Světlana Alexijevičová Pořadí knih (chronologicky)

Knižní prvotina pozdější laureátky Nobelovy ceny, napsaná v novém žánru „románu hlasů“, vznikala čtyři roky, během nichž autorka se stovkami žen, které se dobrovolně přihlásily do Rudé armády ve velmi mladém věku, vedla rozhovory. Mozaika jejich vzpomínek odhaluje nehrdinskou stránku Velké vlastenecké války, popisuje špínu, zimu, hlad, sexuální násilí a utrpení, a vytváří tak hluboce lidské a nepatetické protiválečné svědectví. Kniha byla poprvé publikována v Sovětském svazu v roce 1984, následovalo knižní vydání a český překlad v roce 1986, avšak obě verze byly cenzurovány. Po osmnácti letech se autorka k dílu vrátila, přepracovala ho, zrekonstruovala cenzurované části a doplnila nové materiály, včetně rozhovoru s cenzorem a úryvků ze svého deníku. V roce 2002 vyšla kniha v nové, definitivní podobě, a během patnácti let byla vydána ve 44 zemích, čímž se stala autorčiným nejúspěšnějším dílem.

Dne 26. dubna 1986 došlo k sérii výbuchů v reaktoru a budově černobylské atomové elektrárny, což vedlo k největší technologické katastrofě 20. století. Pro Bělorusko, s populací 10 milionů, to znamenalo národní tragédii. Během Velké vlastenecké války bylo na běloruském území zničeno 619 vesnic, po Černobylu ztratila země dalších 485 vesnic. Zatímco za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území, což představuje 2,1 milionu lidí, včetně 700 000 dětí. Po katastrofě se počet nemocných rakovinou zvýšil 74krát a úmrtnost vzrostla o 23,5 %, přičemž nejvíce obětí je ve věkové skupině 45 až 50 let. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi, jejichž životy katastrofa zásadně ovlivnila, včetně vdov po hasičích, mobilizovaných vojáků, vysídlených rolníků a vědců, kteří nemohli informovat veřejnost. Text varuje před technologickou apokalypsou a zároveň kritizuje komunistický režim, jehož nedbalost a lži vedly k tragickým následkům katastrofy.

Doba z druhé ruky je výjimečná kniha autorky, laureátky prestižních literárních cen. Konec komunistického režimu a rozpad sovětského impéria přinesly občanům zklamání a dezorientaci. Text je mozaikou hlasů, které Alexijevičová zaznamenala při rozhovorech s různými lidmi, jež vyprávějí o svých vírách v sovětský systém, o zabíjení a umírání pro jeho ideu, o hrůzách komunismu, gulagu, válkách a Černobylu. Čtenář se setkává s rozmanitými osudy a názory, z nichž vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové považují srpen 1991, kdy statisíce Rusů vyšlo do ulic Moskvy, za vrchol svobodného vzepětí společnosti, avšak následovalo vystřízlivění. Kapitalismus si lidé představovali jako velký supermarket, ale probudili se v zemi třetího světa, plné anarchie, inflace, zločinnosti a korupce. Kniha nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co je Rusko a proč se oblíbenost autokrata Putina pohybuje kolem 85 %. Alexijevičová, jejíž díla byla přeložena do 22 jazyků a oceněna mnoha cenami, včetně Nobelovy ceny za literaturu, zkoumá, proč je velkoruský šovinismus stále živý a militantnější.

NEW YORK TIMES BESTSELLER This magnum opus by Svetlana Alexievich, the 2015 Nobel Prize winner, presents a symphonic oral history of the Soviet Union's disintegration and the rise of a new Russia. The Swedish Academy praised her for creating "a new kind of literary genre," highlighting her work as "a history of emotions—a history of the soul." Alexievich's documentary style blends individual monologues with a collage of voices, capturing the stories of ordinary people often overlooked in official narratives. In this work, she chronicles the fall of communism through the eyes of everyday Russians, revealing their experiences over the past thirty years. Through interviews from 1991 to 2012, she unveils the realities behind propaganda and media portrayals, offering a panoramic view of contemporary Russia. The voices reflect memories of oppression, terror, and famine, alongside pride, hope, and a collective struggle for a utopian future. This account of life after a powerful ideology once dominating a third of the world weaves a magnificent tapestry of human sorrows and triumphs. Critics acclaim it as a profound exploration of the human condition, essential for understanding contemporary Russia and a necessary historical narrative that resonates deeply.

Zinkoví chlapci je knihou o válce v Afghánistánu. Je sestavena z autorčiných rozhovorů se sovětskými vojáky, kteří Afghánistán přežili, a s příbuznými těch, kteří se odtud vrátili v zinkových rakvích. Alexijevičová sama Afghánistán v době války navštívila a tuto zkušenost považuje za zlom ve svém uvažování o podstatě sovětského režimu i o oprávněnosti jakékoliv války. Kniha je ostře protiválečná, Afghánistán ukazuje jako místo naprosté devalvace ceny lidského života a rozvratu mravních hodnot a současně obžalovává Sovětský svaz z nezájmu o své vlastní vojáky, které posílá na smrt. Kniha je doplněna materiály dokumentujícími soudní proces, který byl proti autorce v Bělorusku v souvislosti s vydáním této knihy veden.