V roce 1987 vychází nejslavnější kniha Na hrudi obra obláček zlatý. Je v ní popisován osud dvou chlapců, kteří se jako chovanci dětského domova ocitnou v roce 1944 na Kavkaze, odkud těsně před tím Stalin deportoval původní čečenské obyvatelstvo do stepí Kazachstánu. Příběh je částečně autobiografický. Kniha byla paradoxně oceněna i Státní cenou SSSR, přestože tvrdě kritizovala sovětskou politiku.
Tiesnivá atmosféra špeciálneho detského domova, kde žijú deti “nepriateľov ľudu” - je svet Pristavkinovho románu Kukúčatá. V ich osudoch sa najmarkantnejšie prejavuje neľudskosť a praktiky systému, ktorý sa vyhlasoval za najhumánnejší. Deťom z takýchto ústavov vtĺkali do hlavy, že nikdy nemali rodičov, a preto museli vyrastať bez akejkoľvek lásky a starostlivosti. Ďalší osud týchto bezprízorných detí bol vopred určený. Jediným ochrancom a priateľom im bol “drahý súdruh Stalin”, ku ktorému sa utiekali, písali mu listy, zberali sa ho navštíviť. Príbeh malých Kukúčat vyrozprávaný jedným z nich nie je lacno dojímavý a sentimentálny. Napriek tragike vyskytujú sa v ňom aj komické scénky.