Vlasta Tafelová Knihy

Výbor obsahuje přes šedesát Buninových povídek.

Stalinův zevrubný životopis založený na nových dokumentech z ruských tajných archivů

Jeden z nejpozoruhodnějších válečných románů, který představuje v autorově tvorbě dílo nejvýznamnější a který ovlivnil další generaci sovětských spisovatelů svým nepatetickým pojetím války. Román doplňuje v tomto vydání několik kapitol (Ta zatracená sedmička) z "nenapsaného" třetího dílu V stalingradských zákopech a cestopisná črta Na Mamajově mohyle, v níž se Někrasov vrací na dějiště své prvotiny a setkává se s jejími hrdiny.

Tim Tolar je výjimečný malý chlapec, který se umí smát nenapodobitelným zvonivým smíchem. Jednoho dne však svůj smích prodá tajemnému cizinci za schopnost vyhrát každou sázku. Když si uvědomí, o co přišel, vydává se do světa tajemného cizince najít. Na svém putování zažije mnohá dobrodružství. Podaří se mu nakonec získat svůj smích zpátky?

Námět soudobého ruského románu probíhá ve dvou časových rovinách: sledujeme jednak mladého Angličana Nicholase Fandorina v současném, moderním a pro něho tajuplném Rusku, jednak osudy jeho předka, mušketýra Kornelia von Dorna, který se v 17. století dal naverbovat jako žoldnéř do ruských služeb.

Román navazuje na "Děti Arbatu". Děj se odehrává v letech 1935 až 1937 a na jednotlivých osudech zobrazuje, jak složité období Stalinova teroru poznamenává společnost. Tak jako první díl, i druhý díl je doplněn doslovem Miroslava Zahrádky (s. 338 - 341).

V nucené emigraci se Solženicyn rozhodl uskutečnit svůj dávný záměr – prozkoumat ruskou společnost před bolševickým pučem r. 1917. Plodem spisovatelova úsilí je Rudé kolo, rozsáhlý a nedokončený literární útvar, který se snaží skloubit vyprávění literární s filozofickými, náboženskými a politologickými úvahami. Lenin v Curychu je samostatnou částí jedné z obsáhlých kapitol Rudého kola. Solženicyn vykreslil Lenina jako člověka posedlého jedinou myšlenkou, rozpoutat světovou socialistickou revoluci. Lenin uznává jen vlastní názor, rozkolu ve své straně dává přednost před kompromisy i za cenu vlastní izolace. Nezná přátelství, spojuje se s lidmi, jen pokud je může využít pro svou věc. Odvrhne je, pokud nejsou v dané chvíli užiteční. Ale spolčuje se i s podnikateli, pokud z nich může mít prospěch. Do okruhu využívaných přátel patří i jeho milenka Inessa Armandová, u které mu však vadí příliš nezávislý způsob myšlení, dává přednost Naděždě Krupské, která je poddajná a oddaně o něj pečuje. Děj začíná před vypuknutím první světové války a končí známým transportem přes Německo do Ruska v r. 1917.

Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)

Slavnou románovou antiutopii My napsal Zamjatin v roce 1920, představuje však vizi daleké budoucnosti: život v „Jednotném státu“ vzniklém ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v té době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“. Ženy jsou pojmenovány samohláskami a muži souhláskami, k nimž je připojeno číslo jednotlivce. Jejich život je stoprocentně organizován, například na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Nové vydání tohoto vizionářského díla vychází v překladu Jakuba Šedivého.

Životopis jedné z nejkontroverznějších postav moderních ruských dějin. Grigorij Jefimovič Rasputin - Bůh či ďábel, vizionář nebo sektář, sexuální démon, člověk, který způsobil svým vlivem na carskou rodinu pád samoděržaví? To jsou jen některé z otázek, na které se snaží odpovědět tato práce, která vznikla na základě autorova pečlivého studia nově přístupných dobových dokumentů, z nichž stěžejní je spis, který zaznamenal výslechy významných Rasputinových příznivců. Přínosná a zajímavá jsou nejen fakta týkající se přímo Rasputinovy osobnosti, ale i společensko-politické a filozoficko-náboženské úvahy o tehdejším Rusku.