Světlana Alexijevičová Pořadí knih (chronologicky)

Během druhé světové války bojovalo v řadách Rudé armády přibližně milión žen, jejichž příběhy zůstaly prakticky neznámé. Knižní prvotina pozdější laureátky Nobelovy ceny se zaměřuje na tyto ženy. Světlana Alexijevičová, tehdy třicetiletá, poprvé použila žánr, který ji proslavil, a sestavila text z autentických rozhovorů se svými hrdinkami. Autorka strávila čtyři roky cestováním po Sovětském svazu a hovořila se stovkami dobrovolnic, které se do armády přihlásily ve velmi mladém věku. Mozaika jejich vzpomínek ukazuje nehrdinskou stranu války, vypráví o špíně, zimě, hladu, sexuálním násilí, utrpení a smrti. Tato nepatetická a hluboce lidská výpověď vydává silné protiválečné svědectví. Kniha byla poprvé vydaná v Sovětském svazu v roce 1984, avšak byla cenzurována. Alexijevičová se k ní po osmnácti letech vrátila, přepracovala ji a doplnila o cenzurované části a nové materiály, včetně zápisu rozhovoru s cenzorem. V roce 2002 vyšla v nové, definitivní podobě a během patnácti let byla publikována ve 44 zemích, čímž se stala autorčiným nejúspěšnějším dílem.

Otřesné výpovědi prostých Bělorusů o důsledcích výbuchu jaderné elektrárny Černobyl v r. 1986 - zkáza, smrt a trvalá tělesná i duševní postižení. Současná běloruská spisovatelka jezdila tři roky po zemích bývalého Sovětského svazu a zpovídala svědky černobylské katastrofy. Jejich svědectví vypovídají nejen o strašných lidských osudech, o hrůzách nemocí z ozáření či záměrné neiformovanosti sovětské i světové veřejnosti o skutečném stavu věcí, ale především o bezcitnosti sovětské totality, pro niž neměl lidský život vůbec žádný význam. Kniha výpovědí je uvedena několika citáty z odborné literatury s hrůznými statistikami důsledků černobylské katastrofy.

Doba z druhé ruky je výjimečná kniha autorky, laureátky prestižních literárních cen. Konec komunistického režimu a rozpad sovětského impéria přinesly občanům zklamání a dezorientaci. Text je mozaikou hlasů, které Alexijevičová zaznamenala při rozhovorech s různými lidmi, jež vyprávějí o svých vírách v sovětský systém, o zabíjení a umírání pro jeho ideu, o hrůzách komunismu, gulagu, válkách a Černobylu. Čtenář se setkává s rozmanitými osudy a názory, z nichž vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové považují srpen 1991, kdy statisíce Rusů vyšlo do ulic Moskvy, za vrchol svobodného vzepětí společnosti, avšak následovalo vystřízlivění. Kapitalismus si lidé představovali jako velký supermarket, ale probudili se v zemi třetího světa, plné anarchie, inflace, zločinnosti a korupce. Kniha nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co je Rusko a proč se oblíbenost autokrata Putina pohybuje kolem 85 %. Alexijevičová, jejíž díla byla přeložena do 22 jazyků a oceněna mnoha cenami, včetně Nobelovy ceny za literaturu, zkoumá, proč je velkoruský šovinismus stále živý a militantnější.

NEW YORK TIMES BESTSELLER This magnum opus by Svetlana Alexievich, the 2015 Nobel Prize winner, presents a symphonic oral history of the Soviet Union's disintegration and the rise of a new Russia. The Swedish Academy praised her for creating "a new kind of literary genre," highlighting her work as "a history of emotions—a history of the soul." Alexievich's documentary style blends individual monologues with a collage of voices, capturing the stories of ordinary people often overlooked in official narratives. In this work, she chronicles the fall of communism through the eyes of everyday Russians, revealing their experiences over the past thirty years. Through interviews from 1991 to 2012, she unveils the realities behind propaganda and media portrayals, offering a panoramic view of contemporary Russia. The voices reflect memories of oppression, terror, and famine, alongside pride, hope, and a collective struggle for a utopian future. This account of life after a powerful ideology once dominating a third of the world weaves a magnificent tapestry of human sorrows and triumphs. Critics acclaim it as a profound exploration of the human condition, essential for understanding contemporary Russia and a necessary historical narrative that resonates deeply.

Zinkoví chlapci je knihou o válce v Afghánistánu. Je sestavena z autorčiných rozhovorů se sovětskými vojáky, kteří Afghánistán přežili, a s příbuznými těch, kteří se odtud vrátili v zinkových rakvích. Alexijevičová sama Afghánistán v době války navštívila a tuto zkušenost považuje za zlom ve svém uvažování o podstatě sovětského režimu i o oprávněnosti jakékoliv války. Kniha je ostře protiválečná, Afghánistán ukazuje jako místo naprosté devalvace ceny lidského života a rozvratu mravních hodnot a současně obžalovává Sovětský svaz z nezájmu o své vlastní vojáky, které posílá na smrt. Kniha je doplněna materiály dokumentujícími soudní proces, který byl proti autorce v Bělorusku v souvislosti s vydáním této knihy veden.