Stefan Andres byl široce čteným německým autorem v období po druhé světové válce. Jeho díla zkoumají hluboké lidské otázky a morální dilemata. Andresův styl je známý svou naléhavostí a poetickým jazykem. Byl významným hlasem německé literatury své doby.
Prózy z let 1936 až 1962 (El Greco maluje Velkého inkvizitora, O svatém velebníčkovi Domenikovi, Hrob závisti, Tvář, Škůdník) představují průřez literární tvorbou německého spisovatele, žijícího po válce v NSR a Itálii. Autor v nich zpodobuje člověka, jenž se jako individium střetávás okolním světem i se sebou samým, se svými pochybnostmi, pocitem viny a očekávání odplaty.
Západoněmecký spisovatel vypráví v románě o německém vědci, který se už v třicátých letech uchýlil s rodinou na italský venkov, aby nemusel sloužit nacismu, a v době druhé světové války se snaží uniknout nacistické mašinérii tím,že neuposlechne povolávacího rozkazu a skrývá se. Nervové vypětí, nemožnost vysvětlit vše nechápajícím dětem, nemoc dítěte bez lékařského ošetření, to jsou některé situace dramatického příběhu.