Édouard Louis Pořadí knih (chronologicky)

Frankreichs größte literarische Sensation. In seinem neuen großen Roman erzählt Édouard Louis mit der ihm so eigenen Beobachtungsschärfe erstmals die aufwühlende Geschichte seines Bruders. Es ist die Geschichte eines ständig scheiternden Träumers: Früh in der Arbeitswelt in eine Rolle ohne Ausweg oder Aufstiegschancen gedrängt, wünscht er sich ein größeres Leben. Eines, in dem er Kathedralen restauriert, die Welt bereist und die Liebe seines Vaters erhält. Doch nichts davon lässt seine soziale Wirklichkeit zu, er versinkt in Alkohol- und Spielsucht. Er bleibt ein tragischer Phantast, der mit achtunddreißig Jahren tot in seiner kleinen Wohnung aufgefunden wird. Dieses Buch ist die Geschichte seines Zusammenbruchs, und zugleich ein zärtliches Porträt des Bruders, der in berührenden Szenen immer wieder versucht, dem jüngeren Édouard einen anderen Weg ins Leben zu weisen als den eigenen. »Es hat eine enorme aufpeitschende Kraft, wie Édouard Louis sein Leben reflektiert.« Edgar Selge

L'écrivain fait le portrait de son frère, retrouvé mort à 38 ans sur le sol de son petit studio. Issu d'un univers ouvrier pauvre et violent, cet homme qui se rêvait artisan reconnu, riche, s'est heurté à la réalité de son monde, que seuls les jeux de hasard et l'alcool lui permettaient de fuir.

„Jednou v noci mi zavolala matka. Řekla mi, že muž, se kterým žije, je opilý a uráží ji. Před pár lety odešla od mého otce, aby unikla domácímu vězení, a nyní byla opět v pasti. Děje se to už dlouho, tajila to přede mnou. Poradil jsem jí, aby okamžitě odešla. Ale kam, bez peněz, bez kvalifikace, bez řidičského průkazu? Jaké možnosti se nabízejí ženě, která celý život jen vychovávala děti a trpěla mužskou brutalitou?“ Édouard Louis ve svém novém díle navazuje na příběh své matky, který začal vyprávět v knižní eseji Boje a proměny jedné ženy. V textu na pomezí eseje a prózy nově promýšlí a rozvíjí úvahy o mužské agresivitě, násilí na ženách a znovu dává hlas těm, kteří by jinak zůstali nevyslyšeni.

Mohou film a literatura vyřešit společenské problémy? Jak by se měla proměnit levice, aby dokázala čelit tomu, že se čím dál víc frustrovaných lidí obrací k populistům a extremistům? Uznávaný britský režisér a angažovaný francouzský spisovatel se v živém rozhovoru dotýkají i mnoha dalších bolestí současného světa: původu nesnášenlivosti, předsudků či homofobie, negativní role sociálních sítí, bezdomovectví, násilí, postavení žen či gayů. Úderný rozhovor staví most mezi generacemi levicového myšlení a bezděčně připomíná, co vlastně znamená etika dialogu.

Der Regisseur von »Ich, Daniel Blake« und der Autor von »Das Ende von Eddy« gemeinsam im Gespräch Édouard Louis und Ken Loach - zwei Künstler aus unterschiedlichen Ländern und Generationen blicken in ihren Werken immer wieder in die dunklen Ecken unserer Gesellschaft. Sie erzählen die Geschichten, die gerne verschwiegen werden: von Armut, sozialem Abstellgleis und politischer Gewalt. Hier treffen sich der Kultautor und der renommierte Filmemacher zum Gespräch über Kunst, Kino, Literatur und deren Bedeutung für die heutige Gesellschaft. Wie kann immer wieder neu über Klasse, soziale Gewalt und Gerechtigkeit nachgedacht werden? Wie sieht eine Kunst aus, die die Machtverhältnisse nicht nur beschreibt, sondern erschüttert? Wie kann sie intervenieren und mobilisieren? In ihrem Dialog entwerfen Ken Loach und Édouard Louis ein Manifest für eine radikale Veränderung der Kunst. 

Může se člověk neustále měnit, aniž by ztratil sám sebe? Ještě mu nebylo třicet, přesto za sebou má několik životů. Zažil dětství v extrémní chudobě, stud za vlastní původ i za sexuální orientaci. Utekl z vesnice do města, kde se už jako náctiletý na gymnáziu snaží co nejvíc vzdálit svým kořenům. Novou identitu touží najít i později na univerzitách v Amiensu a Paříži. Jako spisovatel zažívá nevídaný úspěch, těší se zájmu médií, neustále cestuje a vypráví o svém životě. Pozornost a uznání jsou zpočátku návykové, vždyť přesně o tomhle snil. Jenže postupně se dostavuje únava a znechucení vlastním životem, nejraději by od všeho znovu utekl a pokračoval v nekonečném přetváření sebe sama. Hluboce osobní a dojemný román je největším dílem literární hvězdy od vydání Skoncovat s Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako pozoruhodný návrat autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe.

„Mé matce ukradli život,“ píše Édouard Louis. „Byla stejně jako já okradena o možnost být sama sebou.“ Literární dílo francouzského spisovatele je autobiografickou sociální freskou, kterou zahájil zpovědí Skoncovat s Eddym B. a prohloubil v pokusu o lepší porozumění svému otci esejem Kdo zabil mého otce. Tentokrát se věnuje příběhu matky, která strávila většinu života v chudobě a nouzi, od střední školy odsouzená k péči o domácnost a děti, ponižovaná instinktivně násilnickým chováním mužů i prostředím patriarchální bílé třídy průmyslové Francie. Jednoho dne, ve svých pětačtyřiceti letech, se však proti tomuto životu vzbouří a vybojuje si svobodu. Tato kniha je příběhem této proměny. Příběhem laskavým a nemilosrdným.