Heimito von Doderer Knihy

Heimito von Doderer (1896–1966), jeden z klasiků moderní rakouské literatury, se stal všeobecně známým až v poměrně pokročilém věku právě románem Strudlhofské schody, který poprvé vyšel roku 1951. Na něj navázaly další knihy tzv. vídeňské trilogie, Démoni a Osvětlená okna, propojené některými postavami, ale především autorovou milovanou Vídní za časů dramatických změn rakouského státu a společnosti v prvních třiceti letech 20. století. Spojením místy úmyslně triviálního děje, analytických společenských úvah a impresionistických líčení, podávaných „barokní“ formou složitě rozvětvených souvětí, vytvořil názorově spíše konzervativní umělec osobitý a překvapivě moderní styl pro své dílo, jež může být svým rozsahem vnímáno jako protějšek nedokončeného Musilova Muže bez vlastností, avšak liší se od něj tím, že je ucelené a zakončené.

Rozsáhlý román, představující první část nedokončené tetralogie (druhá část Hraniční les zůstala torzem a byla uveřejněna až po autorově smrti), ve kterém osudy podnikatele a jeho syna vytvářejí základy mohutné fresky o mnohapostavách, líčící soumrak rakousko-uherské monarchie. Vyprávění je ironickým svědectvím o zániku jedné společenské epochy. Autor je považován za největšího rakouského epika čtyřicátých až šedesátých let tohoto století.

H. von Doderer (1896–1967) náleží mezi přední rakouské prozaiky 20. století vedle H. Brocha a R. Musila. Svými romány usiloval o ideál „totálního románu“, v němž by neohraničený prostor pro množství nejrůznějších prvků vytvářel novou realitu, obdobnou životní skutečnosti. V „Merovejcích“ předvádí bizarní úsilí svobodného pána Childerika III. von Bartenbruch o vybudování „totální rodiny“, jež má být prostřednictvím sňatkových i jiných machinací soustředěna v jeho osobě. Absurdita i černý humor provázejí tento výsměch každému totalitarismu, jehož směr je vždy egocentrický. Doslov Vladimír Kafka.

Heimito von Doderer was one of the twentieth century's most distinguished Austrian novelists. His finest novel is The Demons, a monumental work and itself the 'Götterdämmerung' as it were to earlier novels. The central preoccupation of this masterpiece is the decline of European civilization. He began work on it in 1931, after reading Dostoyevsky's The Devils. Symphonic in construction, it is a panoramic re-creation of Viennese society in all its strata, conjuring the depths as well as the heights of everything we might think of as Vienna. Doderer has Balzacian scope as well as owing much to Proust and Musil. His human comedy is drawn with a humour as vital when ironic as when satirical, and his baroque imagination is well served by his tireless linguistic ingenuity.

Heimito von Doderer was one of the twentieth century's most distinguished Austrian novelists. His finest novel is The Demons, a monumental work and itself the 'Götterdämmerung' as it were to earlier novels. The central preoccupation of this masterpiece is the decline of European civilization. He began work on it in 1931, after reading Dostoyevsky's The Devils. Symphonic in construction, it is a panoramic re-creation of Viennese society in all its strata, conjuring the depths as well as the heights of everything we might think of as Vienna. Doderer has Balzacian scope as well as owing much to Proust and Musil. His human comedy is drawn with a humour as vital when ironic as when satirical, and his baroque imagination is well served by his tireless linguistic ingenuity.

» (...) Einige Erzählungen, einige Aufsätze und Reden – soweit ein Florilegium. Außerdem aber ganze sechsundzwanzig (von 371) Seiten aus dem Roman „Ein Mord, den jeder begeht“, vierunddreißig (von 909) aus dem Roman „Die Strudlhofstiege“, vierundsiebzig (von 1347) aus den „Dämonen“, sechsundsechzig (von 394) aus den „Wasserfällen von Slunj“. Der dies getan hat, nennt die Romane „Die Strudlhofstiege“ und „Die Dämonen“ Doderers „Zentralmassiv“. Glaubt er, das Gebirge ließe sich durch einen Maulwurfshügel hinreichend darstellen? «--Peter Pawlik, Die Zeit

Anlässlich des 100. Geburtstags von Heimito von Doderer veröffentlicht der Verlag C.H. Beck eine Jubiläumskassette mit seinem gesamten erzählerischen Werk. Ein Begleitbuch mit Bildern und Texten bietet eine Einführung in Doderers Leben und Werk und ermöglicht einen umfassenden Zugang zu seinen Romanen und Erzählungen.

"Der Grenzwald" war von Heimito von Doderer als zweiter "Satz" des nach dem Vorbild einer Symphonie in vier Sätzen aufgebauten "Romans No. 7" geplant. Die Einheit dieses vierteiligen Werkes sollte nicht im Inhalt, sondern allein in seinen Formelementen liegen. Wie im ersten "Satz", den "Wasserfällen von Slunj", tritt eine Figur weitgehend in den Mittelpunkt. Es ist der Oberleutnant Zienhammer, Durchschnittsmensch mit einem Schicksal, das in allen Kriegen, so aktuell ist wie in dem, den Heimito von Doderer schildert. Neben Zienhammer steht der Arzt Dr. Alfons Halfon im im Konflikt mit seinem Vater und auf der Suche nach den befremdlichen Todesumständen seiner Mutter. Obwohl "Der Grenzwald" Fragment geblieben ist, ist Doderers Technik, die Dinge als sie selbst wirken zu lassen, bereits durchschaubar; und der Raum, der durch das Motiv des "Grenzwaldes" geschaffen wird, verleiht dem Werk auch in der Gestalt die atmosphärische Dichte, die Doderers Romane stets ausgezeichnet hat.

Das Wien der zwanziger Jahre  Einer der bedeutendsten Großstadtromane unseres Jahrhunderts. Im Wien der ausgehenden zwanziger Jahre werden Schicksale aus dem Großbürgertum und Adel, aus dem Arbeiter- und Intellektuellenmilieu zu einem schillernden gesellschaftlichen Gewebe verflochten.