Doba z druhé ruky je výjimečná kniha autorky, laureátky prestižních literárních cen. Konec komunistického režimu a rozpad sovětského impéria přinesly občanům zklamání a dezorientaci. Text je mozaikou hlasů, které Alexijevičová zaznamenala při rozhovorech s různými lidmi, jež vyprávějí o svých vírách v sovětský systém, o zabíjení a umírání pro jeho ideu, o hrůzách komunismu, gulagu, válkách a Černobylu. Čtenář se setkává s rozmanitými osudy a názory, z nichž vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové považují srpen 1991, kdy statisíce Rusů vyšlo do ulic Moskvy, za vrchol svobodného vzepětí společnosti, avšak následovalo vystřízlivění. Kapitalismus si lidé představovali jako velký supermarket, ale probudili se v zemi třetího světa, plné anarchie, inflace, zločinnosti a korupce. Kniha nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co je Rusko a proč se oblíbenost autokrata Putina pohybuje kolem 85 %. Alexijevičová, jejíž díla byla přeložena do 22 jazyků a oceněna mnoha cenami, včetně Nobelovy ceny za literaturu, zkoumá, proč je velkoruský šovinismus stále živý a militantnější.
Knižní prvotina pozdější laureátky Nobelovy ceny, napsaná v novém žánru „románu hlasů“, vznikala čtyři roky, během nichž autorka se stovkami žen, které se dobrovolně přihlásily do Rudé armády ve velmi mladém věku, vedla rozhovory. Mozaika jejich vzpomínek odhaluje nehrdinskou stránku Velké vlastenecké války, popisuje špínu, zimu, hlad, sexuální násilí a utrpení, a vytváří tak hluboce lidské a nepatetické protiválečné svědectví. Kniha byla poprvé publikována v Sovětském svazu v roce 1984, následovalo knižní vydání a český překlad v roce 1986, avšak obě verze byly cenzurovány. Po osmnácti letech se autorka k dílu vrátila, přepracovala ho, zrekonstruovala cenzurované části a doplnila nové materiály, včetně rozhovoru s cenzorem a úryvků ze svého deníku. V roce 2002 vyšla kniha v nové, definitivní podobě, a během patnácti let byla vydána ve 44 zemích, čímž se stala autorčiným nejúspěšnějším dílem.
Zinkoví chlapci je knihou o válce v Afghánistánu. Je sestavena z autorčiných rozhovorů se sovětskými vojáky, kteří Afghánistán přežili, a s příbuznými těch, kteří se odtud vrátili v zinkových rakvích. Alexijevičová sama Afghánistán v době války navštívila a tuto zkušenost považuje za zlom ve svém uvažování o podstatě sovětského režimu i o oprávněnosti jakékoliv války. Kniha je ostře protiválečná, Afghánistán ukazuje jako místo naprosté devalvace ceny lidského života a rozvratu mravních hodnot a současně obžalovává Sovětský svaz z nezájmu o své vlastní vojáky, které posílá na smrt. Kniha je doplněna materiály dokumentujícími soudní proces, který byl proti autorce v Bělorusku v souvislosti s vydáním této knihy veden.
Dne 26. dubna 1986 došlo k sérii výbuchů v reaktoru a budově černobylské atomové elektrárny, což vedlo k největší technologické katastrofě 20. století. Pro Bělorusko, s populací 10 milionů, to znamenalo národní tragédii. Během Velké vlastenecké války bylo na běloruském území zničeno 619 vesnic, po Černobylu ztratila země dalších 485 vesnic. Zatímco za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území, což představuje 2,1 milionu lidí, včetně 700 000 dětí. Po katastrofě se počet nemocných rakovinou zvýšil 74krát a úmrtnost vzrostla o 23,5 %, přičemž nejvíce obětí je ve věkové skupině 45 až 50 let. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi, jejichž životy katastrofa zásadně ovlivnila, včetně vdov po hasičích, mobilizovaných vojáků, vysídlených rolníků a vědců, kteří nemohli informovat veřejnost. Text varuje před technologickou apokalypsou a zároveň kritizuje komunistický režim, jehož nedbalost a lži vedly k tragickým následkům katastrofy.
Otřesné výpovědi prostých Bělorusů o důsledcích výbuchu jaderné elektrárny Černobyl v r. 1986 - zkáza, smrt a trvalá tělesná i duševní postižení. Současná běloruská spisovatelka jezdila tři roky po zemích bývalého Sovětského svazu a zpovídala svědky černobylské katastrofy. Jejich svědectví vypovídají nejen o strašných lidských osudech, o hrůzách nemocí z ozáření či záměrné neiformovanosti sovětské i světové veřejnosti o skutečném stavu věcí, ale především o bezcitnosti sovětské totality, pro niž neměl lidský život vůbec žádný význam. Kniha výpovědí je uvedena několika citáty z odborné literatury s hrůznými statistikami důsledků černobylské katastrofy.
NEW YORK TIMES BESTSELLER The magnum opus and latest work from Svetlana Alexievich, the 2015 winner of the Nobel Prize in Literature?a symphonic oral history about the disintegration of the Soviet Union and the emergence of a new Russia When the Swedish Academy awarded Svetlana Alexievich the Nobel Prize, it cited her for inventing "a new kind of literary genre," describing her work as "a history of emotions?a history of the soul." Alexievich's distinctive documentary style, combining extended individual monologues with a collage of voices, records the stories of ordinary women and men who are rarely given the opportunity to speak, whose experiences are often lost in the official histories of the nation. In Secondhand Time, Alexievich chronicles the demise of communism. Everyday Russian citizens recount the past thirty years, showing us what life was like during the fall of the Soviet Union and what it's like to live in the new Russia left in its wake. Through interviews spanning 1991 to 2012, Alexievich takes us behind the propaganda and contrived media accounts, giving us a panoramic portrait of contemporary Russia and Russians who still carry memories of oppression, terror, famine, massacres?but also of pride in their country, hope for the future, and a belief that everyone was working and fighting together to bring about a utopia. Here is an account of life in the aftermath of an idea so powerful it once dominated a third of the world. A magnificent tapestry of the sorrows and triumphs of the human spirit woven by a master, Secondhand Time tells the stories that together make up the true history of a nation. "Through the voices of those who confided in her," The Nation writes, "Alexievich tells us about human nature, about our dreams, our choices, about good and evil?in a word, about ourselves." Praise for Svetlana Alexievich and Secondhand Time "Like the greatest works of fiction, Secondhand Time is a comprehensive and unflinching exploration of the human condition. . . . Alexievich's tools are different from those of a novelist, yet in its scope and wisdom, Secondhand Time is comparable to War and Peace ." ? The Wall Street Journal "Already hailed as a masterpiece across Europe, Secondhand Time is an intimate portrait of a country yearning for meaning after the sudden lurch from Communism to capitalism in the 1990s plunged it into existential crisis. A series of monologues by people across the former Soviet empire, it is Tolstoyan in scope, driven by the idea that history is made not only by major players but also by ordinary people." ? The New York Times "If you want to understand contemporary Russia, Secondhand Time is essential reading." ? Newsday "There's been nothing in Russian literature as great or personal or troubling as Secondhand Time since Aleksandr Solzhenitsyn's The Gulag Archipelago, nothing as necessary and overdue. . . . This is the kind of history, otherwise almost unacknowledged by today's dictatorships, that matters." ? The Christian Science Monitor "[Alexievich's] longest and most ambitious project to date: an effort to use an oral history of the nineties to understand Soviet and post-Soviet identity." ? The New Yorker "In this spellbinding book, Svetlana Alexievich orchestrates a rich symphony of Russian voices telling their stories of love and death, joy and sorrow, as they try to make sense of the twentieth century." ?J. M. Coetzee From the Hardcover..
