, rozsáhlý a nedokončený literární útvar, který se snaží skloubit vyprávění literární s filozofickými, náboženskými a politologickými úvahami. Lenin v Curychu je samostatnou částí jedné z obsáhlých kapitol Rudého kola. Solženicyn vykreslil Lenina jako člověka posedlého jedinou myšlenkou, rozpoutat světovou socialistickou revoluci. Lenin uznává jen vlastní názor, rozkolu ve své straně dává přednost před kompromisy i za cenu vlastní izolace. Nezná přátelství, spojuje se s lidmi, jen pokud je může využít pro svou věc. Odvrhne je, pokud nejsou v dané chvíli užiteční. Ale spolčuje se i s podnikateli, pokud z nich může mít prospěch. Do okruhu využívaných přátel patří i jeho milenka Inessa Armandová, u které mu však vadí příliš nezávislý způsob myšlení, dává přednost Naděždě Krupské, která je poddajná a oddaně o něj pečuje. Děj začíná před vypuknutím první světové války a končí známým transportem přes Německo do Ruska v r. 1917.
Stalinův zevrubný životopis založený na nových dokumentech z ruských tajných archivů
Román navazuje na "Děti Arbatu". Děj se odehrává v letech 1935 až 1937 a na jednotlivých osudech zobrazuje, jak složité období Stalinova teroru poznamenává společnost. Tak jako první díl, i druhý díl je doplněn doslovem Miroslava Zahrádky (s. 338 - 341).
Výbor obsahuje přes šedesát Buninových povídek.
Slavnou románovou antiutopii My napsal Zamjatin v roce 1920, představuje však vizi daleké budoucnosti: život v „Jednotném státu“ vzniklém ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v té době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“. Ženy jsou pojmenovány samohláskami a muži souhláskami, k nimž je připojeno číslo jednotlivce. Jejich život je stoprocentně organizován, například na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Nové vydání tohoto vizionářského díla vychází v překladu Jakuba Šedivého.
Novela přináší vyprávění o čtyřech starých mužích, které kdysi pojila velmi pevná pouta: tři z nich byli bratři, dva přátelé na život a na smrt. Pouta se zpřetrhala, když jeden z nich z touhy po dobrodružství utekl z domova. A vrátil se až jedné soboty, po 56 letech. Teprve pak si vyjasňují mnohé, co je pálilo ve vzájemných vztazích, a shledávají, že některá pouta nezpřetrhá ani čas.
