Anna Kudrnová Knihy

Pět olympijských medailí, 18 světových rekordů a šest let bez jediné porážky v běhu na 10 000 metrů – to jsou jen ty nejvýraznější sportovní úspěchy, kterých Emil Zátopek dosáhl. V tréninku se dřel jako nikdo jiný, ale v životě si dokázal zachovat nadhled a smysl pro humor. V duchu olympijských ideálů vnímal sport jako prostředek k navazování přátelství mezi lidmi všech národů, a mnozí soupeři vzpomínali na chvíle strávené se Zátopkovými celý život. V Askwithově citlivém a vyváženém životopise Zátopek vystupuje ze slupky mýtů a ukazuje se především jako laskavý, bezprostřední, chytrý a občas také chybující člověk, který si udržel skromnost a zdravý rozum i na samém vrcholu sportovní slávy a nezahořkl, ani když po roce 1968 kvůli svým občanským postojům tvrdě narazil a léta strávil v zapomnění. Kniha se opírá o mimořádně pečlivé studium českých i zahraničních zdrojů (mimo jiné archivů bezpečnostních složek) a četné rozhovory se Zátopkovými přáteli, kolegy, soupeři a rodinnými příslušníky, zejména Emilovou manželkou, olympijskou vítězkou Danou Zátopkovou.

Většina hobíků prý běhá podle toho, jak by chtěli, a ne podle toho, jak by měli. Jinými slovy: když se budeme řídit sami sebou, jsme na nejlepší cestě se příštím půlmaratonem protrpět a další pro jistotu nezkoušet. Návodů, jak zaběhnout půlmaraton co nejrychleji s přípravou dvakrát či třikrát týdně, jsou na trhu spousty. Určitě se někde skrývá i „vědecky“ podložená úvaha o tom, že se to dá zvládnut i s jednodenním tréninkem. Hansonovi přicházejí s něčím totálně nemoderním, neinstantním a zdlouhavým: běhejte šest dní v týdnu. Nežeňte se, nepřehánějte dlouhé víkendové výběhy, nepřekračujte 30 % součtu kilometrů uběhnutých přes týden. Jen tak přivyknete únavě, jen tak vás půlmaraton nezdecimuje. Jen tak se běh stane součástí vašeho života a na dlouhou dobu. Nemoderní kniha, která ale desítky tisíc běžců přivedla k jejich nejlepším výkonům! Včetně tréninkových plánů.

Před pár lety byli bosí běžci považováni za extremisty. Dnes se na ně sice většina lidí stále kouká skrz prsty, ale tito nadšenci neodmyslitelně patří k rozrůstající se komunitě sportovců, kteří chtějí zažívat opravdové sepětí s přírodou a využít evoluční potenciál na maximum. Michael Sandler patří mezi průkopníky bosého běhání, a proto je právě on ideálním průvodcem, jak začít s bosým běháním. Srozumitelně a neideologicky popisuje základní prvek bosého běhání, jímž je technika, a přes detailní rozbor cviků na posílení chodidel postupuje k nácviku běžeckých dovedností, jejichž cílem je připravit vás na svobodný pohyb po všech myslitelných površích. Tato kniha je vhodná i pro milovníky minimalistických bot. Předmluva: „Bosonohý Ted“ z Born to Run Doslov: Danny Dryer, autor knihy Chi Running

Scott Jurek, živoucí legenda amerického i světového ultramaratonu, už měl léta nejlepších výkonů za sebou a cítil, že pomalu pohodlní. Jenže do starého železa se mu ještě nechtělo, a tak se odhodlal podniknout další dobrodružství – největší a nejnáročnější ze všech. S podporou manželky Jenny se rozhodl pokusit o nejrychlejší zdolání „Zeleného tunelu“, 3500 kilometrů dlouhé Appalačské stezky vedoucí z „hlubokého jihu“ Georgie až do Nové Anglie. Jurek si jako velezkušený ultramaratonský harcovník nedělal iluze, že takový podnik bude procházka růžovým sadem, ale realita překonala všechna očekávání. Brutálně upřímný záznam o běžci za zenitem, který se musí při své závěrečné a nejtěžší zkoušce bezmála zničit, aby si dokázal, že je stále tím, kým býval.

Autory příručky Hansonova metoda maratonu jsou Kevin a Keith Hansonovi. Sourozenci přicházejí s konceptem, který vyžaduje disciplínu. Většina hobíků prý běhá podle toho, jak by chtěli, a ne podle toho, jak by měli. Jinými slovy: když se budeme řídit sami sebou, jsme na nejlepší cestě se příštím maratonem protrpět a další pro jistotu nezkoušet. Návodů, jak zaběhnout maraton co nejrychleji s přípravou dvakrát či třikrát týdně, jsou na trhu spousty. Určitě se někde skrývá i „vědecky“ podložená úvaha o tom, že se to dá zvládnut i s jednodenním tréninkem. Hansonovi přicházejí s něčím totálně nemoderním, neinstantním a zdlouhavým: běhejte šest dní v týdnu. Nežeňte se, nepřehánějte dlouhé víkendové výběhy, nepřekračujte 30 % součtu kilometrů uběhnutých přes týden. Jen tak přivyknete únavě, jen tak vás maraton nezdecimuje. Jen tak se běh stane součástí vašeho života a na dlouhou dobu. Nemoderní kniha, která ale desítky tisíc běžců přivedla k jejich nejlepším výkonům! Včetně tréninkových plánů.

K výročí stého ročníku Tour de France sepsali zkušení novináři a reportéři mozaiku textů poskytujících zasvěcený pohled na různé, nejen závodní aspekty legendární cyklistické akce. Seznámíme se s osudy "Anděla hor", Charlyho Gaula. Dočteme se, jak prožíval Tour domestik Carlos Sastre nebo začínající novinář, ale také o proslulém souboji Laurenta Fignona s Gregem LeMondem v roce 1989. A o tom, jak cirkus zvaný Tour de France jede dál i přes nekonečné dopingové skandály, protože: Le Tour, c'est le Tour.

Brendan Brazier je kanadský sportovec, pionýr veganského stravování. Jeho publikace Vegan v kondici se stala kultovní knihou světového vegetariánského a veganského hnutí. Jeho legendární dieta Thrive pomohla celé řadě sportovců k zisku olympijských medailí. Dieta se nezaměřuje pouze na profesionální sportovce, nýbrž i na ty z nás, kteří požadují optimální zdraví a výkonnost nebo jen chtějí předcházet nemocem.

I pro ultramaratonský běh nepochybně platí tvrzení italského trenéra Renata Canovy, že „neexistují závody ve vytrvalosti, ale jen v rychlosti“. Nakonec vždy jde o to být co nejdříve v cíli, zvládnout určitou trasu v nejkratším možném čase, případně uběhnout co největší vzdálenost ve stanoveném časovém limitu. Pokud chce ultramaratonec závodit na úrovni těch nejlepších ve svém sportu, už si nevystačí pouze s tím, že naběhá víc kilometrů než ostatní. Jeho trénink by měl být inteligentní, strukturovaný a specifický s ohledem na konkrétní potřeby daného sportovce a závodu, na který se připravuje. Až doposud ultramaratonský běh trpěl nedostatkem ověřitelných a obecně platných informací překračujících rámec individuálních zkušeností jednotlivých závodníků, které by byly uplatnitelné v tréninkových programech založených na vědeckém přístupu. Koopova kniha je tak prvním a zásadním krokem k tomu, aby ultramaratony přestaly být vnímány jen jako delší maratony nebo rychlejší turistika a staly se plnohodnotnou běžeckou disciplínou, která má svá specifika a vyžaduje systematický, cíleně zaměřený trénink.

Profesionální cyklistika je rozmanitý, dramatický a místy kontroverzní sport – téma jako stvořené pro skvělé texty. První svazek cyklistické antologie, do nějž přispěli přední sportovní novináři a publicisté s dlouholetou praxí z cyklistické scény, obsahuje vtipné i přemýšlivé eseje zaměřující se na různé aspekty cyklistického světa, na jezdce, stáje a závody: dočtete se, jak se Bradley Wiggins vypracoval z dráhové hvězdy na krále Tour, jak David Millar na sklonku kariéry vzpomíná na temná léta dopingu, jakou roli může hrát v cyklistice statistika nebo co po sobě vlastně zanechal Lance Armstrong. Rozličné úhly pohledu dávají dohromady barvitý obraz jednoho z nejzajímavějších moderních sportů.

Druhá polovina 70. let. Spojené státy americké ještě nestihly vystřízlivět po válce ve Vietnamu. A přece se objevuje cosi nového, co dokáže v době hospodářské krize Američanům rozproudit krev v žilách. V roce 1972 na nešťastných olympijských hrách v Mnichově vyhrává Frank Shorter maratonský běh jako první Američan po několika desetiletích. O pár let později Bill Rodgers, snílek s nediagnostikovanou ADHD, slavně vítězí na Bostonském maratonu. A to vše sleduje mladičký Alberto Salazar, nevyzpytatelný syn kubánských imigrantů, který chce převzít žezlo krále silnic po Shorterovi a Rodgersovi a je pro svůj běžecký sen ochoten (doslova) padnout. Po jejich vzoru nazouvá běžecké boty stále víc obyčejných lidí, po celé zemi vznikají legendární silniční závody. Začíná běžecký boom.