Jan Vedral Knihy

Příběh nejslavnějšího českého rockového muzikanta Ivana Krále vás vezme na neuvěřitelnou jízdu do sedmdesátých let, přímo do epicentra kulturní revoluce, kdy se v New Yorku rodil punk a garážová hudba. Společně navštívíme kultovní kluby, projedeme se po městě psychedelickým rolls-roycem Johna Lennona. Patti Smith nám bude strkat kokain až pod nos, Iggy Pop plakat na rameni a nadávat do pitomců, David Bowie dělat průvodce nočním životem. Příběh Ivana Krále paradoxně přitom pořád zůstane příběhem příkladně vychovaného kluka ze Smíchova, který odjakživa miloval divadlo Semafor a kapelu Olympic a chtěl dělat písničky, co se budou líbit. Na rozdíl od jiných, kteří okatě bojovali se svými muzikantskými démony, měl střízlivý a „trochu divný“ Ivan Král vždy a všude připravenu spoustu hotových písniček, které stačilo jen vzít, nazpívat a nahrát. A právě tak často vznikaly jeho hity. Autorizovaný životopis od respektovaného novináře Honzy Vedrala.

Slavný hudebník ve vzpomínkách své životní lásky. „Katherine, tohle smůla není. Taky nemyslím, že se to někdy změní. A tak povídej, já tě poslouchám rád“ To napsal Miro Žbirka své lásce v písni Katka. Jaký byl život se slavným muzikantem? Vyprávění Katky Žbirkové začíná osudovou romancí, která se časem proměnila v nerozlučný vztah. Kniha Mekyho životopisce Honzy Vedrala je plná šťastných, humorných i bolestivých příběhů slavného páru, který spolu prožil 37 let. Obsahuje nikdy nezveřejněné fotografie a dopisy ze soukromého archivu Žbirkových.

Kniha formou fiktivního rozhlasového dokumentu přináší portrét významného českého rozhlasového režiséra Jiřího Horčičky. V rozsáhlém rozhovoru z léta roku 2003 vzpomíná režisér na svůj život, jehož profesionální část byla spojena více než 50 let s rozhlasem. Osud Jiřího Horčičky je tak do značné míry osudem slovesného a dramatického vysílání rozhlasu v Česku v období dvou totalit a dvou okupací. Rozhovor rovněž sumarizuje ojedinělou a novátorskou Horčičkovu režijní zkušenost, jejíž význam přesáhl národní hranice. Horčičkova práce byla v 60. letech několikrát oceněna na Prix Italia, režisér tehdy také hostoval v řadě evropských rozhlasů. Tento rozhovor je doplněn dobovými rozhovory, dokládajícími vývoj a zrání režisérova občanského a uměleckého názoru. Dobová i současná svědectví dramaturgů, autorů, herců i posluchačů postihují šíři a rozmanitost Horčičkova tvůrčího záběru i jeho roli inspirátora mnoha významných uměleckých rozhlasových počinů. Kniha dále obsahuje studii O rozhlasové tvůrčí metodě, která, spolu s rovněž publikovanými Horčičkovými názory na problematiku stereofonie v auditivním dramatu, je dodnes platným manuálem moderní rozhlasové dramaturgie a režie. Přílohy knihy tvoří studie Jana Vedrala Prostor v rozhlasové hře a soupis režijního díla Jiřího Horčičky.

Devět zásadních divadelních her významného českého dramatika.Varování! Četba Steigerwaldových her vzbuzuje v čecháčkovském "odpusťme si co jsme si" prostředí občas prudké alergické reakce a emocionální výbuchy, které se v nepřítomnosti autora mohou projevit agresí proti samotné knize. Při jejím vyhození z okna, rozškubání či zadupání do bahna…

Dramaturgie řádu, postdramaturgie chaosu. Eseje o dramaturgii od významného současného divadelního a rozhlasového autora, dramaturga (šéfdramaturg pražského Divadla na Vinohradech) a vysokoškolského pedagoga.

Životní příběh Miroslava „Mekyho“ Žbirky, jak jej z jeho vyprávění zaznamenal novinář Honza Vedral. Publikace, která mapuje jeden z nejúžasnějších příběhů československé populární hudby. Žbirka otevřeně hovoří o rozličných peripetiích svého života od nejútlejšího mládí až po dnešek a nevyhýbá se ani tak těžkým okamžikům, jako byla smrt jeho staršího bratra, která ho těžce zasáhla a z níž se dokázal dostat hlavně díky hudbě. Příběh Mira Žbirky působí neuvěřitelně, ale přitom je civilní, přirozený a tak nějak neobyčejně obyčejný. Spousta věcí se v něm stala mimochodem, skoro všechny bez velkých dramat, tak nějak elegantně. Ale k většině z nich hrála skvělá hudba, která v sobě měla určitou blízkost i sympatickou schopnost překvapit a nedržet se vyšlapaných stop.

Tato kniha je druhým svazkem souboru představujícího autorskou, dramaturgickou, teoretickou a pedagogickou tvorbu Jana Vedrala. Navazuje na svazek DramaTIK. Je výborem dramaturgických esejí, studií a statí, jimiž autor doprovázel od osmdesátých let dvacátého století svou dramaturgickou, autorskou a pedagogickou praxi. Autor vychází z přesvědčení, že vedle praktické dramaturgie je součástí profese dramaturga také teoretická činnost, spjatá zejména s možnostmi a vývojem dramatu, scény a společenských kontextů divadelní tvorby. Tato teoretická dramaturgie není v přísném slova smyslu činností vědeckou, je totiž vždy vztažena a poměřována konkrétní scénickou praxí a je zpravidla také vyvolána jejími potřebami a nároky. To, do jaké míry jsou české divadlo a jeho dramaturgie spojené se společenským vývojem, analyzuje Jan Vedral na proměnách českého divadla a společnosti za období uplynulých čtyřiceti let.

„Zažil jsem spoustu násilí a zlejch věcí. Jak na Jamajce, tak v Anglii. Hodně lidí, který tě vůbec neznaj, tě hned odsoudí. Myslej si, že jsi nýmand, jenom kvůli barvě tvojí kůže. Změnilo se to až na pódiu. Na pódiu, tam se doopravdy cítíš, jako bys byl někdo. Nikdo ti nenadává. Nikdo se ti neposmívá. A právě proto pro mě pódium znamená radost a hrdost. A všechno to začalo onoho večera...“ Roy Barrington Ellis je legenda ska a reggae hudby. Narodil se v Kingstonu na Jamajce, ale už v útlém mládí musel z Jamajky zmizet, aby neskončil ve vězení pro mladistvé delikventy. V Londýně se učil na trombón od Rica Rodrigueze a se svou první kapelou hrál v doprovodném ansámblu pro všechny jamajské hvězdy své doby, jakými byli Owen Gray, Prince Buster, Laurel Aitken, Toots Hibbert nebo Millie Small. Jako člen kapely Symarip byl průkopníkem reggae napříč Evropou. Singlem Skinhead Moonstomp vytvořil žánr skinhead reggae. Teď se českému novináři Honzovi Vedralovi rozhodl poprvé vyprávět celý svůj příběh. „Chci, abyste se vy všichni skinheadi zvedli na nohy! Srovnejte si kšandy a boty na nohách. A dejte mi trochu toho starýho měsíčního dupáku...“