Roy Jacobsen Pořadí knih (chronologicky)

Kameralna i nastrojowa opowieść o życiu w powojennej Norwegii. Po długiej podróży przez Norwegię Ingrid w końcu wróciła do Barroy. Życie się ustabilizowało, ale wojna nadal rzuca długie cienie na cały kraj. Wkrótce na maleńką wyspę przypływa pięcioletni Mathias. Jego ojciec znika w tajemniczych okolicznościach, a Ingrid decyduje się przygarnąć dziecko. Życie zaczyna się teraz toczyć wokół nowego mieszkańca. Tymczasem odcięta od świata Ingrid z listów od przyjaciół dowiaduje się, jak dramatyczne zmiany zachodzą właśnie w powojennej Norwegii. Co powinna zachować dla siebie, a o czym odważy się powiedzieć bliskim? Czwarty tom doskonale przyjętej przez czytelników sagi Barroy opowiada o wyzwaniach macierzyństwa, ciężkiej, samotnej pracy i życiu w cieniu bolesnych wspomnień.

A first-hand account of 19th century adventure and exploration, translated into English for the first time

Sígři nabízejí silný příběh z doby okupace Norska nacistickým Německem. Parta dětí z činžáku na chudém předměstí Osla, jejíž jádro tvoří tři stejně staří kluci Carl, Olav a Roar, prožívá nejdůležitější roky svého dětství. Jsou sice tak říkajíc na šikmé ploše, kradou, padělají přídělové lístky a věnují se překupnictví, nicméně tím vším umožňují svým rodinám přežít. Mladí sígři to s rodiči nemají lehké, zejména otcové si odmítají připustit, že jsou to děti, na nichž je rodina existenčně závislá. Významnou roli hraje v knize i každodennost okupovaného města, všudypřítomný strach, ilegální poslech rádia, zmizelí a uvěznění členové rodin. Nejednoznačné profily příslušníků a příslušnic protinacistického odboje i zhoubná aktivita kolaborantů a jejich únik před spravedlností, to všechno je realita válečné doby a doby bezprostředně následující.Jacobsenova kniha se nevyhýbá brutálním scénám a nelítostnému odhalování lidských slabostí, je však i plná empatie. Ke slovu tu opět přichází autorova „chlapská citlivost“, jak charakterizoval jeden z rysů Jacobsenova psaní přední norský kritik Leif Bull. A nebyl by to Roy Jacobsen, aby se při psaní zároveň neuchýlil k tajuplnému, až detektivnímu matení stop.

Román Jenom matka navazuje na předcházející tři díly Jacobsenovy ságy o obyvatelích ostrova Barroy a završuje ji. I když autor po vydání třetího dílu prohlásil, že další díly neplánuje, myšlenky na osudy hlavní hrdinky Ingrid ho neopouštěly. Čtvrtá kniha nás zavádí na osamělý ostrov Barroy čtyři roky po skončení války. Některé postavy se vracejí, hříšníci z války čelí zaslouženému trestu, zatímco jiní se snaží posunout vpřed. Ingrid opět adoptuje sirotka, stejně starého jako její dcera Kaja. Na ostrov, kde Ingrid prakticky řídila život, se dere vnější svět, tentokrát nikoli válečnými událostmi, ale jejich důsledky. Časté návštěvy a dopisy z „jihu“ přinášejí nové podněty. Ingrid s nedůvěrou čte zprávy své schovanky Susanne, kterou vychovala a která jí píše o moderních změnách v hlavním městě. Zvažuje, zda jsou výhody, jež Susanne vyzdvihuje, skutečně důvodem k nadšení. S kritickým pohledem pozoruje další civilizační změny. Norsko se vzpamatovává z války a politicky se vydává cestou sociálního státu, buduje průmysl a s ním vznikají nové vrstvy obyvatelstva.

Nach einer langen und beschwerlichen Reise durch Norwegen ist Ingrid zurück auf Barrøy. Das Leben auf der winzigen Schäreninsel wird noch immer vom Zweiten Weltkrieg überschattet, die Menschen wollen nichts als vergessen. Eines Tages wird der fünfjährige Mathias auf die Insel gebracht, den Ingrid sofort bei sich aufnimmt. Doch die Gemeinschaft auf der Insel ahnt nicht, dass Mathias‘ Herkunft ein dramatisches Geheimnis umgibt. Roy Jacobsen erzählt mit großer Intensität vom Zusammenleben in einer Gemeinschaft, einem Land im Wandel und der Unerbittlichkeit des Meeres. Aber vor allem ist es das Porträt einer außergewöhnlichen Heldin, einer Mutter, die allen Schicksalsschlägen zum Trotz Verantwortung übernimmt.

Oči nemlčí jsou třetím dílem baladické trilogie významného norského autora Roye Jacobsena, jejíž hlavní hrdinkou je Ingrid Barrøy, žena z osamělého ostrova Barrøy, ležícího na pobřeží severního Norska, na němž v těžkých podmínkách žije a shání obživu právě jen její rodina. Zatímco první díl, Ostrov (česky 2014), je situován do 30. let 20. století a zastihuje Ingrid ještě jako dítě a dospívající dívku, druhý díl Bílý oceán (česky 2016) se odehrává během posledního válečného roku (1944–1945). Ingrid nachází na svém ostrově vyplavená mrtvá těla v uniformách, patrně trosečníků z nějaké potopené lodě. Jeden ze ztroskotanců, válečný ruský zajatec Alexandr je však ještě naživu. Ingrid se ho ujme, zachrání ho a zažije s ním krátký milostný poměr. Alexandr však brzy zmizí, těsně před prohlídkou ostrova německými vojáky, a brzy na to Ingrid zjistí, že je těhotná. Oči nemlčí pak navazují na tuto zápletku. Ingrid se vydá se svou malou dcerkou Katjou hledat svého milence. Román vypráví o této cestě, odehrávající se v roce 1945, která vede Ingrid s batohem na zádech a dcerkou v náručí vnitrozemím Norska, vzpamatovávajícího se z traumat války, až do Švédska a zase zpět, a o jejím setkání s mnoha lidmi poznamenanými válečnými šrámy a jizvami. Oči nemlčí jsou poetickou a současně krutou knihou, která se v norských recenzích setkala s velkým obdivem, stejně jako i prvé dva díly trilogie, jež byly přeloženy již do 24 jazyků.

V Bílém oceánu se ocitáme znovu na severonorském ostrově Barroy, jehož obyvatelé byli hrdiny románu Ostrov. Tentokrát však ostrov není oázou drsného, byť klidně plynoucího života v bezčasí řízeném jen přírodou. Končí druhá světová válka a svým vývojem krutě zasahuje i sem. Pětatřicetiletá Ingrid není na ostrově sama, jak se domnívá. Oceán vyplaví záhadné návštěvníky a na skalnatém ostrově se odehrává nečekaná a dramatická love story. V Jacobsenově střízlivém podání ovšem působí naprosto nesentimentálně, o to však věrohodněji. Přestože se zpočátku zdá, že se na ostrově příliš nezměnilo, válka zažene Ingrid do situací mnohem náročnějších, než je "pouhé" přežití mezi živly, jak tomu bylo za dnů líčených v Ostrovu. V hrdinčině příběhu se prolíná její osobní zkouška, s dramaty lidí, kteří se ocitli bez domova, vyhnáni na drsný okraj kontinentu. Chaotická situace hned po válce, jejíž poslední fáze byla zvláště těžká a tragická pro obyvatele nejsevernějšího kraje Finnmarka, přivede nazpět i ostatní členy Ingridiny rodiny. A oceán, rozprostírající se kolem ostrova, zároveň překážka, ale i obranný val, je bouřlivý a divoký, zpěněný a neklidný. Skončila válka a na Barroy míří náhle lidí víc než dost. Je to však happy end?

Román o neobyčejné hrdince Ingrid, jenž okamžitě zaujme čtenáře archetypální silou vyprávění o zápase lidí s drsnou přírodou. Opírá se o skutečný příběh lidí, které autor poznal ve svém dětství a je situován do první poloviny 20. století na malý ostrov Barroy na severozápadním pobřeží Norska.

Hans Larsen wird nach Verbüßung einer langen Haftstrafe vorzeitig aus dem Gefängnis entlassen. Er hat einen ungeöffneten Brief seiner Tochter Marianne bei sich. Daraus erfährt er, dass seine Frau tot ist und Marianne ihm von dem Vorgefallenen nichts vergibt. Für Hans beginnt ein zweiter Frühling: Er ist nicht nur ein freier Mann, sondern auf ihn wartet auch eine wunderschöne Frau, die ihn begehrt und bei sich aufnimmt. Sein Leben erscheint ihm endlich lebenswert, und er überlegt, wie er zu seiner Tochter und seiner Enkeltochter Kontakt aufnehmen kann. Eines Tages bekommt das Kind eine alte Glaskugel geschenkt, in der Marianne das Spielzeug ihrer Kindheit wiedererkennt. Und allmählich begreift auch Marianne, dass sie aus dem Schatten der Vergangenheit treten muss.

Finn žije se svou matkou poměrně klidným životem, než zavedený řád naruší příchod mladší nevlastní sestry. Linda zcela nezapadá do obecně sdílených společenských konvencí, Finn ji musí chránit před vrstevníky i dospělými a dochází k bolestnému poznání, že společnost na lidi něčím jiné rozhodně nebere ohled. Na pozadí rodinných událostí a postupného Finnova dospívání sledujeme i vývoj norské poválečné společnosti z přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Věrohodný, originálně napsaný, skvělými dialogy oživený příběh protkaný prvky nečekané komiky.

Třicátého listopadu 1939 napadla Rudá armáda bez varování neutrální Finsko. V třeskuté zimě se rozpoutaly boje, které do historie vešly pod označením "zimní válka". Jedním z klíčových dějišť bylo strategicky položené městečko Suomussalmi, které se Finové v rámci taktiky spálené země rozhodli evakuovat, zničit a nastražit příchozím rudoarmějcům jako past. Tvrdohlavý dřevorubec Timo Vatanen ale ze Suomussalmi odejít odmítne. Žil zde celý život a nikam se stěhovat nehodlá. Raději zůstane a okupaci přečká. Bez komunikace s okupanty se to ale neobejde. Rudoarmějci potřebují dřevo a on jim ho má spolu s několika přivlečenými ruskými nevojáky v nepředstavitelném mraze a za nelidských podmínek dodávat. Odvedená práce i vzniklá přátelství však dostávají zcela jiný rozměr, když je Rudá armáda na čas poražena a do Suomussalmi se vracejí původní obyvatelé. Na historickém půdorysu se Roy Jacobsen věnuje univerzálním tématům, jako je úcta k člověku, osobní čest, přátelství, ale i kolaborace či kolektivní vina. Ve středu jeho pozornosti stojí neheroický hrdina, obyčejný člověk, který se hrdinou stává bez vlastního přičinění. O to zásadnější dilemata mu však nová role přináší.

In een glascontainer wordt het lichaam van een jong Pakistaans meisje gevonden. Ze draagt een hijab en mist haar linkerhand. Al snel duiken er meer slachtoffers op, allen van allochtone afkomst. Marion, alleenstaande moeder van een tienerzoon en lid van een geheim onderzoeksteam van de politie in Oslo, raakt verwikkeld in deze duistere zaak. Ze ontdekt dat ze weleens dichter bij het vuur kan staan dan ze dacht, en ontsnapt ternauwernood aan een moordaanslag. Zijn er misschien gegevens gelekt? Steeds meer drukken vooroordelen een stempel op het onderzoek. De kring om Marion heen lijkt zich langzaamaan te sluiten …

Gest, een IJslander, wreekt op dertienjarige leeftijd de moord op zijn vader door een van de de machtigste hoofdmannen van IJsland te doden. Gest is gedwongen te vluchten. De wraak achtervolgt hem echter en Gest raakt in het centrum van politieke verwikkelingen van het Noorse rijk. Hij wordt een van de raadgevers van Eirik Jarl en neemt deel aan de verovering van Engeland in 1016.

Im kleinen Ardennendörfchen Clerveaux leben Menschen verschiedener Nationalitäten in Frieden, trotz der politischen Grenzen des 19. Jahrhunderts. Müller Johann Holper benötigt einen Steg über den Fluss, der nach sechs Jahren Genehmigungsprozess bereits gebaut ist. Ein kleiner Betrug sorgt dafür, dass er ihn nicht abreißen muss.

Was hat das "Haus ohne Namen" mit Ismael zu tun, jenem legendären Geheimagenten, dessen wirklichen Namen niemand kennt, dessen Verbleib geheimnisumwittert ist und dessen Abenteuer Stoff für Romane liefern könnte?§Roy Jacobsen hat einen Psychothriller geschrieben, in dem es um Korruption auf höchster Ebene geht - und um den Selbstmord einer Frau, deren Tod nun endlich, Jahre nach dem Geschehen, auf subtile Weise gerächt werden wird...

Die Mörder sind unter uns. Davon ist Jo, der Außenseiter und Sonderling, den niemand für voll nimmt, überzeugt. Doch Jon ist nicht dumm, auch wenn alle ihn dafür halten. Er schmiedet seine eigenen Pläne, um in dem Treibhausklima der kleinen, isolierten Kleinbürgergemeinde, in der er gemeinsam mit seiner Schwester Elisabeth, einer Lehrerin, zu Hause ist, zu überleben. Elisabeth pflegt ein kompliziertes Verhältnis zu einem verheirateten Kollegen und möchte am liebsten aufs Festland abwandern. Jon haßt sowohl den Liebhaber als auch die Umzugspläne - und tut alles, um Sand ins Getriebe zu streuen. In einer anderen Angelegenheit scheint sich seine Beharrlichkeit zunächst nicht auszuzahlen: Jon ist davon überzeugt, daß seine Jugendliebe Lisa nicht nur einfach verschwunden ist und sich im fernen Kopenhagen herumtreibt, wie alle behaupten, sondern daß sie ermordet im Fjord liegt und daß daran ihr Vater, ein reicher Sägewerksbesitzer, nicht ganz unschuldig ist. Doch erst als er seinen eigenen Selbstmord vortäuscht, wird gesucht - und tatsächlich stößt man auf eine Leiche. Es ist Lisa...