Otmar Vaňorný Knihy

Odysseia navazuje na předchozí Homérův epos Ilias. Ithacký král Odysseus se zde vrací z trojské války domů, po cestě však rozhněvá boha Poseidona, který mu pak strojí nejrůznější překážky a útrapy, takže plavba zpět se protáhne na mnoho let. Odysseus všechny nástrahy překoná a po dlouhé době konečně spatří kouř z Ithaky, kde na něj čeká věrná Penelopa. Vše končí v Odysseově paláci – tam dojde k dramatickému rozuzlení. Hrdiny jsou tu lidé jednoznačně dobří nebo zlí: první jsou předurčeni k vítězství, druhým není pomoci. Do hlavního proudu děje jsou mistrně vpleteny pohádkové příběhy z cizokrajných zemí za devatero moři a devatero ostrovy… Mimořádně poutavý příběh je vyprávěn s velkým citem pro krásu výrazu a pro dramatický účinek – právě proto s námi Homérovo vyprávění žije už téměř tři tisíce let. Kdybychom tak uvízli na pustém ostrově a mohli si v osamocení krátit čas touto knihou, bylo by ztroskotání snad i příjemné! Homérovo líčení si v překladu Vladimíra Šrámka zachovává svěžest i po téměř třech tisíciletích. Rušný děj ve volném, rychle plynoucím rytmizovaném verši, nechávajícím vyniknout proudu hlavního děje, to je Odysseia vyprávěná modernímu člověku.

Epos o trojské válce, zobrazující ve 24 zpěvech dobrodružství, válečné i milostné příběhy Agamemmona, Achillea, Odyssea, Parida, Heleny, Hektora aj. i svět olympských bohů, vychází v novém, moderním překladu. Na obálce barevná reprodukce řeckého talíře zdobeného malířem Epiktétem.Obsah: Příčinou války byl únos krásné Heleny, manželky spartského krále Meneláa, synem trojského krále Priama, kralevicem Paridem. Meneláos se svým bratrem Agamemnonem zorganizoval odvetné tažení řeckých kmenů proti Tróji. Epos líčí události posledního, desátého roku války, které vyjadřují hněv Achilleův. Řek Achilleus, jemuž je předurčena velká sláva a blízká smrt, se odmítá zúčastnit dalších bojů, neboť Agamemnon mu odňal ukořistěnou otrokyni Bríseovnu. Uražený Achilles půjčí svou zbroj příteli Patroklovi, ten je však zabit trojským hrdinou Hektorem. V souboji Meneláa s únoscem Paridem Paris sice umírá, nakonec je však zachráněn bohyní Afroditou. Vyvrcholením eposu je vylíčení souboje Achillea, mstícího smrt přítele Patrokla, s Hektorem, který končí Achilleovým vítězstvím a potupou zabitého Hektora, vláčeného kolem trojských hradeb a nakonec vydaného králi Priamovi. 01-083-80

Tato kniha je převyprávěním Ilias od Homéra. Nejdříve je v ní stručně popsána doba před válkou a její začátky, zbytek knihy se podrobně zabývá rokem desátým.

Nový překlad životního díla Publia Vergilia Marona (70– 19. př. n. l.), hrdinského eposu, který tvoří jeden z vrcholů římské literatury. Slavný básník v postavě bájného Aenea ztělesnil římský ideál osobní dokonalosti a epos líčící jeho dramatické osudy představuje základní mýtus o vzniku římského národa a říše – v proslulé podsvětní scéně je prorokována římská budoucnost a velikost až do panování císaře Augusta. Příběh navazuje na děj Homérovy Iliady: po dobytí Tróje vynesl Aeneas z hořícího města na zádech svého otce Anchísa a zachránil i svého syna Askania. Jeho posláním je založit jinde novou Tróju. Po dramatickém putování Středozemím, jehož nejznámější epizodou je tragicky ukončený milostný vztah s kartáginskou královnou Didonou, dorazí do Itálie, podstoupí těžký boj s vládcem kmene Rutulů Turnem a sňatkem s Lavinií, dcerou krále Latinů, získá vládu nad Latiem, územím, na němž později vznikne Řím. Aeneis byla bohatým zdrojem inspirace pro nespočet výtvarných, hudebních i literárních děl od antiky až téměř do současnosti. Přeložil Rudolf Mertlík na základě překladu Otmara Vaňorného; doslov napsal Martin C. Putna.

Zpěvy rolnické jsou naučná báseň o čtyřech knihách, jež pojednávají o polních pracích při pěstování obilí, o ošetřování ovocných stromů a vinné révy, o chovu dobytka a o včelách. Do věcného výkladu jsou vplétány krásné epizody, jako chvála Itálie, chvála vesnického života,popis koňských závodů, zápasu býku, nebo dobytčího moru. Do poslední knihy je vloženo vyprávění o zahradě koryckého starce. Zpěvy pastýřské jsou sbírka deseti nevelkých básní idylického rázu, zvaných eklogy. Polovina z nich líčí skutečný život pastevců, v zbývajících pěti básních vystupují v rouše pastýřském Vergiliovi současníci - politikové nebo literáti.

Druhý epos, který je připisován Homérovi. Jde o rozsáhlou epickou báseň psanou v daktylském hexametru, která navazuje na události vylíčené v eposu Ilias