Pavel Brom Pořadí knih (chronologicky)

Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku.

Tři roky před napsáním prvních stránek satiricko-fantaskního románu Mistr a Markétka dokončil Bulgakov Bílou gardu, román generační, v němž zobrazuje drásavé události občanské války ve svém rodném Kyjevě, hlad a chaos, zoufalství zrazené mladé inteligence, ovlivněné vlasteneckými ideály v té podobě, jakou jim vtiskla ideologie bělogvardějských důstojnických škol. Spojení Bílé gardy a Divadelního románu má své skryté souvislosti. V Divadelním románu je rovněž mnoho autobiografických prvků, neboť jako scenárista MCHATu detailně poznal Bulgakov vnější tvář i vnitřní mechanismus divadelních praktik konce dvacátých a začátku třicátých let. Svému nevycválanému satirickému talentu dává teď ale už zelenou, aby co nejprůkazněji zesměšnil - podobně jako v Mistru a Markétce - nepochopení uměleckého díla. Próza byla otištěna pětatřicet let po svém vzniku. Dodnes však Divadelnímu románu nic neubralo na jeho posmutnělém lyrismu a zároveň pobavené kousavosti i nadčasovém postřehu. Z ruštiny přeložila Alena Morávková. Doslov napsal Milan Hrala.

Není to kniha o mlynářích, ani o pekařích, ba ani o zlodějích. Její hlavní hrdinové nejsou ani vymyšlené postavy z pohádek, ač leckteří z nich oplývali a oplývají i dnes bohatstvím přímo pohádkovým. Trefně se o nich vyjádřil Balzac : " Za velkými majetky se skrývají velké zločiny".V napínavě vylíčených příbězích, postavených na historicky ověřených faktech, zaznívají mnohá zvučná jména : Valdštejn, Rockefeller, Krupp.... A i když se dialogy našich hrdinů odehrály ve skutečnosti asi trochu jinak, co na tom záleží ? Autor obnažuje nejen lidský profil, ale i pochybné metody a cíle jejich snažení. Jak se mu to podařilo, posuďte sami.

Beletrizovaná reportáž zachycuje v širokém záběru dějů a lidských osudů srpnovou noc r. 1974, kdy hořel pražský veletržní palác. Je věnována lidem účinkujícím v dramatu požáru – požárníkům i civilistům, kterým se podařilo z hořící budovy vyvést přes 450 návštěvníků kinaa zachránit jednotlivce, kteří uvízli v patrech.

Jeden z nejpozoruhodnějších literárních dokumentů z druhé světové války napsala dvaadvacetiletá komunistka v cele smrti ženské věznice ve Vratislavi před popravou v r. 1943. Není jen obrazem posledních dnů jejího života, ale i výrazem hloubky myšlení, cítění a přesvědčení. Bilancuje vněm svůj život, zamýšlí se nad vztahem k rodičům, přátelům a kamarádům, rekapituluje i historii své jediné lásky, s níž se ještě před válkou rozešla.

Kniha vzpomínek, osobních zážitků a příběhů generála A. Ressela

Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction... celý text