Hana Andronikova (9. září 1967 Gottwaldov – 20. prosince 2011 Praha) byla česká spisovatelka.
Vzpomínky, co neuletí představují první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz. Už v těchto textech Andronikova předznamenala témata, jimiž se zabývala v posledním románu Nebe nemá dno: zhoubná nemoc, těžký úraz a problematický návrat do běžného života, odchod blízkého člověka, překonávání složitých životních okamžiků. Ač mnohé texty nekončí happy endem, vůle žít působí jako magnet, k němuž hrdinové směřují…
Autorka rozdělila svůj román do pěti oddílů a zakomponovala do něho i množství autobiografických prvků, z nichž patrně nejzřetelnějšími jsou smrt jednoho z rodičů a zápas s nebezpečnou chorobou, který musela absolvovat. Ústřední postavou románu je Ama, emancipovaná žena, která bolestně prožívá ztrátu svého otce. Později je však sama konfrontována se skutečností, že trpí rakovinným onemocněním. Toto poznání je pro Amu výzvou, aby se pokusila o změnu vědomí a odmítla tak fakta, která ohrožují její existenci: Odjíždí proto "léčit duši do deštného pralesa", aby zde o samotě, šamanských obřadech či meditacích shromáždila co nejvíce ozdravující energie. Začne tu také podléhat moci exotických bylin a věří, že tyto rostliny se projeví jako lidé: "Když je miluješ, tak se ti odmění." Alternativní léčebné metody hledá Ama i v nevadské poušti, aby se pak v pokoře vrátila domů a podstoupila nepříjemnou a vyčerpávající chemoterapii. Příběh je napsán jako Amin vnitřní monolog, jenž je často záměrně přerušován jejími deníkovými záznamy, emailovou korespondencí i nejrůznějšími snovými představami.
Desátý soubor edice Česká povídka přináší prózy, věnované prožitkům českého člověka za hranicemi republiky v podobě zajímavých příběhů emigrantů nebo turistů, kteří si výletem do ciziny plní své dávné sny. Devět současných českých autorů (Hana Andronikova, Jaroslav Rudiš, Jiří Kratochvil, Iva Pekárková, Edgar Dutka, Iva Hinková, Josef Moník, Markéta Hejkalová a Sylvie Richterová) staví své hrdiny do nezvyklých kulis Kanady, USA, Austrálie a západní Evropy a konfrontuje jejich představy s mnohdy nepředvídanou realitou. Stylově se prózy pohybují ve škále od jemného humoru přes cestovní dojmy, milostnou či téměř kriminální zápletku až k lehce nostalgické reflexi.... celý text
Soubor osmi povídek ze současnosti a nedávné minulosti, o hledání slov a cest, příběhy dějové i náladové; odhalují svébytné světy z pohledu vypravěčů mužských i ženských, mladých i stárnoucích. Povídky se vzájemně prolínají a doplňují, společně pak skládají obraz doby, rozmanitých lidských osudů a vztahů.
Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se kdysi prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl. Autorka zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.