Roy Jacobsen Knihy

Třicátého listopadu 1939 napadla Rudá armáda bez varování neutrální Finsko. V třeskuté zimě se rozpoutaly boje, které do historie vešly pod označením "zimní válka". Jedním z klíčových dějišť bylo strategicky položené městečko Suomussalmi, které se Finové v rámci taktiky spálené země rozhodli evakuovat, zničit a nastražit příchozím rudoarmějcům jako past. Tvrdohlavý dřevorubec Timo Vatanen ale ze Suomussalmi odejít odmítne. Žil zde celý život a nikam se stěhovat nehodlá. Raději zůstane a okupaci přečká. Bez komunikace s okupanty se to ale neobejde. Rudoarmějci potřebují dřevo a on jim ho má spolu s několika přivlečenými ruskými nevojáky v nepředstavitelném mraze a za nelidských podmínek dodávat. Odvedená práce i vzniklá přátelství však dostávají zcela jiný rozměr, když je Rudá armáda na čas poražena a do Suomussalmi se vracejí původní obyvatelé. Na historickém půdorysu se Roy Jacobsen věnuje univerzálním tématům, jako je úcta k člověku, osobní čest, přátelství, ale i kolaborace či kolektivní vina. Ve středu jeho pozornosti stojí neheroický hrdina, obyčejný člověk, který se hrdinou stává bez vlastního přičinění. O to zásadnější dilemata mu však nová role přináší.

Román Jenom matka navazuje na předcházející tři díly Jacobsenovy ságy o obyvatelích ostrova Barroy a završuje ji. I když autor po vydání třetího dílu prohlásil, že další díly neplánuje, myšlenky na osudy hlavní hrdinky Ingrid ho neopouštěly. Čtvrtá kniha nás zavádí na osamělý ostrov Barroy čtyři roky po skončení války. Některé postavy se vracejí, hříšníci z války čelí zaslouženému trestu, zatímco jiní se snaží posunout vpřed. Ingrid opět adoptuje sirotka, stejně starého jako její dcera Kaja. Na ostrov, kde Ingrid prakticky řídila život, se dere vnější svět, tentokrát nikoli válečnými událostmi, ale jejich důsledky. Časté návštěvy a dopisy z „jihu“ přinášejí nové podněty. Ingrid s nedůvěrou čte zprávy své schovanky Susanne, kterou vychovala a která jí píše o moderních změnách v hlavním městě. Zvažuje, zda jsou výhody, jež Susanne vyzdvihuje, skutečně důvodem k nadšení. S kritickým pohledem pozoruje další civilizační změny. Norsko se vzpamatovává z války a politicky se vydává cestou sociálního státu, buduje průmysl a s ním vznikají nové vrstvy obyvatelstva.

Oči nemlčí jsou třetím dílem baladické trilogie významného norského autora Roye Jacobsena, jejíž hlavní hrdinkou je Ingrid Barrøy, žena z osamělého ostrova Barrøy, ležícího na pobřeží severního Norska, na němž v těžkých podmínkách žije a shání obživu právě jen její rodina. Zatímco první díl, Ostrov (česky 2014), je situován do 30. let 20. století a zastihuje Ingrid ještě jako dítě a dospívající dívku, druhý díl Bílý oceán (česky 2016) se odehrává během posledního válečného roku (1944–1945). Ingrid nachází na svém ostrově vyplavená mrtvá těla v uniformách, patrně trosečníků z nějaké potopené lodě. Jeden ze ztroskotanců, válečný ruský zajatec Alexandr je však ještě naživu. Ingrid se ho ujme, zachrání ho a zažije s ním krátký milostný poměr. Alexandr však brzy zmizí, těsně před prohlídkou ostrova německými vojáky, a brzy na to Ingrid zjistí, že je těhotná. Oči nemlčí pak navazují na tuto zápletku. Ingrid se vydá se svou malou dcerkou Katjou hledat svého milence. Román vypráví o této cestě, odehrávající se v roce 1945, která vede Ingrid s batohem na zádech a dcerkou v náručí vnitrozemím Norska, vzpamatovávajícího se z traumat války, až do Švédska a zase zpět, a o jejím setkání s mnoha lidmi poznamenanými válečnými šrámy a jizvami. Oči nemlčí jsou poetickou a současně krutou knihou, která se v norských recenzích setkala s velkým obdivem, stejně jako i prvé dva díly trilogie, jež byly přeloženy již do 24 jazyků.

Sígři nabízejí silný příběh z doby okupace Norska nacistickým Německem. Parta dětí z činžáku na chudém předměstí Osla, jejíž jádro tvoří tři stejně staří kluci Carl, Olav a Roar, prožívá nejdůležitější roky svého dětství. Jsou sice tak říkajíc na šikmé ploše, kradou, padělají přídělové lístky a věnují se překupnictví, nicméně tím vším umožňují svým rodinám přežít. Mladí sígři to s rodiči nemají lehké, zejména otcové si odmítají připustit, že jsou to děti, na nichž je rodina existenčně závislá. Významnou roli hraje v knize i každodennost okupovaného města, všudypřítomný strach, ilegální poslech rádia, zmizelí a uvěznění členové rodin. Nejednoznačné profily příslušníků a příslušnic protinacistického odboje i zhoubná aktivita kolaborantů a jejich únik před spravedlností, to všechno je realita válečné doby a doby bezprostředně následující.Jacobsenova kniha se nevyhýbá brutálním scénám a nelítostnému odhalování lidských slabostí, je však i plná empatie. Ke slovu tu opět přichází autorova „chlapská citlivost“, jak charakterizoval jeden z rysů Jacobsenova psaní přední norský kritik Leif Bull. A nebyl by to Roy Jacobsen, aby se při psaní zároveň neuchýlil k tajuplnému, až detektivnímu matení stop.

Román o neobyčejné hrdince Ingrid, jenž okamžitě zaujme čtenáře archetypální silou vyprávění o zápase lidí s drsnou přírodou. Opírá se o skutečný příběh lidí, které autor poznal ve svém dětství a je situován do první poloviny 20. století na malý ostrov Barroy na severozápadním pobřeží Norska.

Finn žije se svou matkou poměrně klidným životem, než zavedený řád naruší příchod mladší nevlastní sestry. Linda zcela nezapadá do obecně sdílených společenských konvencí, Finn ji musí chránit před vrstevníky i dospělými a dochází k bolestnému poznání, že společnost na lidi něčím jiné rozhodně nebere ohled. Na pozadí rodinných událostí a postupného Finnova dospívání sledujeme i vývoj norské poválečné společnosti z přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Věrohodný, originálně napsaný, skvělými dialogy oživený příběh protkaný prvky nečekané komiky.

V Bílém oceánu se ocitáme znovu na severonorském ostrově Barroy, jehož obyvatelé byli hrdiny románu Ostrov. Tentokrát však ostrov není oázou drsného, byť klidně plynoucího života v bezčasí řízeném jen přírodou. Končí druhá světová válka a svým vývojem krutě zasahuje i sem. Pětatřicetiletá Ingrid není na ostrově sama, jak se domnívá. Oceán vyplaví záhadné návštěvníky a na skalnatém ostrově se odehrává nečekaná a dramatická love story. V Jacobsenově střízlivém podání ovšem působí naprosto nesentimentálně, o to však věrohodněji. Přestože se zpočátku zdá, že se na ostrově příliš nezměnilo, válka zažene Ingrid do situací mnohem náročnějších, než je "pouhé" přežití mezi živly, jak tomu bylo za dnů líčených v Ostrovu. V hrdinčině příběhu se prolíná její osobní zkouška, s dramaty lidí, kteří se ocitli bez domova, vyhnáni na drsný okraj kontinentu. Chaotická situace hned po válce, jejíž poslední fáze byla zvláště těžká a tragická pro obyvatele nejsevernějšího kraje Finnmarka, přivede nazpět i ostatní členy Ingridiny rodiny. A oceán, rozprostírající se kolem ostrova, zároveň překážka, ale i obranný val, je bouřlivý a divoký, zpěněný a neklidný. Skončila válka a na Barroy míří náhle lidí víc než dost. Je to však happy end?

A story of impossible choices in a theatre of total war, where familial love, national identity, even military genius, count for nothing in the face of war's own all-consuming appetites.

A first-hand account of 19th century adventure and exploration, translated into English for the first time

Nach einer langen und beschwerlichen Reise durch Norwegen ist Ingrid zurück auf Barrøy. Das Leben auf der winzigen Schäreninsel wird noch immer vom Zweiten Weltkrieg überschattet, die Menschen wollen nichts als vergessen. Eines Tages wird der fünfjährige Mathias auf die Insel gebracht, den Ingrid sofort bei sich aufnimmt. Doch die Gemeinschaft auf der Insel ahnt nicht, dass Mathias‘ Herkunft ein dramatisches Geheimnis umgibt. Roy Jacobsen erzählt mit großer Intensität vom Zusammenleben in einer Gemeinschaft, einem Land im Wandel und der Unerbittlichkeit des Meeres. Aber vor allem ist es das Porträt einer außergewöhnlichen Heldin, einer Mutter, die allen Schicksalsschlägen zum Trotz Verantwortung übernimmt.