Michael Burleigh Pořadí knih

Ve velkolepém panoramatickém záběru onoho dlouhého evropského století od Francouzské revoluce (1789) do pruského masakru civilistů ve Flandrech (1914) líčí významný anglický historik politický zápas křesťanských církví s emancipačním, liberálním národním státem na pozadí humanistických kultů – Robespierrova jakobínského deismu, comtovské Velké bytosti lidstva, saint-simonovského a marxistického beztřídního ráje budoucnosti – s jejich zatím ještě komickou, protože předtotalitní občanskou liturgií a rituály odvozenými z křesťanství. Politická náboženství měla paradoxně původ v racionalismu osvícenství, tedy v osvícenském kultu člověka, osvěty a rozumu, z něhož vychází i prakticky celá historiografie 20. století, která považuje náboženství za pouhou dekoraci socioekonomického vývoje, aniž by zaregistrovala, že se sekularizovala pouze Evropa. Klíčem k porozumění evropskému vývoji je právě rozumářská utopická víra v dokonalé společenské uspořádání, jež zatratila křesťanskou transcendenci i posmrtnou spásu a stává se vražedným plánem na totální přestavbu tohoto světa – předznamenaným už jakobínskou genocidou ve Vendeé. Burleigh názorně dokládá, jak v kotli pozemských ideologií ve století stále ještě křesťanském dozrávaly plány, z nichž se později zrodila dvojčata nacionálního a internacionálního socialismu. Dílo na výsost aktuální možná povede i k zamyšlení nad budovatelským plánem nové Evropy.

Dílo významného britského historika není jen podrobným výčtem událostí dosud největší války světových dějin, ale zaměřuje se i na psychologické profily důležitých aktérů tohoto osudového střetnutí. Nalezneme tu zasvěcené srovnání dvou totalitních režimů i rozbor paradoxní situace, v níž režimům demokratickým nezbylo než volit spojenectví se stalinistickým Ruskem. Autor podrobně rozebírá mnohé bolestivé otázky, např. eventuální možnost letecky čelit probíhajícímu vyvražďování Židů, oprávněnost plošného bombardování i mnoho dalších situací, ve kterých se ve válce s nelidským nacistickým režimem lidské svědomí ocitalo mezi dvěma mlýnskými kameny.

Nacistická restrukturalizace „třídní“ společnosti na základě rasové příslušnosti pohledem předních evropských historiků. V letech 1933 až 1945 se nacistický režim pokusil o restrukturalizaci „třídní“ společnosti na základě rasové příslušnosti. Kniha přibližuje ideje a práci institucí, které tuto snahu podporovaly a také odhaluje, jak nacistická politika ovlivňovala různé skupiny lidí, a to jak obětí, tak těch, kteří měli z dané situace prospěch. Autoři své dílo začínají diskuzí o původu nacistické rasové ideologie a potom demonstrují důkladnost a účelnost, s jakými byla uplatňována v oficiální politice. Nezabývají se pouze otázkou systematického pronásledování a likvidace Židů, kteří tvořili největší obětní skupinu nacismu, ale také osudem Romů a Sintiů, mentálně nemocných, „asociálů“ a homosexuálů. Nakonec se zaměřují na státní rasově motivovanou sociální politiku, která zasahovala do života každého německého „národního soudruha“. Hlavním cílem této politiky byla realizace rasově organizovaného státu a společnosti. Ve své knize dále dokládají, že „polykratický“ a chaotický charakter režimu, jak jej často současní historikové popisují, nezabraňoval nemilosrdné likvidaci jeho obětí a ani jí neomezoval. Třetí říše se zásadně lišila od všech ostatních totalitních režimů především svou všudypřítomnou rasovou politikou.

Britský historik přibližuje historický vývoj Německa ve 20. století - zrod nacismu a jeho porážku ve 2. světové válce. Snaha postihnout příčiny vývojového trendu, kdy se německá elita i masy obyvatelstva vzdaly svého osobního práva na kritické uvažování ve prospěch politiky založené na slepé víře, nenávisti a vyzdvihování vlastní rasy a národa. Popis postupného totálního zhroucení vyspělé demokratické společnosti v srdci Evropy. Prostřednictvím analýzy vývoje v daném období Burleigh odhaluje počátky vývoje nacistického Německa v politické a společenské atmosféře výmarské republiky.