Hana Andronikova Knihy

Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text

Vzpomínky, co neuletí představují první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz. Už v těchto textech Andronikova předznamenala témata, jimiž se zabývala v posledním románu Nebe nemá dno: zhoubná nemoc, těžký úraz a problematický návrat do běžného života, odchod blízkého člověka, překonávání složitých životních okamžiků. Ač mnohé texty nekončí happy endem, vůle žít působí jako magnet, k němuž hrdinové směřují…

Soubor osmi povídek ze současnosti a nedávné minulosti, o hledání slov a cest, příběhy dějové i náladové; odhalují svébytné světy z pohledu vypravěčů mužských i ženských, mladých i stárnoucích. Povídky se vzájemně prolínají a doplňují, společně pak skládají obraz doby, rozmanitých lidských osudů a vztahů.

Autorka rozdělila svůj román do pěti oddílů a zakomponovala do něho i množství autobiografických prvků, z nichž patrně nejzřetelnějšími jsou smrt jednoho z rodičů a zápas s nebezpečnou chorobou, který musela absolvovat. Ústřední postavou románu je Ama, emancipovaná žena, která bolestně prožívá ztrátu svého otce. Později je však sama konfrontována se skutečností, že trpí rakovinným onemocněním. Toto poznání je pro Amu výzvou, aby se pokusila o změnu vědomí a odmítla tak fakta, která ohrožují její existenci: Odjíždí proto "léčit duši do deštného pralesa", aby zde o samotě, šamanských obřadech či meditacích shromáždila co nejvíce ozdravující energie. Začne tu také podléhat moci exotických bylin a věří, že tyto rostliny se projeví jako lidé: "Když je miluješ, tak se ti odmění." Alternativní léčebné metody hledá Ama i v nevadské poušti, aby se pak v pokoře vrátila domů a podstoupila nepříjemnou a vyčerpávající chemoterapii. Příběh je napsán jako Amin vnitřní monolog, jenž je často záměrně přerušován jejími deníkovými záznamy, emailovou korespondencí i nejrůznějšími snovými představami.

Desátý soubor edice Česká povídka přináší prózy, věnované prožitkům českého člověka za hranicemi republiky v podobě zajímavých příběhů emigrantů nebo turistů, kteří si výletem do ciziny plní své dávné sny. Devět současných českých autorů (Hana Andronikova, Jaroslav Rudiš, Jiří Kratochvil, Iva Pekárková, Edgar Dutka, Iva Hinková, Josef Moník, Markéta Hejkalová a Sylvie Richterová) staví své hrdiny do nezvyklých kulis Kanady, USA, Austrálie a západní Evropy a konfrontuje jejich představy s mnohdy nepředvídanou realitou. Stylově se prózy pohybují ve škále od jemného humoru přes cestovní dojmy, milostnou či téměř kriminální zápletku až k lehce nostalgické reflexi.... celý text

The narrative centers on Ama, a young woman grappling with her father's death and her own cancer diagnosis. Defying family expectations, she opts for alternative treatments, embarking on a global quest for healing. Her journey takes her to Peru for shamanic wisdom, to spiritual communities in Nevada, and to sacred sites in Israel. The author, Hana Andronikova, draws from her own experiences with breast cancer, employing vivid metaphors and emotional language through journal entries and narrative fragments to explore themes of life, death, and human resilience.