Pavel Zatloukal Knihy

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Osada Háj u Mohelnice leží v lužní krajině, kterou meandruje řeka Morava a kde stával od středověku mlýn. Dnes je proslulá především díky dvěma kulturním památkám, vodní elektrárně a vile. Podle návrhu architektů Bohuslava Fuchse (1895–1972) a Josefa Štěpánka (1889–1964) si je nechali v letech 1920-1924 postavit Ellen, Karel a Radomír Plhákovi. Jak u elektrárny, tak u vily se oba umělci - každý přitom jinak - pokusili ztvárnit architektonickými prostředky ovidiovské motivy transformace, proměny. V prvním případě proměnu vodní energie v elektrickou, u vily zase proces předávání životadárné energie čerpané z matky země, která napájí a spíná celou stavbu včetně jejích obyvatel. U obou budov architekti zcela osobitě reagovali na podněty českého kubismu s jeho snahou rozhýbat hmotu, rondokubismu s dekorativními sklony, stejně jako německého expresionismu s jeho dynamickými, skulpturálními či přímo organickými tendencemi. Kniha o vile a elektrárně však také připomíná dramatické osudy členů Plhákovy rodiny ve 20. století.

Příběhy o architektuře let 1750 - 1918 na Moravě a ve Slezsku. Knihy byla oceněna jako absolutně nejlepší titul vydaný v roce 2002 cenou Magnesia Litera.

Průvodce po moderní architektuře Moravy a Slezska mapuje dědictví stavební kultury 20. století od secese a rané moderny přes funkcionalismus a meziválečnou avantgardu až po nejvýznamnější stavby druhé poloviny století včetně oživení architektonické tvorby po roce 1990.

Katalog výstvay k celoživotnímu architektonickému dílu manželů Elly a Oskara Oehler.

Při procházce knihou můžeme navštívit Šternberskou vilu v Troji, známou jako Trojský zámek, a prozkoumat cestu do Bertramky podle popisu Karla Mozarta. Dále se dostáváme do 19. století, kdy Lannova vila v Bubenči představovala jedno z prvních rodinných sídel v pražských sadech. Jan Kotěra se ve své rané tvorbě pokusil o symbiózu tradice anglického rodinného domu, což vedlo k Trmalově vile ve Strašnicích, prvnímu rodinnému domu na prahu 20. století. Dále se setkáme s významným architektem Josefem Zaschem a jeho Wilfertovou vilou Na Špejcharu, a také s vilou Františka Bílka, postavenou podle jeho vlastního projektu. Pokračujeme k vile Karla Kramáře, postavené mezi lety 1911-1914 podle Friedricha Ohmanna. Procházka nás zavede k Müllerově vile od Adolfa Loose, která se stala ikonou architektury. Po šedesáti letech se dostáváme ke Kuthanově vile architekta Vlado Miluniće, inspirované holandskou architekturou. Mezi 28 poválečnými vilami najdeme i vilu vítěze Wimbledonu Jana Kodeše a vilu režisérky Věry Chytilové. Kniha je bohatě ilustrována a na konci obsahuje vycházkové okruhy s mapami.

Kniha byla vydána k 10. výročí zapsání zahrad a zámku Kroměříž na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a má i anglický text.

Pátý svazek průvodců po architektonických památkách České republiky představuje architekturu 19. století, její charakteristické znaky a významné stavby.

Kniha je věnována souboru nejvýznamnějších kroměřížských památek – Arcibiskupskému zámku, Květné a Podzámecké zahradě, k němuž autoři připojili méně známý areál psychiatrické léčebny. V roce 1998 byly zámek i obě zahrady Květná zahrada a Podzámecká zahrada zapsáním na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO povýšeny do nejvyšší kategorie světových kulturních památek. Autoři publikace, prof. PhDr. Pavel Zatloukal, CSc., Mgr. Miroslav Kindl, Ph.D. a Mgr. Ondřej Zatloukal poutavě a zasvěceně provází čtenáře historií těchto výjimečných památek a jejich uměleckého a kulturního bohatství, které se skrývá nejen v řadě nemovitých památek, ale také v bohatství výtvarných sbírek, knihoven o mnoha tisících svazků, bohatství vzácné flóry obou zahrad, její kolonád a pavilonů. Ve stostránkové druhé části publikace potom autoři podrobněji představují 44 objektů zámku a jeho jednotlivých částí jako Trůnní sál, Sněmovní sál, Manský sál, Obrazárna, kaple sv. Štěpána, jednotlivé objekty obou zahrad, v Květné zahradě Kolonádu, Rotundu, fontány a jiné objekty nebo v Podzámecké zahradě Colloredovu kolonádu giardino segreto, Maxův dvůr, Pompejskou kolonádu, Čínský pavilon. V Psychiatrické léčebně pavilony Huberta Gesnera, Správní budovu a Společenský dům, Kostel sv. Cyrila a Metoděje a jiné. Publikace na svých 248 stranách ilustruje toto mimořádné kulturní bohatství a krásu stovkami obrazů a současných snímků.

Kniha Pavla Zatloukala, odborníka na výtvarné umění a architekturu 19. a 20. století, navazuje na předchozí dílo o architektuře na Moravě a ve Slezsku. Zaměřuje se na tři pevnostní města – Olomouc, Brno a Hradec Králové – a porovnává je s dalšími lokalitami jako Vídeň, Praha a Krakov. Zkoumá klíčové faktory urbanistického a architektonického vývoje 19. století, které ovlivnily jejich budoucnost. Autor kombinuje dějiny umění, obecné dějiny a statistiku, a využívá neobvyklé zdroje, včetně dobového tisku, což obohacuje jeho analýzu. Publikace obsahuje šest set barevných reprodukcí a je rozdělena do sedmi oddílů a třiceti kapitol, přičemž významná část se věnuje Olomouci. Detailně popisuje její vývoj od snah o vyrovnání se s josefínskou proměnou, která přetvořila duchovní centrum Moravy na posádkové město, až po pozdně klasicistní, romantickou a moderní architekturu. Kromě uměleckohistorických kapitol zahrnuje kniha cenné soupisy, jako lexikon umělců a architektů, komentovaný seznam novostaveb a přestaveb olomouckých čtvrtí, a mapové přílohy včetně plánu Olomouce z roku 1915.