V odľahlej pevnosti na hraniciach dôstojník Giovanni Drogo čaká na útok nepriateľov zo severu. Celé roky nečinne sníva o hrdinstvách, a keď sa nepriateľ konečne zjaví, Drogovi už dochádzajú sily a podarí sa mu vybojovať len zápas so sebou samým. Vrcholné románové dielo Dina Buzzatiho Tatárska púšť vzniklo roku 1940, v období najsilnejšieho fašizmu v Taliansku.
Západ a láska je ťažiskové dielo švajčiarskeho frankofónneho filozofa histórie a kultúrneho a literárneho historika Denisa de Rougemont (1906 – 1985). Kniha je fascinujúcim prienikom do európskej kultúry videnej cez prizmu lásky. Toto dielo možno považovať za jednu zo základných prác o koreňoch, smerovaní i zmysle západného človeka a jeho civilizácie a kultúry.
Námět na román nosil Tomasi di Lampedusa v hlavě celou řadu let, a přestože se klíčová část Geparda odehrává v 60. letech 19. století, autor do něj vtělil svou vlastní dobu, své vlastní lásky i úzkosti. Právě v tomto postupu, kdy se historický rámec příběhu stává prostředkem pro vyjádření přítomnosti, se ukázala spisovatelova originalita i tvůrčí novátorství. K jeho zvláštnímu kouzlu však nepochybně patří i vybroušeně nedbalý sloh a neurovnaná kompozice. Po vydání se Gepard setkal s obrovským čtenářským úspěchem (ale také s nepřízní kritiky, která dílu vytýkala znesvěcování vlasteneckých tradic), byl přeložen do celé řady jazyků a jeho slávu nakonec roku 1963 zpečetil i stejnojmenný film režiséra Luchina Viscontiho. Hlavním hrdinou příběhu, jehož kulisy tvoří Garibaldiho vylodění na Sicílii a zhroucení starého bourbornského režimu, je don Fabrizio, kníže a astronom, obr plný slabůstek, nesoucí v rodovém znaku tančícího geparda. Fabriziův životní osud a osud jeho rodiny je v románu sledován v rozmezí celých padesáti let až do roku 1910. Autorovi však nešlo o vytvoření kroniky ani eposu, spíše se pokusil napsat vlastní Vojnu a mír a vyjádřit vztah k nenávratně mizejícímu světu. Svým melancholicky pitoreskním stylem dokázal Tomasi rozzářit v živých barvách to, co mělo být už dávno odsouzeno ke zkáze.
Perecův knižní debut Věci (1965) je příběhem mladého páru, jehož vztah ke světu se uskutečňuje prostřednictvím vlastnění, spotřebou, nakupováním a pořizováním uměleckých předmětů, nábytku a pomůcek každodenního života. Jérôme a Sylvie se ocitají ve vleku touhy po luxusním žití, k němuž jim však jakožto příslušníkům střední třídy chybějí prostředky. Próza je psána po vzoru formalizovaného vyjadřování sociologických příruček a nezaujatého stylu literatury faktu. Třebaže sám Perec odmítal, že by byla odsouzením konzumní společnosti, lze ji chápat jako studii vztahu mezi věcmi, které tato společnost produkuje, a štěstím, které uvnitř ní zůstává možností.
Le Clézio zde zobrazil ve dvou paralelních příbězích střetnutí dvou kultur, kultury pouštních lidí marockého nomádského kmene s kulturní pouští moderního francouzského města. Kniha otevřeně demaskuje iluze o civilizačním poslání bílé rasy a její nadřazenosti nad ostatními, údajně zaostalými a primitivními národy.
Neľútostná paródia na dejiny Francúzska od počiatkov až po tzv. civilizovaný novovek. Brilantný, ironický román si berie na mušku všetko, čo sa v autorovej krajine vydáva za veľké, vznešené, nedotknuteľné.
Krátke prózy talianskeho autora - Objavenie abecedy, Oheň a plameň, Obrúčka v snehu, Doláre, Mlčanie, Láska v studni, Morská voda, Teplá posteľ, Bomba, Zelená ako more.
