S. S. Van Dine

S. S. Van Dine (1888–1939), vlastním jménem Willard Huntington Wright, narodil se v Charlottesville ve Virgínii, vystudoval Harvardovu univerzitu a snažil se o kariéru literárního a výtvarného kritika. Zprvu úspěšně: redigoval intelektuálský magazín Smart Set, který po něm převzal slavný ikonoklast a jedovatý satirik H. L. Mencken; spolu s ním a s jiným intelektuálním spisovatelem Georgem Jeanem Nathanem napsal Wright knihu Evropa po 8,15 (Europe After 8 : 15, 1913). V roce 1916 vydal první vážný román Slibný muž (The Man of Promise), propadák (velmi chválený kritikou) tak dokonalý, že propadl dokonce i podruhé, když jej nakladatel vydal znovu v roce 1930, spoléhaje na to, že Wright (jako Van Dine) byl tehdy na vrcholu slávy. V letech 1923 až 1926 byl Wright, po nervovém zhroucení, upoután na lůžko a lékaři mu zakázali „vážnou“ četbu: a je to neuvěřitelné, ale historie se opět opakuje: pro zábavu si Wright (na základě četby obsáhlé vlastní sbírky detektivních románů) vymyslel první detektivku, a aby neupadl v opovržení u vzdělaných kolegů, vydal ji pod starým rodinným jménem, v němž si změkčil y: S. S. Van Dine. Byla to Bensonova vražda (The Benson Murder Case, 1926). Estét Wright si předsevzal, že americkou detektivku pozdvihne z bahna braku, a šel na to hlavně tim, že jeho VD Philo Vance je supervzdělaný knihomol a snob, který oplývá citáty, svědčícími o encyklopedických vědomostech. Abychom mu neublížili: nejen tím. Vnesl do americké detektivky noblesní, vytříbený styl, dokonalou dějovou konstrukci, přísnou fair play (o jeho zevrubném, přímo vědeckém studiu žánru svědčí skvělá analytická studie, otištěná jako předmluva k antologii detektivních povídek, kterou sestavil). Van Dine, vyprávěč příběhů, funguje jako Vanceův watson, a VD má spolupracovníky a protihráče v okresním prokurátorovi Markhamovi a v seržantu Heathovi. Postihl jej ovšem smutný osud všeho příliš snobského: dnes, po letech, je jeho nadřazená moudrost směšná. Wright sám kdysi prohlásil, že i nejgeniálnější autor má náměty pouze na šest dobrých detektivek, a nechtěl jich proto sám původně napsat víc. Nakonec jich vytvořil přesně dvakrát tolik, a jako na potvrzení vlastního pravidla, druhá šestice je opravdu o hodně slabší než první. Philo Vance byl na krátkou dobu nejslavnějším VD v USA, ale jeho popularita, zejména po nástupu „drsné" školy, stejně rychle upadla, a tak Wright zemřel v roce 1939 jako slavný muž minulosti. Hlavní slabinou jeho knih je přílišná překomponovanost a značná stereotypnost formule: pozorný čtenář může, po přečtení dvou tří Vanceových příběhů, snadno označit vraha, dokonce i předpovědět, v které kapitole vrah vstoupí na scénu. Stereotypní jsou (tady je to ovšem konvence, bohužel ne českých překladů) i názvy románů: The „Canary“ Murder Case, 1927 (Vražda Markéty Odellové), The Greene Murder Case, 1928 (vyvraždění rodiny Greenu) a dále: The Bishop, 1929, (Královské vraždění), Scarab, 1930, (Vražda v muzeu), Kennel, 1932 (Záhada zavřených dveří), Dragon, 1933 (Dračí stopa), Casino, 1934 (Hazardní hráč), Garden, 1935 (Klidná mysl), Kidnap (1936) a konečně Winter Murder Cases (1939).

In: Josef Škvorecký – Nápady čtenáře detektivek