Igor Indruch

Vydal romány Děti mrtvol (Votobia 1995) o osudech svých vrstevníků v období kolem sametové revoluce a Mozkodlab: Fifíkovská variace (vlastním nákladem Krupun Trog, Lanškroun 1999), postmoderní parafráze knihy Výchova dívek v Čechách Michala Viewegha. V roce 2020 založil nakladatelství Igor Indruch, v němž působí jako vydavatel a editor. V témže roce jako první svazek edice Everlife vydal společně s nakladatelstvím A VIRTÙ RESEARCH & TECHNOLOGIES knihu Michala Egera Egiho milý deníček. Igor Indruch vystupuje jako lektor vlastních workshopů, v nichž spojuje informace o aktuálních událostech na literární scéně s analýzami literárních děl a editorskými službami pro účastníky, což jsou zpravidla autoři a zájemci o literaturu. Je autorem glos a fejetonů, v nichž se z pozice insidera zabývá českým literárním provozem. Publikuje také osobní vzpomínky ("memoárky") na dětství ve Valašském Meziříčí, které určilo jeho další životní a umělecké směřování. Žije ve Valašském Meziříčí, má tři děti, pracuje jako technický překladatel na volné noze.