Milena Štráfeldová Pořadí knih

Je to jeden z největších Čechů, tvůrce naší národní hudby, bez jeho díla si českou kulturu ani neumíme představit. Přesto své chlapecké deníky i milostné dopisy psal německy a správně mluvit a psát česky se učil až dlouho po třicítce. A to není zdaleka jediná okolnost, která nás u autora Prodané nevěsty nebo Mé vlasti může překvapit. O Bedřichu Smetanovi vyšla spousta knih a zdálo by se, že jeho život už byl popsán do nejmenších detailů. Čím víc se ale o něm dozvídáme, tím víc také zjišťujeme, že je tu pořád co objevovat. Rozhodně neexistuje jen jeden všeplatný pohled na našeho „nejnárodnějšího“ skladatele. Dokuromán Friedrich řečený Bedřich líčí jeho dramatický osud, ale i jeho dobu a příběhy lidí, kteří jej obklopovali, milovali a podporovali, nebo mu jeho cestu naopak ztěžovali. Je také zamyšlením nad tím, proč byl Smetana tolikrát propagandisticky zneužit, jako snad žádný jiný náš umělec. A konečně klade i pár otázek o nás samých, na které stále ještě nemáme odpověď.

„Plať pravidelně známky ROH a my ti dovolíme jezdit na nákupy do NDR. Drž hubu, a můžeš si koupit trabanta...“ I takovými pravidly se řídil náš každodenní život v předlistopadovém Československu. Odpudivá husákovská normalizace nás nutila k přetvářce, předstírané loajalitě, kompromisům a lhaní, jen abychom mohli vést jakžtakž normální život. Otevřeně se proti ní postavil jen málokdo. K těmto odvážným patřila i chartistka Lilian Landová, studentka jednoho z pražských gymnázií, kterou však StB v roce 1979 dohnala k sebevraždě. Její příběh se stal volnou inspirací pro román Krycí jméno Studentka. Život románové Lídy se od jejího reálného předobrazu v mnohém liší, obě se však staly obětí stejného režimu. Obě žily v době, o které jsme si možná naivně mysleli, že je už minulostí. Historie se ale ráda vrací a totalitní režimy, jak to dnes ukazuje putinovské Rusko, minulostí rozhodně nejsou. Osud Lilian či Lídy by tak měl být i varováním, abychom návrat totality nedopustili.

To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici. Židovský básník Jindřich Heisler, kterého až do konce války skrývala ve své žižkovské garsonce, protože odmítl nastoupit do transportu. Její přátelé z Devětsilu Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Karel Teige. Nebo francouzští surrealisté, když v r. 1947 odešla do pařížského exilu. Díky těmto svědectvím, ale i na základě pátrání v archivech v Česku a ve Francii, napsala Milena Štráfeldová její beletrizovaný životopis. Příběh Marie Čermínové, rodačky z pražského Smíchova, kterou sám André Breton zařadil mezi deset nejvýznamnějších světových umělců 20. století.

Co spojilo slavného pražského fotografa a mladou dívku, která právě přežila pochod smrti? Co způsobí pestrobarevný svetr desetiletého kluka, ze kterého jednou vyroste hrdina? A jaké vzpomínky vyvolal klavír, u něhož stále zlobí klapka spodní d? I to se dočtete v povídkové knize Mileny Štráfeldové. Po několika rozsáhlých románech se v ní autorka znovu vrací k naší nedávné historii, tentokrát však v podobě krátkých příběhů. Vystupují v nich skuteční lidé i fiktivní postavy, všechny ale spojuje jedno – každý po svém se brání nepřízni osudu, vzdoruje zlu a manipulacím a překonává své hendikepy. Je lhostejné, zda jde o oblíbeného kněze či žebráka na Karlově mostě, o známou divadelní kostymérku, geniálního šachistu, jemuž elektrický proud vypálil mozek, nebo o bezejmennou obtloustlou úřednici. Vždycky po nich chce život jediné – odvahu nedat se.

Historický román o osudech Jeronýma Pražského, předního českého učence přelomu 14. a 15. století a blízkého přítele Jana Husa, vychází z důkladného studia historiografických prací. Na základě dochovaných materiálů zde autorka vytvořila možnou podobu životních osudů tohoto nestálého bouřliváka a církevního reformátora. Rodák z Nového Města pražského patřil k největším vzdělancům své doby. Studoval na čtyřech evropských univerzitách, vydával se na dlouhé cesty do Oxfordu, Jeruzaléma nebo Litvy, pro své názory byl však nakonec upálen stejně jako Hus na kostnické hranici. Kniha je výjimečná nejen zásadním příběhem z české a evropské historie, ale i tím, že se autorka snaží najít rovnováhu mezi dochovanými fakty a vlastní autorskou fikcí.

Novela Sestry B. zachycuje nejen dramatické zvraty života herečky Lídy Baarové včetně jejího vztahu s Josefem Goebbelsem, ale hlavně problém její odpovědnosti a viny za osud mladší sestry Zorky Janů. Ta kvůli Lídě Baarové spáchala v roce 1946 sebevraždu. Zorka neunesla, že ji její herečtí kolegové po druhé světové válce odmítli jakožto „sestru nacistické kolaborantky Baarové“ vpustit do divadla. Kniha zachycuje klíčové okamžiky vztahu obou sester, jejichž osudy se stále více rozcházely, ale i tragický dopad historických událostí na život jednotlivců.

Co má větší cenu: žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí? Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou? Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti. A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé. Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.

Guláš pro Masaryka je zčásti fiktivní rodinnou kronikou vyhlášené hostinské z jihomoravských Židlochovic, která skutečně vařila guláš pro prezidenta T. G. Masaryka. Kuchařka Poldinka je ale jen jednou z těch obyčejných ženských, které dokáží své blízké pokaždé chránit tím nejprostším způsobem – i uprostřed nejhorší válečné bídy, za epidemií a požárů postaví na stůl mísu s gulášem. A na pozadí této kroniky „bouří" velké dějiny, probíhá národní obrození se svými spory, obě války, Osvětim. V Blouzněních o Vlasti, o Divadle, O Republice a Lepších Zítřcích, které román prolínají, se autorka také kriticky dívá na nedotknutelné národní mýty a idoly naší novodobé historie. Ptá se, jak jinak by se třeba naše dějiny vyvíjely, kdyby věc národního obrození nevzala za svou jakási kávová společnost básníků, kteří si národ vysnili jako literární postavu? Proč horliví vlastenci raději uvěřili padělkům, i když je před podvrženými Rukopisy varoval už sám Josef Dobrovský? A proč se celá desetiletí hádali nad Národním divadlem? Proč studenti uspořádali za hilsneriády štvanici na svého profesora T. G. Masaryka a titíž studenti ho pak nadšeně vítali jako Presidenta Osvoboditele? A zaplatil skutečně Masaryk z peněz, které byly určeny pro Čs. legie, atentát na Lenina? Byl Edvard Beneš agentem NKVD? Nebyl nakonec vznik samostatného Československa historickým omylem? A umíme se dnes, po sto letech, vyrovnat s tak provokativními otázkou?

Monodrama Dora (monolog dcery Boženy Němcové) se odehrává za osamělých večerů Dory N., kdy ve svém odloučení na základě dopisů rekapituluje život své matky a rodiny.