Josef Škvorecký Pořadí knih (chronologicky)

Dosud nezveřejněný, rukou psaný text z roku 1952 vychází jako faksimile. Josef Škvorecký jej stylizoval jako domácí úkol z jazyka českého sepsaný žákem III. třídy Obecné chlapecké školy v Náchodě Josefem Krátkým. Odehrává se v roce 1933. Doslova kratochvilná humoreska líčí české maloměsto a jeho společnost, přesněji její vyšší vrstvu, neboť Josefův otec „jest dirigentem banky pro obchod a průmysl“. Malý Josef s upřímnou dětskou přímočarostí popisuje narozeninový večírek své sestry, který sleduje klíčovou dírkou, zmiňuje nejen domácí události, ale také ochotnická představení, Majáles, Vánoce u Krátkých i půlnoční mši provázenou incidentem způsobeným žákem Voženilem. Rukopis dotvářejí Škvoreckého rozmarné kresbičky včetně miniatury, na níž za klavírem zpodobnil sebe sama. Vydáno ke stému výročí narození Josefa Škvoreckého s úvodem Josefa Kroutvora a doslovem Michala Přibáně.

Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství SixtyEight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.

Josef Škvorecký przez całe życie pisał właściwie jedną powieść – kronikę swego nieszczęsnego pokolenia, miażdżonego przez różne totalitaryzmy, prawe i lewe. I o tym, że jazz i literatura były jedynym azylem, pozwalającym choć przez chwilę poczuć złudzenie swobody. Takie też są Zwyczajne żywoty – cztery utwory z różnych okresów, tematycznie odwołujące się do jazzu i bezpośrednio czy pośrednio nawiązujące do „kosteleckiego cyklu” książek, których głównym bohaterem jest Danny Smiřický. Saksofon basowy (największy literacki sukces Škvoreckiego w USA), to – jak napisał autor – nowela „o jedynej prawdziwej sztuce, prócz której nie ma już niczego”. Bo „dla mnie literatura była zawsze grą na saksofonie”, dodał. W Red Music widać, jak bardzo wszystkim dyktatorom świata przeszkadza wolność, którą niesie muzyka. Neuilly jest pierwszym większym utworem napisanym przez Škvoreckiego na emigracji, eksperymentem z poetyką strumienia świadomości, a zarazem czymś w rodzaju autorskiego notatnika, w którym pojawiają się rozwijane później motywy. Natomiast tytułowa nowela Zwyczajne żywoty to ostatni dłuższy tekst autora, ostatecznie zamykający cykl przypadków Danny’ego Smiřickiego, bardziej smutny i nostalgiczny od większości innych, ale chyba równie piękny. Andrzej S. Jagodziński

Sieben Erzählungen, so viele, wie Kerzen am siebenarmigen Leuchter brennen: eine Erinnerung an eine untergegangene tschechisch-jüdisch-deutsche Welt in einer ostböhmischen Kleinstadt. Danny, ein leidenschaftlicher Saxophonspieler und empathischer Erzähler, trifft sich mit seiner großen Liebe, der Holocaust-Überlebenden Rebekka. Er erinnert sich an seine Kindheit im Städtchen K. Vor den Augen des Lesers entsteht ein buntes Kaleidoskop kleinstädtischen Lebens der Zwischenkriegszeit mit unvergesslichen Figuren wie Herrn Lehrer Katz, Herrn Doktor Strass, der mit dem Lancia Tag und Nacht von einem Patienten zum nächsten fährt, Dannys Onkel Khon, der mit fünfzig schon alt und verlebt wirkt, aber dennoch Dannys schöne Tante vor den Altar führt, oder auch den drei Löbl-Brüdern, die unterschiedlicher nicht sein könnten.

spisy 32a korespondence 2a. Korespondence J. Škvoreckého a L. Dorůžky ze tří let po sametové revoluci osvětluje a připomíná mnohé události porevolučního dění, události literární, kulturní i politické.

S osobností Josefa Šárky (1918-2008) se pojí význačné mezníky boje proti totalitním režimům v Československu: 17. listopad roku 1939 a roku 1989. Přítomný svazek přináší dva Šárkovy vzpomínkové texty, v nichž autor vzpomíná na události roku 1939, na věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, na život v protektorátu i na život v Československu v…

Spektakuläre Fotos aus dem Taxi heraus. Dieses unkonventionelle Buch ist das Resümee aus 25 Jahren Taxifahren durchs nächtliche Köln: erheiternd, irritierend und erschreckend. Josef Šnobl zeigt das Glück und Elend des Taxigewerbes in ergreifenden Bildern, unglaublichen Ereignissen und Beobachtungen. Der Fotograf und ehemalige Taxifahrer gibt einen einzigartigen Einblick in das Großstadtphänomen zwischen Betrunkenen, Promis und Geschäftsreisenden. Die unterhaltsamen bis erschütternden Texte verraten Geheimnisse, die nur er über Großstädte im Allgemeinen und Köln im Speziellen wissen kann.

Básnická skladba Josefa Škvoreckého Nezoufejte! vznikla v roce 1946, ve své době však nebyla publikována. Jde v pravém slova smyslu o generační výpověď celé jedné generace. Už do prvního zpěvu proniká realita poválečné Prahy, z níž chce básník zatím vidět to lepší, hezčí, nadějnější. Ovšem do dalších zpěvů svět roku 1946 vstoupí již „plným krokem“. Únor 1948 se blíží. Byl by ochoten mluvčím „nového zítřka“ dopřát sluchu, protiví se mu však davy, nebo spíš — řečeno dobovým slovníkem — masy, a vůbec nejpřesněji řečeno stáda. Sám by si přál být respektován ve své odlišnosti, ve své osobnosti, ve své jedinečnosti, jenže…

Sedmiramenný svícen: Na malém městečku K. žijí drobní lidé jako všude jinde. Nejsou ani zvlášť dobří, ani zvlášť špatní, jsou jenom různí - a pak je najednou patologická horečka dějin zažene pod společný jmenovatel, který je zároveň vizitkou násilné smrti: židé. Fašismus, ona nejhlubší „noc lidskosti", zalije v krvi prostou poezii a drobná dramata obyčejných lidských životů ... A právě o těchto obyčejných lidských životech, na které se zákeřně snáší stín fašismu, vypráví Škvorecký v „Sedmiramenném svícnu". Je to vzpomínková kniha, říká o ní autor. Napůl skutečnost, a napůl — snad sen, snad symbol. Proto také nejsou všechny příběhy knihy realistické. Ale, píše autor v jedné z povídek, v téhle historii nejde o realismus. Což není válka spíše fantasmagorie než skutečnost, a je-li to skutečnost, jsme my skutečně lidé? Odpověď na tuto otázku ovšem v knize není. Tu vůbec nelze nalézt v knihách, ale jenom na dně vlastního svědomí každého z nás. Legenda Emöke: Milostný příběh, ve kterém se vypráví, jak byla promarněna příležitost k veliké lásce, k opravdovému, čistému citu. Pražský redaktor se na rekreaci seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic, která prožila neradostný život s hrubým statkářem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Emöke hledá útěchu u Boha, v náboženském fanatismu. Redaktor ji pozvolna přesvědčuje o smyslu života v reálném světě, rodí se mezi nimi vzájemný cit.

Novela, která na pozadí poúnorových událostí líčí jakousi labutí píseň prozápadně orientované pražské mládeže někdejších dobře situovaných rodin. Příběh z plesu v Reprezentačním domě brzy po Únoru, kdy plesová iluze dává ještě mnohým s obdivem vzhlížet ke všemu, co nylonem přicházelo od bohatých dárců z Ameriky a kdy jen někteří - jako např. mladý profesor, který musí nastoupit na škole někde na vesnici - chápou, že tato doba obdivné a mnohdy nekritické orientace končí.

„Že i za okolností, jaké vznikly po ruské okupaci 1968, česká literatura (tj. vážná česká literatura) existuje dále jako tištěná literatura, za to vděčíme dvěma lidem, kteří brzy po ruské invazi zřídili na opačné straně zeměkoule malé české nakladatelství,“ napsal Milan Kundera o Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckém v předmluvě k prvnímu vydání rozhovoru Karla Hvížďaly s paní nakladatelkou, který vyšel v nakladatelství Sixty-Eight Publishers jako 200. kniha. V roce 1993, kdy toto nakladatelství uzavřelo svou činnost, Karel Hvížďala doplnil rukopis o rozhovor s Josefem Škvoreckým, který 3. ledna 2012, v sedmaosmdesáti letech, zemřel v Torontu. Toto je třetí vydání, které má připomenout, že v době vládnoucí nenormality nikdo neudělal pro českou zemi víc než oni dva (Kundera) a že i v interview postavy nejlíp ožijí konverzací a situací, nikoliv popisem nebo pitvou, protože pitva se provádí jen na mrtvolách (Škvorecký).

Kniha, která vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespondence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zprostředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojených státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopisů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.

Komplet 4 knih: Konec poručíka Borůvky, Smutek poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky a Hříchy pro pátera Knoxe. Jednotlivé svazky mají různá označení vydání a různá vročení. Když na počátku šedesátých let začal Josef Škvorecký psát první příběh Josefa Borůvky, obyčejného pražského kriminalisty s kořeny ve východočeském Kostelci, snažil se vytvořit „pouze“ inteligentní detektivku. Jenomže pohnuté období českých dějin se ani zdánlivě lehkému žánru ve Škvoreckého pojetí nemohlo vyhnout. A tak se po úspěchu první sbírky povídek nazvané Smutek poručíka Borůvky na scéně objevila zpěvačka Eva Adamová, která během svérázného koncertního turné po barech západního světa jen tak mimochodem řeší vraždy v knize Hříchy pro pátera Knoxe, a nakonec se ve dvou knížkách Konec poručíka Borůvky a Návrat poručíka Borůvky za čtenáři vrátil i starý kriminalista, který si další působení u normalizační policie neuměl srovnat s vlastním svědomím a podobně jako Josef Škvorecký odešel do kanadského exilu. Všechny čtyři knížky této řady Škvoreckého detektivních próz, vydané v edici autorových Spisů, nyní čtenářům nabízíme v tomto kompletu.

Druhé, revidované vydání prózy s podtitulem "Novela pro stálé čtenáře". Děj je zasazen do dvou časových pásem let 1963 a 1993, z nichž se prostřednictvím hlavního vypravěče Dannyho Smiřického přenášíme ve vzpomínkách do dalších období, zejména do nacistického protektorátu. Přestože v knize vystupuje řada postav známých z jiných Škvoreckého próz, v popředí stojí příběhy viny, trestu, odpuštění, statečnosti a věrnosti, které zde autor představuje vůbec poprvé.

Devětatřicátý svazek Spisů Josefa Škvoreckého nabízí autorovu korespondenci s Janem Zábranou (1931–1984), významným překladatelem, básníkem, prozaikem a zejména Škvoreckého blízkým přítelem a spolupracovníkem. Korespondence se nedochovala úplná, přesto je nepochybně cenným biografickým pramenem a navíc nám umožňuje nahlédnout alespoň útlými skulinami i do zákulisí literárního života šedesátých let. V okamžiku odchodu manželů Škvoreckých do exilu (1969) se knížka mění ve velmi výmluvný epistulární román, který sice vznikl zcela mimoděčně a dochoval se v pouhých útržcích, přesto však poskytuje fascinující – byť do jisté míry hořké – svědectví o pevném přátelství dvou spisovatelů, které nezničila ani železná opona, ani oceán, ani nově získávané a velmi odlišné životní zkušenosti. Edice též dokumentuje dlouho tajenou spolupráci obou autorů na třech detektivních románech a jednom významném překladu. Uspořádali a k vydání připravili Alena a Michal Přibáňovi.

Druhý ze dvou souborných svazků z Levných knih.

Prezydent Krokadýlů se svého času stal na české literární scéně senzací. Tento baladický příběh o předčasně dospělých dětech, zajatých v ghettu, které si úctu ostatních můžou zjednat jen násilím, je sepsán z perspektivy jedné z postav, a také jejím jazykem. Pokud chtěl překladatel text adekvátně převést, musel udělat takřka revoluční krok: přeložit text důsledně slangem, což v roce 1963 rozhodně nebyla samozřejmost. Také proto nebylo tehdy nijak snadné prosadit vydání hotového překladu. (Bdělému dozoru pochopitelně vadily i americké reálie, narážky na sex a drogy.) Román vychází v češtině už potřetí; slang zachycený v překladu se pochopitelně liší od současné mluvy, ale i tak jde o překlad živý, čtivý, šťavnatý, a příběh, který vypráví, neztratil nic ze své působivosti.

Výbor z článků a knih Josefa Škvoreckého o kinematografii, psaných od šedesátých do devadesátých let dvacátého století buď česky, nebo anglicky pro západní časopisy a sborníky. Některé z nich (jako práce o J. Menzelovi z roku 1982) vychází zde vůbec poprvé. Spíše než o odbornou "filmologickou" literaturu jde o osobní konfese-vzpomínky na zážitky při sledování filmů, nejčastěji z dětství či mládí, nebo o volnější úvahy o zrodu filmové látky a jejích společenských okolnostech (práce o čs. filmové nové vlně, o King Kongovi, studie o Židu Süssovi).

Follows the history of Danny Smiricky as he attends two class reunions--one in 1963 and one in 1993--and the influences on his life and friends of the major political ideologies of the twentieth century.

Svazek obsahuje filmové a televizní scénáře, které autor napsal během dvaceti let v exilu a dosud nebyly realizovány: Láska a zrádné geny, Pekařův kluk a Zamilovaný Dvořák (podle románu Scherzo capriccioso). Zahrnuta je i divadelní hra Bůh do domu, která byla v roce 1980 uvedena na scéně torontského Nového divadla, a rozhlasová hra Noví lidé, uvedená rozhlasovými stanicemi v Kanadě a západním Německu v letech 1977-78. Uspořádal a k vydání připravil Michal Přibáň. V tomto souboru vydání 1.

Čtenářsky vděčné vzpomínky talentované, obdivované, ale i nenáviděné české herečky, která se proslavila nejen svou krásou a filmovými rolemi, ale i vztahem s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Kniha se čte jako napínavý román a Lída Baarová popisuje zákulisí barrandovských ateliérů, zajímavosti z natáčení v předválečném Berlíně a vyznává se i ze své naivity a lehkomyslnosti, která stála u zrodu jejího uměleckého i osobního pádu. Kdysi obletovaná herečka se po válce dočkala obvinění z kolaborace a ocitla se na čas v pankrácké věznici. Po únoru 1948 se jí za dramatických okolností podařilo uprchnout do zahraničí a v Itálii zahájila novou uměleckou kariéru. - Otevřená zpověď Lídy Baarové... Život české herečky, jak jej podle jejího vyprávění zapsal Josef Škvorecký. Poprvé vyšlo v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v roce 1983. V Československém spisovateli s.r.o. vydání první.

Содерж.: "Red Music" ; Сезон что надо ; Легенда Эм±ке

Třetí případ doktora Pivoňky se odehrává v období protektorátu. Detektivní kancelář Ostrozrak dostává německého správce a stává se tzv. informačním ústavem. Dr. Pivoňka je pověřen, aby vypátral vraha šéfredaktora kolaborantského deníku, jenž byl na recepci otráven jedem podaným vevíně. Podle dostupných informací pochází jed z ampulky, jaké jsou přidělovány pouze význačným nacistickým pohlavárům. Tak začíná příběh, v němž hraje důležitou roli záhadný inzerát, tajná schránka, známá česká herečka a nově vzešla hvězda na jazzovém nebi. A samozřejmě také ironický nadhled, smysl pro humor, ale i tíživá atmosféra doby.. -- zdroj: pitaval.cz --

V jedné branické vile jsou v létě 1938 nalezeny mrtvoly důstojníka a krásné mladé komparsistky z Barrandova. Vyšetřování případu se zpočátku ujímá inspektor Vodička, který však brzy uzavírá pátrání s tím, že šlo o vraždu a sebevraždu a afektu. Shodou okolností se k případu dostává i doktor Pivoňka, který nachází příliš mnoho rozporných stop zpochybňujících Vodičkovy závěry. Snaží se za každou cenu dopátrat pravdy a odhalit motivy tohoto otřesného činu. V druhém případu zaměstnance detektivní kanceláře Ostrozrak se autorům výtečně podařilo zachytit jak tíživou atmosféru konce třicátých let dvacátého století, tak i četné komické situace v osobním životě jednotlivých protagonistů napínavého příběhu, v němž vše spěje k překvapivému řešení tajemné " vraždy se zárukou ".... celý text

Spisy Josefa Škvoreckého, svazek 28 Zločin v dívčí škole Irenka v mnohonásobném zrychlení Zločin v šantánu Farářův konec Zbabělci. V knize uvedeno chybné ISBN 978-80-86877-12-9.

Kolem vraždy redaktora pochybného literarního časopisu z první republiky rozvíjí se pestré dějové pásmo, plné překvapivých zvratů a vtipných odhalení. Mezi hrdiny najdeme nejen policejního inspektora a jeho protějšek, soukromého detektiva, ale i řadu postav a postaviček z pražského polosvěta, módních literárních kruhů i tzv. lepší společnosti.... celý text

Publicistická tvorba Josefa Škvoreckého, články a eseje k aktuálnímu dění na poli literatury, kultury a společnosti let 1987 - 97. Navazuje na výběr Nataša, pícníci a jiné eseje. V knize je uvedeno chybné ISBN 80-86877-23-X.

Svazkem Psaní, jazz a bláto v pásech se k edici Škvoreckého Spisů připojuje volná řada autorovy korespondence. Zahajujeme ji dopisy, které si Josef Škvorecký v letech 1950-1960 vyměnil s jedním ze svých nejlepších přátel Lubomírem Dorůžkou. Korespondence zprostředkovává okolnosti vzniku prvních Škvoreckého próz, první neveřejné ohlasy jeho slavného románu Zbabělci, tehdy existujícího zatím jen v prvním strojopisném opisu, a zachycuje i dobu Škvoreckého vojenské služby, jejíž líčení se poněkud liší od příběhů zahrnutých do románu Tankový prapor.

Jde o soubor esejů a publicistických textů z let 1972 až 1985 v češtině i angličtině v Torontu.

Setkání v Torontu, s vraždou je už šestým příběhem hraběnky Anny Lomnické, majitelky kadeřnického salónu v Torontu, která – podobně jako všichni vyhlášení hrdinové detektivní literatury – stále přitahuje nejen zločin, ale také inspektora Kanadské jízdní policie Harolda Sinclaira. Podobně jako v minulých pěti příbězích zkušené autorské dvojice Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, které vydalo v letech 1999-2004 nakladatelství Ivo Železný, i v tomto nejnovějším pokračování stopy přivedou osobitou dvojici detektivů – i nás, čtenáře – do společnosti torontských Čechů. Oproti předchozím dílům série se v tomto šestém jako vypravěči střídají jen hraběnka Anna a reaktivovaný důchodce, inspektor Sinclair, takže příběh kromě nezbytné detektivní zápletky nabízí i nepřímý dialog mezi oběma hrdiny. Ani vyšší věk neubral ve vztahu hraběnky a detektiva nic z dlouholetého citového jiskření a příjemného napětí.

Een jonge verteller schetst portretten van de joodse bewoners in zijn geboortedorp, die later naar de concentratiekampen worden afgevoerd.

Román s autobiografickými prvky vypráví životní příběhy spolužáků z náchodského gymnázia, kteří se sejdou po dvaceti letech na maturitním večírku. Setkání mimo jiné ukáže, jak se třída pod tlakem doby rozdělila. Spíše než třídně si dřívější dobří přátelé nerozumí ideově. Většina politických zlomů ve střední Evropě dvacátého století se každého z nich tak či onak dotkla. Postavy a události mají pravzor v životě, ale nejsou to ani portréty lidí, ani faktografické reportáže. Poměrně rozsáhlý oddíl autorských vysvětlivek pisatel zdůvodňuje: "Protože mi knihy vycházejí už od roku 1958, víc než čtyři desetiletí, domnívám se, že čtenáři uvítají, když jim v Poznámkách připomenu některé postavy a události v mých románech zachycené, které se zde pouze mihnou a na něž už možná pozapomněli..."

Soubor esejí z let 1985-1995 o umění a kultuře (navazují na již vydané eseje: Mezi dvěma světy a jiné eseje 1971-1985) českého exilového spisovatele. Autor ve svých esejích prochází světem literatury, kultury a umění z osmdesátých let dvacátého století, kdy byl svět ideologicky rozdělen na dva protilehlé póly, kdy existovala všudypřítomná volba mezi politicky svobodnou a nesvobodnou literární tvorbou. Škvorecký píše o J. Seifertovi, o M. Twainovi, o svých přátelích - J. Zábranovi, o atmosféře normalizace 70. a 80. let v socialistickém Československu. Kniha je opatřena vydavatelskou poznámkou, ediční poznámkou, poznámkami a vysvětlivkami k jednotlivým textům a rejstříkem.

Kniha obsahuje výbor z článků Josefa Škvoreckého o umění a kultuře, které autor psal v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Hraběnka Anna Lomnická ze Zhoře a na Klinštejně s dcerou a její jazzovou kapelou přijíždí po letech do Prahy, kde se, jak je jejím dobrým zvykem, přimotá k další vraždě. Co má hraběnčino seznámení v letadle společného se zločinem, jehož oběť dohnala ošklivá minulost? Jak zvládne mladý detektiv sloučit svou práci s láskou? A jak je to vlastně se spravedlností, je možné ji někdy opravdu vzít do svých rukou?

Příběh o krásné planetě Hrdinka novely, mladá paleontoložka, se na počátku čtvrtého tisíciletí vydává s meziplanetární výpravou zdokumentovat život na vzdálené planetě. Výzkumná kosmická expedice se na počátku čtvrtého tisíciletí vydává z planety Země vstříc planetě A10E749-O-119-E-09P, kterou její obyvatelé nazývají Pulchra. Stejnojmenná nová knížka Josefa Škvoreckého nese mnohé obvyklé rysy literatury science fiction, k příběhům o „dobývání vesmíru“ má však velmi daleko. Skrývají se v ní především úvahy a pochybnosti o cestě, po níž se naše civilizace na počátku 21. století ubírá, ale jde také o zamyšlení nad hodnotami, na nichž je od počátku vystavěna. Novela bude zajisté velkým překvapením pro autorovy věrné i příležitostné čtenáře.

V luxusním hotelu u Stříbrného jezera hluboko v kanadských lesích dojde k vraždě. Obětí je dáma, které se v loterii podařilo vyhrát několik milionů. Motiv zločinu je tedy jasný. Nebo není? Jako v předchozích knihách, defiluje i v tomto románu galerie postav a postaviček, jejichž proplétající se osudy se odvíjejí v rychlém sledu, tentokrát na pozadí divoké kanadské přírody a viktoriánského hotelu u jezera. Dohromady vytvářejí atmosféru nabitou tajemstvím a komedií, stejně jako v předchozích detektivních příbězích z dílny slavné autorské dvojice.

V knize Setkání na konci éry, s vraždou, od klasické dvojice české literatury Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, se čtenáři opět setkají s hraběnkou Annou Lomnickou. Jako v každé správné detektivce, ani zde nechybí zločin, navíc rovnou ten nejzávažnější. Autorům se podařilo nejen dokonale vykreslit prostředí, ve kterém se děj odehrává, ale také rozehrát se čtenáři jedinečnou hru plnou napětí a překvapení.

Původně krátké postřehy z cesty po Americe a Kanadě v letech 1969-1970 vycházely ještě v socialistickém Československu na přelomu 60. a 70. let, než bylo jasné, že autor zůstává definitivně v emigraci.

Detektivní příběh z kanadského Toronta nás zavede do známého prostředí českých emigrantů. Od chvíle, kdy v bytě manželů Lomnických došlo k vraždě mladé dívky, uplynulo deset let. Anna a Tony stojí však znovu před vážným problémem. V okolí jejich přátel došlo ke zločinu a mezi podezřelými jsou i blízcí lidé Anny a Tonyho.

From the celebrated novelist comes his autobiography in story form One of the most celebrated writers of our time, Skvorecky`s books have been honoured all over the world for their passion, wry humour, insights into human and political frailties and breathtaking style. When Eve Was Naked is no exception. It is the ultimate collection of the Danny stories and as close to autobiography as Skvorecky will ever write. Organized chronologically into four parts, the stories reveal the important facets of this writer`s life - childhood, the Second World War, the communist era in Czechoslovakia and the Canada years. From forced labour camps to the `68 Soviet invasion and from the politics of revolt to the craft of writing, Danny`s life mirrors Skvorecky`s own. While there is tragedy here, there is also joy and girls - beautiful, tempting, life-affirming girls. Lush, poignant and beautifully written, this is vintage Skvorecky.

Bilingvilní vydání prózy známého autora pro pokročilé zájemce o angličtinu.

Soubor představuje reprezentativní výbor z básnické tvorby J.Škvoreckého, která se definitivně uzavřela v druhé polovině padesátých let. Kromě vlastních autorových textů jsou zde uvedeny i jeho překlady z americké lidové poezie i překlady z angloamerické poezie. Verše, psané zhruba od čtyřicátých let, tvoří především intimní a milostná poezie. Básně jsou ovlivněny také autorovým hudebním cítěním, takže zde nacházíme i variace zřetelně inspirované bluesovým a jazzovým rytmem.... celý text

Svazek esejí přináší texty věnované dvěma tématickým okruhům — angloamerické literatuře a komentářů a kritikám oficiální literatury v Československu po roce 1970. Titulní esej Podivný pán z Providence pojednává o praotci hororu H. P. Lovecraftovi.

Detektivka, jejíž děj se odehrává mezi českými exulanty a emigranty v Torontu po roce 1968.

A novel of love in time of war and revolution, freedom and tragedy, set against the broad canvas of the American Civil War. At the heart of the novel is a little-known fact of history - the formation of a militia by a motley band of Czech immigrants who took up the cause of freedom.

Danny Smiricky, ein tschechischer Schriftsteller, Held des Romans "Eine prima Saison", flieht 1968 aus seiner Heimat und sucht in der scheinbar friedlichen Welt Kanadas Zuflucht. Die politische Naivität der akademischen Kreise, in die er gerät, stört ihn, über die konterrevolutionären Pläne seiner Emigrantenfreunde macht er sich lustig. Erinnerungen an die Heimat und die Frau, die er einst geliebt hat, verfolgen ihn; er träumt von einer anderen Welt, bevölkert von anderen Menschen.

Set in Czechoslovakia amidst the ruthless background of political repression, this memoir and ten companion tales tell of romance, subversion and artistic hunger, and of a regime that cast a terrifying shadow on some of the brightest hearts and minds of post-war Europe.

V druhém svazku esejí (ve Spisech Josefa Škvoreckého) Nápady čtenáře detektivek a jiné eseje vycházejí texty, v nichž Škvorecký od šedesátých let obhajoval, analyzoval a vykládal „okrajový" detektivní literární žánr. Článek Ohrožuje realismus detektivka? z roku 1963 ukazuje dobře dobovou atmosféru, do níž krátce nato vstoupila autorova monografie o vzniku, pravidlech a typologii angloamerické detektivní literatury Nápady čtenáře detektivek. Vedle této knihy jsou ve svazku Esejí ještě publikovány dva z nejzávažnějších „detektivkářských" příspěvků, pocházející z pozdější doby: Objev v Čapkovi, o nevysvětlitelné záhadě o povídce Šlépěj z Božích muk Karla Čapka, a Poe aneb Dobrodružství v literární vědě, o pátrání po skutečném pachateli zločinu popsaném v povídce Edgara Allana Poea Záhada Marie Rogêtové.

Výprava Miskatonické univerzity objeví ve zříceninách mayské akropole Cobánu latinský rukopis, který - jak potvrdí všechny laboratorní zkoušky a znalecké posudky - pochází z poloviny prvního století po Kristu. Jak se starořímský rukopis dostal do mayského města? Touto záhadou počíná řetěz jiných záhad "nevysvětlitelného příběhu".Škvorecký zde použil vědomosti a reálie ze svých oblíbených knih.

The celebrated author of THE BASS SAXOPHONE, THE REPUBLIC OF WHORES, and THE BRIDE OF TEXAS has won international acclaim for the acerbic, funny, and haunting novels of his native Czechoslovakia, the wry world of political repression that shaped him as a writer. Once again, Skvorecky sharpens his mordant wit on familiar themes in this collection of interconnecting tales.

The Czech novelist looks at his childhood and the changes that took place as Communist rule replaced Nazi rule

Třetí svazek Spisů Josefa Škvoreckého obsahuje povídky z padesátých a šedesátých let. Přináší vedle známého, teskně uhrančivého cyklu navzájem propojených próz Sedmirammenný svícen mistrovskou novelu Legenda Emöke a dosud neznámé příběhy jazzové "chaucerovské" party označené jako Nové Canterburské povídky.

První část tohoto svazku tvoří 15 povídek, z nichž sedm nebylo dosud knižně publikováno (Divák v únorové noci, Cesta k ateliérům, Šmé s literaturou, Sam píše recenzi, Hovory s Okťabrinou, Faminine Mystique a Jak jsem se učil německy a anglicky). Svazek pak uzavírá klíčová novela Neuilly z r. 1974.

Detektivní román, v němž se autor vyslovuje ke krutému nařčení své ženy ze spolupráce s bývalou StB. Próza má dvě dějová pásma i dvě různé literární formy. Na straně jedné jde o detektivku z Edenvaleské koleje, na druhé je vážný příběh zničení citlivé spisovatelky, která trpí nespravedlivým obviněním v pokoutně vydaných seznamech agentů.

Pět povídek, tentokrát z kanadského univerzitního prostředí. Český pan profesor vede seminář tvůrčího psaní a občas se nestačí divit. I když... on se ten svět za velkou louží od Kostelce zas tolik neliší.

Druhý svazek Spisů Josefa Škvoreckého obsahuje povídkový soubor ze čtyřicátých a padesátých let. Svazek uvádí ze zázračně nalezených rukopisů deset neznámých próz, z nichž některé nepochybně patří k vrcholům autorovy prezentace v tomto žánru.

Vzpomínky nejvýznamnějšího skladatele a hudebníka českého swingu Jiřího Traxlera. Obsahuje fotografickou přílohu a Traxlerovy texty na gramofonových deskách. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková, návrh obálky Barbora Munzarová.

Román o lékaři, bakteriologu, kterému je věda životní vášní. Autor s dokonalou znalostí prostředí, opřen o radu a pomoc známého autora populárně vědeckých prací Paula de Kruifa, líčí životní a vědecký vzestup mladého, energického lékaře, jenž vynalezeným preparátem zdolá epidemii cholery na tropickém ostrově, a který se musí bránit proti možnému zneužití výsledků svých výzkumů... Edice: Máj Vydavatel: Mladá fronta, Praha.

Román vyšel poprvé roku 1993 ve Společnosti Josefa Škvoreckého, který asistoval spisovatelským počátkům Ivy Pekárkové a podle něhož je román stejně nevšední jako jeho autorka, je metaforou celého světa. Kniha je výpovědí o stavu světa zachycenou v uprchlických táborech, které se zrodily po druhé světové válce a od té doby se množí. Kulatý svět v mnohém rezonuje s feminismem, ale zároveň ho přesahuje pozorností k životním podmínkám a možnostem nejrůznějších národnostních, sociálních a náboženských menšin. Ke scelení textu autorka využila kulatost několika základních motivů, jako je zeměkoule, pomeranč nebo zárodečné vajíčko. Uprchlické tábory považuje autorka za soukromé maloměsto, za přestupní stanice, a právě osobní zážitky a zkušenosti z těchto míst použila jako základ k napsání Kulatého světa. Román zachycuje představy a iluze, co znamená být svobodný, a zjištění, že svět je i „bolavý“. Iva Pekárková si zvolila za vypravěčku Jitku, dívku prchající z Československa, která opouští svého přítele Standu, s nímž žije v Praze, a vydává se na cestu do Jugoslávie. Při své cestě se nejprve dostane do Itálie, kde si užívá života, a později skončí v uprchlickém táboře v Rakousku.

Městečko, kde se zastavil čas je jedna z nejpůvabnějších a nejhodnotnějších Hrabalových próz, žánrově zařaditelná nejspíš jako novela. Poprvé vyšla v roce 1978 pod názvem Městečko, ve kterém se zastavil čas v exilovém nakladatelství Comenius v Innsbrucku. Jde v podstatě o zbeletrizovanou historii dvacátého století jak se promítala do událostí v nymburském pivovaře, kde byl Hrabalův otec správcem a kde spisovatel prožil podstatnou část dětství. Protagonisty textu jsou opět bratři Francin a Pepin, čtenářům tak dobře známí například z Postřižin, jež ostatně mají v tomto textu původ. Celá knížka je tak trochu autorovým nostalgickým povzdechem nad \"koncem starých časů\". Popis života v idylických dvacátých a třicátých letech dvacátého století je vystřídán popisem časů poúnorových, kdy se komunistický režim pochopitelně negativně podepíše i na životě.

Kniha esejů a vzpomínkových textů přináší jednak autorovy životopisné sebereflexe, jednak jeho stati o detektivkách. První svazek Škvoreckého esejů, tedy kritických, publicistických, literárněhistorických nebo vzpomínkových textů.

Vypravěčem románu Příběh inženýra lidských duší (1977) je autorovo alter-ego Danny Smiřický, známý čtenářům Zbabělců, Prima sezóny, Miráklu nebo Tankového praporu. V Inženýrovi dospěl do středních let, žije v kanadském exilu a na torontské univerzitě vede semináře z anglo-americké literatury. Literární diskuse se studenty, vzdálenými věkem, životními postoji i názory, v něm probouzejí nostalgické, ale nikterak sentimentální vzpomínky na dobu, kdy byl v jejich věku - na protektorátní dospívání v Kostelci, nucené nasazení ve zbrojní továrně, naivní sabotážní akci, do níž se pustil, aby imponoval spoludělnici Nadě Jirouškové, ale i na pozdější osudy svých přátel, známých a vrstevníků z Kostelce a z Prahy. Mnohovrstevnatý román s propracovanou kompozicí tak s humorem a nadhledem vypovídá o středoevropské mentalitě, po historických zkušenostech ostražité a nedůvěřivé ke zjednodušujícím životním pravdám. PhDr. Alena PŘIBÁŇOVÁ, Ph.D.

Zajímavá stať Josefa Škvoreckého o nejobdivovanější hollywoodské hvězdě všech dob.

Prokletí rodu Dainů mohlo vyjít až po roce 1989. Tento román patří k nejzajimavějším románům Hammetta. Jde o sérii vražd mezi uličkami San Franciska konce dvacátých let. Skleněný klíč vychází již po třetí a odehrává se na malém městečku poblíž New Yorku – na pozadí předvolebního boje se odehrává tento příběh.

Spojené štáty americké - občianska vojna - prisťahovalci českí