Paweł Huelle is a Polish prose writer whose work is deeply rooted in his native Gdańsk. He explores themes of memory, identity, and the complex relationship between history and personal experience. Huelle's writing is characterized by its lyrical style and its ability to capture the unique atmosphere of his chosen settings. His narratives often weave together the personal and the political, offering profound insights into the human condition.
Povídky významného polského spisovatele, mj. autora slavného románu Davídek Weiser. Kniha zavede čtenáře do okolí autorova rodného Gdaňsku, který je i nadále pro Huelleho hlavním zdrojem inspirace. Hrdinové povídek usilují o nalezení pravdy – jedni ji hledají v Knize proměn, jiní v knize sepsané univerzálním jazykem nebo v tom, co dřímá pod povrchem vzpomínek. Základ knihy tvoří povídky ze stejnojmenné sbírky, překladatel ve spolupráci s autorem ale výběr pro české vydání upravil a částečně doplnil o povídky z jiných, v češtině dosud nepublikovaných knih.
Děj románu se odehrává během jednoho dne v Gdaňsku, v blíže neurčené, avšak blízké budoucnosti. Ve městě došlo k řadě změn: několik ulic bylo opět přejmenováno, vedle kostelů vyrostly mešity, a život obyvatel každou chvíli paralizují tajemné výbuchy, v nichž někteří vidí útoky islámských fundamentalistů, jiní jednání šílence a další sabotáž výrobce vína značky Monsignore... Několik známých z dávných let míří do divadla na fotografickou seanci zorganizovanou jejich společným přítelem, Mateuszem, který touží namalovat Poslední večeři. Pro každého z nich – idealistu doktora Levandu „vyhnaného” na venkov; neúnavného organizátora Poutí za pravdou Antoniho Berdu, byznysmena a kompulsivního erotomana Jana Wybraňského, či konečně vypravěče románu, jež se zajímá o starou řečtinu a dějiny Jeruzaléma – se onen den, vyplněný různými činnostmi a nepředvídatelnými okolnostmi, ukáže důležitý různými způsoby; každý se bude muset znova vyrovnávat se svou minulostí a životními volbami. Osudy hrdinů, v nichž se, jako v zrcadle, může spatřit celá generace Poláku, představují sotva jednu z vrstev tohoto neobyčejně hutného románu. Jeho zásadním motivem je také současně probíhající spor o moderní umění, v jehož středu je vepsán obraz, který maluje Mateusz. Na pozadí se objevuje třetí, neméně důležité téma – rostoucí význam Islámu v Evropě, překračující hranice stále nových zemí.
Milý pane Bohušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…, tak začíná i končí kniha, jejíž podtitul zní Z dopisů Hrabalovi. A Mercedes Benz je skutečně jakoby poctou Bohumilu Hrabalovi, v žádném případě však plagiátem. Děj je uvozen a uzavřen panychidou na počest velkého českého prozaika, odehrávající se v jedné z Gdaňských pivnic - jednoho z posledních míst, kde si lidé ještě vyprávějí. A psaní je umění vyprávět.
