Jiří Wolker Pořadí knih

Jiří Wolker (1900-1924) se již v době studií na prostějovském gymnáziu projevil jako všestranně nadaný umělec, jeho hudební a výtvarná tvorba však brzy ustoupily poezii. Po své smrti, v pouhých čtyřiadvaceti letech, za sebou Wolker zanechal svébytný básnický odkaz, jehož tón během několika málo let přechází od dětské naivity přes křesťanský humanismus k poetice proletářské. Sbírka Host do domu z roku 1921 je autorovým knižním debutem. Ve třech částech - Chlapec, Ukřižované srdce a Host do domu - mladý básník po příchodu do Prahy objevuje velkoměsto, krásu všedního života, ale také bídu, tíživý pocit samoty a stesk po domově. S chlapecky prostou radostí zkoumá svět, do něhož vstupuje, rozmlouvá s věcmi, které ho obklopují, věří v dobrotu lidského srdce i zázraky: mezi lidmi spatřuje anděly a v postavě žebráka samotného Boha. Sbírku uzavírá rozsáhlá skladba Zlatý kopeček, v níž se Wolker zjevně inspiruje Apollinairovým Pásmem a vyznává lásku končinám, do kterých jezdíval na prázdniny k babičce. V prvním a posledním oddíle tohoto vydání původní sbírku doplňují verše, které vznikaly v době před Hostem do domu a souběžně s ním.

Nevelký výbor z korespondence Jiřího Wolkera s rodiči je doplněný úryvky z jeho básní. Přináší nezvyklý úhel pohledu na Wolkera jako na nesmírně nadaného chlapce ze zámožné rodiny, hudebníka, skauta, turistu, milovníka přírody, oddaného syna, věrného přítele, udatného bojovníka se smrtelnou nemocí - ale hlavně skvělého básníka. Knížka vychází ke 120. výročí Wolkerova narození.

To, že kominík nosí štěstí, vědí všichni lidé a hlavně ti, kteří mají na šatech knoflíky. Věděl to i chudý sirotek Jeník. U svého roztrhaného kabátku ale žádný knoflík neměl, a tak se mu štěstí vyhýbalo. Jednoho dne se mu poštěstilo jeden knoflík získat, pravda, trošku nepoctivě. Přál si zámek na skleněné hoře a pomeranč. Ani jedno z toho sice nezískal, ale štěstí mu ten nalezený knoflík nakonec přece jen přinesl…

I rané texty, za které autor ještě nenese plnou literární odpovědnost, mohou být strhující. Výbor mladistvých próz Jiřího Wolkra je uveden dvěma takřka neznámými pohádkami (jde ale spíše o texty pro dospělého čtenáře). Zvláště titulní pohádka upoutá svou pochmurnou, podmanivou atmosférou. Dále jsou zahrnuty básně v próze, z nichž některé se čas od času objevují ve výborech z básníkova díla, zde jsou však uvedeny v plném rozsahu. Na závěr je zařazeno několik povídek s různými náladami i náměty, ať už jsou to nemocní hudebníci hrající pod rouškou noci, zuřivá rozkoš s neznámou na lesním palouku vedoucí na pokraj šílenství, nebo děti měnící se v odvodní komisi. Atmosféru doplňují linoryty mladé japonské ilustrátorky Nanako Ishida.

Cílem tohoto knižního výboru je představit Jiřího Wolkera především jako básníka, a to zejména jeho bohatou tvorbu mimo Hosta do domu a Těžkou hodinu. Stranou jsou ponechány dramatické texty, tak většina prozaického díla; výjimkou jsou méně známé deníkové záznamy z roku 1916 a Zápisky z nemoci (1923).

Výbor milostné poezie jednoho z našich nejoblíbenějších básníků připomíná nejen básně víceméně známé, ale objevuje v několika případech i dávno zapomenuté, přičemž stejně půvabné. Básně jsou vhodně doplněny citáty z Wolkerových dopisů a fotografiemi aktů brněnského fotografa Jiřího L. Horáka.

Výbor z málo známé korespondence přátelům i láskám, z povídek a útržku básní stále oblíbeného básníka je sestaven na základe scénáře pořadu, který před 20 lety uváděly Reduta a Viola.

Pobyt mladého Jiřího Wolkra (1900 – 1924) v Tatranskej Polianke bol všeobecne známy, a predsa nie dostatočne. Málokto detailne poznal celú hĺbku jeho utrpenia od júna do decembra 1923. Jeho tatranská korešpondencia je ľudsky precíteným, úprimným, dojímavým svedectvom postupného vyrovnávania sa s nevyhnutným. Súčasťou vydania sú aj spomienky matky a spolupacientov z liečebného ústavu.

Sbírka milostné poezie, vydaná v edici Báseň pro tebe.

Deníky Jiřího Wolkera ze skautských táborů s A. B. Svojsíkem, kterých se jako mladík v letech 1916-17 básník účastnil. Druhý svazek edice Skautské deníky.