Hans Wiedemann Knihy

Důkladná práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k největším přesunům obyvatelstva v českých zemích. Celkem se vyhnání a znovuosídlování týkalo pěti milionů lidí. První české přistěhovalce začaly přicházet do pohraničí brzy po válce, což vedlo k napětí a tlaku na vypuzení Němců. Od konce léta 1945 se osídlování organizovalo státem prostřednictvím ministerstev a institucí, včetně Osídlovacího úřadu. Zhruba 1,3 milionu Čechů z vnitrozemí a 200 tisíc Čechů a Slováků z jiných evropských zemí přišlo do pohraničních oblastí, avšak osídlování probíhalo obtížně a nové obyvatele přitahovaly spíše snadněji obdělávatelné oblasti. Počet obyvatelstva se snížil o třetinu, což vedlo k dramatickým změnám a nedostatku pracovních sil. Autor upozorňuje na negativní jevy, jako byly ozbrojené bandy a partyzáni, a analyzuje motivy migrantů, jejich vztahy a konflikty s původními obyvateli. Zkoumá také obtížné vytváření společné identity a vliv nacionální propagandy. Vysvětluje, proč KSČ vyhrála v pohraničních okresech s větší převahou a jak osídlování přispělo k uchvácení moci komunisty a kolektivizaci zemědělství. Wiedemannova práce přináší množství podrobných informací a syntetický pohled na důsledky znovuosídlování, které jsou patrné dodnes.

Jako dítě vzhlížel s obdivem Peter Thomas Heydrich ke svému strýci Reinhardovi, vysokému důstojníkovi SS a šermíři, šéfovi bezpečnostní policie a houslistovi. O pár let později pochopil, že strýc je „velké zvíře“, vždyť mu díky společnému jménu nadržovali i učitelé ve škole. Reinhard Heydrich se stal zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě, mocným mužem – a synovec se začal považovat za jeho „korunního prince“. Ten pocit zesílil, když strýc zemřel na následky atentátu a o rok později i jeho nejstarší syn. Když ještě na jaře 1945 přijel Peter Thomas jako čtrnáctiletý mladík do Prahy, byla mu mezi okupanty vzdávána čest a úcta. Jenže po válce přišlo vystřízlivění. Záhy poznal a pochopil obludnost myšlení a činů nacismu i svého strýce. Trauma z Heydrichova vůdčího a organizačního podílu na plánu „konečného řešení židovské otázky“, tedy vyvraždění židovského národa, provázelo Petera Thomase celý život. S pocitem viny, břemenem jména a děsivého dědictví strýcových zločinů se vyrovnával nejen u psychoterapeutů, ale hlavně v sobě, ve své práci.

Nadace byla založena v červenci r. 1942, ale její instituty (osm, od r. 1944 devět) začaly pracovat až v květnu následujícího roku. Materiální základnu pro vybudování jednotlivých institutů tvořily české ústavy, které byly rozpuštěny a včleněny do nadace. V popředí práce stojí především otázka, jak a do jaké míry nadace uskutečňovala vědecké práce v duchu německé okupační politiky a zda výsledky těchto prací sloužily vzdálenému cíli - germanizaci českého obyvatelstva.

This book introduces a social policy theory of everyday borrowing to examine how the rise of credit as a private alternative to the welfare state creates a new kind of social and economic citizenship. It is for scholars across the social sciences who study financialization, comparative political economy, and inequality.

Das Buch bietet umfassende Anleitungen zur optimalen Behandlung von geriatrisch urologischen Patienten. Es beleuchtet spezifische Herausforderungen und Bedürfnisse dieser Patientengruppe und stellt evidenzbasierte Strategien vor, um die Versorgung zu verbessern. Besondere Aufmerksamkeit wird auf interdisziplinäre Ansätze gelegt, die eine koordinierte Betreuung ermöglichen. Zudem werden praxisnahe Tipps und Fallbeispiele präsentiert, um Fachkräften in der Urologie und Geriatrie wertvolle Hilfestellungen zu bieten.

Nur wer jung stirbt, muss nicht altern. Das Älterwerden bedeutet für jeden Menschen eine Herausforderung, eine bisweilen schmerzliche Aufgabe, die durch große innere und äußere Veränderungen geprägt sein kann. Hans-Georg Wiedemann beschreibt diesen Prozess bewusst als Mann in Auseinandersetzung mit überlieferten Männerbildern. Er tut dies in Gestalt eines Monologs mit Gott. Seine sehr persönlichen Worte sprechen vermutlich vielen anderen Männern aus dem Herzen, auch solchen, die es vor anderen nicht zugeben würden.Diese Streitschrift will bei aller Kritik und ungeschönten Wahrhaftigkeit Männern (und vielleicht auch Frauen) Mut machen, ihr Altern anzunehmen als eine Lebensphase, die ihren, wenngleich manchmal auch verborgenen Sinn hat! Sie wird auf jeden Fall begleitet von demjenigen, den der Verfasser den Barmherzigen nennt.

Hans-Werner Wiedemanns Gedichte lassen sich nicht immer auf den ersten Blick erschließen. Aber einmal darauf eingelassen, wird man bald gefangen genommen von der emotionalen, bildreichen Sprache, die lustvoll mit Erwartungshaltungen spielt und diese bricht. Da wechseln sich eher klassisch anmutende Gedichte mit Lautmalereien, konkreter Poesie und fantastischen Geschichten ab und die Reminiszenzen an z. B. Villon oder Trakl kommen nicht von ungefähr. Und so weichen auch oft melancholische, wehmütige Töne humorvollen Einschüben, die genussvoll mit Sprache umgehen, dabei immer berührend bleiben und genügend Raum für eigene Interpretationen lassen, so dass ein sehr individueller, poetischer Dialog mit den Texten entstehen kann.