Josef Škvorecký
27. září 1924 – 3. leden 2012
Také znám/a jako: Vladimíra | Burke | J. Mnata | Vlastimila | Josef Pepýt | Errol | J.Š. | Josef Benda | Mary Novak | Josef Vala
Josef Škvorecký (27. září 1924 Náchod – 3. ledna 2012 Toronto) byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství ’68 Publishers v Torontu.
Josef Škvorecký, český spisovatel, překladatel a vydavatel (po roce 1968) české a slovenské exilové prózy v kanadském Torontu, přichází na svět 27. září roku 1924 v Náchodě v rodině bankovního úředníka.
V mládí Škvorecký studuje na gymnáziu v rodném Náchodě (maturuje v roce 1943), po maturitě je pak pracovně nasazen jako pomocný dělník.
Po skončení druhé světové války Josef Škvorecký začíná studovat na lékařské fakultě pražské Univerzity Karlovy (viz Karel IV. Lucemburský), v roce 1946, po skončení prvního semestru, pak přechází na téže vysoké škole na fakultu filosofickou (absolvuje v roce 1951) – po absolutoriu Josef Škvorecký krátce působí jako učitel na středních školách v pohraničí (vyučuje v Polici a Hořicích).
V roce 1953 Josef Škvorecký nastupuje do pražského SNKHLU (Státní nakladatelství krásné hudby, literatury a umění), kde pak od roku 1956 působí jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v roce 1958 je ale po vydání románu Zbabělci, kvůli kterému je vůči němu rozpoutána komunistickým režimem štvavá kampaň, nucen z tohoto místa odejít a nastupuje do nakladatelství Odeon. V roce 1963 se pak Josef Škvorecký stává spisovatelem z povolání.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 odjíždí Josef Škvorecký v roce 1969 na stipendijní pobyt do Spojených států amerických – do Československa se pak Škvorecký již nevrátí, zůstává v exilu v kanadském Torontu, kde na místní univerzitě vede kurzy českého divadla a filmu, angloamerické literatury a kreativního psaní. V roce 1975 je pak Škvorecký na torontské univerzitě jmenován řádným profesorem.
V roce 1971 Josef Škvorecký v Torontu zakládá (s manželkou Z. Salivarovou) nakladatelství Sixty-Eight Publishers, zaměřené především na vydávání české a slovenské exilové a samizdatové literatury.
Po listopadových událostech roku 1989 a obnovení demokratického zřízení v Československu se Josef Škvorecký často vrací do vlasti, kde jsou opět vydávána jeho díla.
Do světa literatury vstupuje Josef Škvorecký v polovině padesátých let 20. století, kdy časopisecky publikuje své překlady angloamerických autorů, Škvoreckého knižním debutem je pak román Zbabělci (1958), odrážející životní pocity a prožitky mladé generace za druhé světové války na maloměstě – hlavním hrdinou je zde postava, jíž vtiskuje Škvorecký své vlastní, autobiografické prvky, postava Dannyho Smiřického. Přitom je třeba poznamenat, že chronologie vydávání Škvoreckého tvorby se neshoduje s chronologií jejího vzniku.
Postava Dannyho Smiřického je pak hlavní postavou i v dalších Škvoreckého románech a povídkách – setkáváme se s ní v románu Prima sezóna (Toronto 1975, Československo 1990), kde Škvorecký popisuje život gymnaziálních studentů za okupace Československa na maloměstě, Danny Smiřický k nám promlouvá i z románu Konec nylonového věku (1967), kde se Škvorecký vrací do poúnorových dní roku 1948, Danny Smiřický je i titulní postavou románu Tankový prapor (Toronto 1971, Československo 1990), satirického pohledu na vojenský výcvik v Československu padesátých let 20. století. V románu Příběh inženýra lidských duší (Toronto 1977, Československo 1992) je pak zachycen Dannyho (Škvoreckého) život od mládí až po dobu exilu.
Na invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 Josef Škvorecký reaguje románem Mirákl (Toronto 1972, Československo 1991). V románu Lvíče (1969) Josef Škvorecký zobrazuje český (pražský) kulturní život v uvolněném ovzduší druhé poloviny šedesátých let 20. století.
Ve své tvorbě věnuje Josef Škvorecký velký prostor detektivnímu žánru, je autorem souborů detektivních povídek Smutek poručíka Borůvky (1966) a Hříchy pro pátera Knoxe (Toronto 1973, Československo 1991), postava poručíka Borůvky se pak objevuje i v románech Konec poručíka Borůvky (Toronto 1981, Československo 1992) a Návrat poručíka Borůvky (Toronto 1981, Československo 1992). Známý je též Škvoreckého teoretický „návod“ na psaní detektivního žánru, nazvaný Nápady čtenáře detektivek (1965).
Mnoho Škoreckého próz je zfilmováno, např. Tankový prapor (1991), z televizních adaptací Škvoreckého prací lze pak jmenovat např. seriály Prima sezóna či Hříchy pro pátera Knoxe.